Sehnat maskovanou loď se ale nakonec ukázalo jako větší oříšek, než si mysleli. Barboo poslal zprávy všem svým kontaktům po celé galaxii, ale odpověď dostal jen od pár z nich. Ethan s Melindou byli po celou dobu hosty pašeráků. V cele je nikdo nedržel, přesto je sledovali na každém kroku.
Až teprve po týdnu konečně přišla zpráva, která změnila situaci.
„Hej, mladej!" Ethan seděl s Melindou a dalšími pašeráky u stolu a poslouchali zprávy z galaxie. „Štěstí je s námi," Barboo hodil před Ethana holograf.
„To půjde," přikývl Ethan. „To je moc dobrá práce. Kde jste ho sehnali?" Před ním svítila holografická podoba imperiálního raketoplánu. Na první pohled se zdál stejný, jako všechny ostatní, ale jeho označení neslo název XI-2. Šlo o raketoplán druhé řady, která měla maskování a speciální rušičky. Jak se pašerákům podařilo dostat k něčemu tak vzácnému, to sice nechápal, ale nijak mu to nevadilo.
„O to se nestarej. Zítra odlétáte."
„A co ochranné obleky?"
„Ty nemám. Budete to muset zvládnout bez nich."
„Bez nějaké ochrany tam vydržíme možná tak hodinu a to ještě se štěstím," prudce vstal. "Za tu dobu se nestihnu dostat ani do skladu, natož ještě ty tvé krasomily dostat k hyperpalivu," zabodával do Barbooa tvrdý pohled a lehce přitom zaťal zuby.
„Tak to budeš muset vymyslet něco úžasného, protože jinak tu svoji princeznu už neuvidíš." Barboo se nenechal ani trochu vyvést z míry.
„Jak to myslíte?"
„Zůstane tady se mnou. Budeš mít důvod se vrátit. Když ne, prodám ji a budu z toho mít aspoň něco. Měl by ses připravit."
Ethan skřípal zuby, nic víc však nezmohl. Jinou páku neměl.
„Vrátím se," otočil se pak na Melindu, která na něj zírala zkoprnělá strachem.
Znal ji sotva měsíc a přesto mu na ní záleželo. Byl to v jeho životě první člověk, který se k němu choval opravdu vlídně a tak nějak cítil, že jí může věřit.
Dalšího rána nastoupil s pěti dalšími pašeráky do ukradeného raketoplánu. Obrovsky ho zajímalo, kde k němu přišli, ale na tom koneckonců nesešlo.
„Každý raketoplán má sledovací čidlo. Vypnuli jste ho?" zajímal se, sotva vstoupil na palubu.
„V první řadě, mladej," mávl rukou Vikis. Byl to Bothan. Připomínal velikého chundelatého psa, ale rozhodně nebylo radno pouštět se s ním do sporů. Měl neuvěřitelné instinkty a smysl pro intriky ještě větší.
Ethan se tedy posadil a netrpělivě vyčkával. Vnímal neklid celého těla. Pohled mu těkal z místa na místo, myšlenky létaly, kde se jim zachtělo, pociťoval sucho v ústech a udržet nohu v klidu, to se zdálo jako neproveditelný úkol.
Cesta do Gaulova sektoru trvala dlouhých osm hodin a to celou cestu hyperprostorem. Jakmile z něj vystoupili, Ethan se přišel podívat do kokpitu.
„Už jsme skoro tam, mladej. Co nás čeká za překvápka?"
„Žádná, pokud budeme maskovaní a nevšimnou si nás senzory. Vypněte i rádio a všechno, co by mohlo vysílat nějaký signál."
„Prosím?" otočil se na něj druhý pilot, droid modelu P-6.
„Máš Ternerský čip?" optal se Ethan.
„Ternerský? Ten je zastaralý!" mávl paží P-6. „Mám čip řady 4 Oklio."
„Pak tě senzory nedetekují."
ČTEŠ
Spáry temnoty
Fanfic"Ty jsi temný lord." Melinda se to všechno snažila pochopit. "Zradil jsi mě!" křikla náhle. "Mel, je mi to opravdu líto. Sem to zajít nikdy nemělo. Ale ty jsi nechtěla odejít. " Pohlédl jí zpříma do očí. Zračil se mu v nich upřímný smutek. "Zabij...
