Probuzený (bakudeku) [DOKONČENO]

2.

"Hej broo! Co je s tebou? Vždy když se s někým náhodným vyspíš nejsi z toho tak přešlej." otravoval mě Kiri hned po příchodu do práce. Dělat hrdinu je dřina a je ještě větší když má člověk kocovinu "Jestli na mě budeš mluvit o tomhle tématu, zabiju tě!" procedil jsem skrz zuby a razil si cestu do své kanceláře.

***

Uběhla nějaká doba a já se topil v papírech. Za chvíli mám padla, dnešek byl naštěstí nudný, nezvládl bych být venku a jakožto hrdina číslo Dvě, všem pomáhat. Zasraný Deku! Ale jednou tě překonám, nerde. Zlověstně jsem se usmál když najednou do kanclu vběhl Pikachu.

"Neumíš klepat-" začal jsem řvát, ale přerušil mě "Bakugo! Viděls zprávy?!" nečekal jsem a rychle popadl ovladač. Zapl jsem televizi a přepl na určitý kanál. Je ve městě snad nějaký záporák? Nebo co se děje?

"-že Japonský hrdina číslo jedna zvaný Deku, včera večer záhadně zmizel. Podle svědků z nočního klubu xxx byl naposledy spatřen jak v podnapilém stavu odchází s hrdinou číslo dvě Ground zero.

A nyní přecházíme na počasí, zítra bude slunečno s mírným-"

Vypnul jsem televizi. Absolutně nepobírám. Na chlastačce s námi byl i Deku a podle svědků odešel se mnou?

Vařila se mi z toho hlava. Ne, to není pravda, rozhodně jsem se nevyspal s tím nerdem. Ne, určitě jsme spolu kus cesty šly a já si pak někoho JINÉHO odchytil. Jo, takhle to určitě bylo. Myšlenka za myšlenkou tohoto stylu mi vařila mozek.

Tupě jsem koukal před sebe "Hej, Bakugo co se včera stalo? Kde je Midoriya?" zeptal se ustaraně a mírně v rozpacích Denki. "Jak to mám kurva vědět! Kvůli tobě a tvým sračkám si včerejšek vůbec nepamatuju!" prudce jsem vstal a ruce zatnul v pěsti. Denki se divně ošil a ustoupil.

"Baku, kde je Midoriya?" přiřítil se k mýmu kanclu jak velká voda, Kiri. Bez odpovědi jsem vyšel z kanclu a dral se zvětšujícím se davem zvědavců "Uhněte nebo vás zabiju!" zařval jsem na všechny podrážděně a oni nečekaně poslechli.

Došel jsem k výtahům a jel do přízemí. Bylo mi jasný co bude dál - výslech. Vyšel jsem z výtahu a hned na první chodbě vidím první novináře. Sou jak hyeny. Hlavně když se jedná o hrdinu číslo jedna tak musí být všude a hlavně co nejdřív.

"Ground zero je pravda, že jste byl s hrdinou Dekuem naposled viděn?"

"Ground zero víte kde se hrdina Deku právě nachází?"

"Ground zero je možné, že spolu s hrdinou Dekuem máte milenecký vztah a on teď utíká před pravdou?"

"Ground zero-

"DRŽTE VŠICHNI HUBY! Na žádný z vašich sraček odpovídat nebudu, uhněte!" otázky se valili ze všech stran a já to už nemohl vydržet. Jen samý hrdina Deku sem, hrdina Deku tam, ať daj pokoj, sakra. Procpal jsem se davem hyen a vyšel z budovy. Čekalo tam už auto s policisty co chtěli právě vejít dovnitř. Aniž bych něco řekl, jsem k nim přišel.

Chvíli zmatení, ale nakonec mi beze slova otevřeli dveře zadní části auta. "Jen vás vyslechneme z případu zmizení-"
"Já vím, tak už jeďte." odcekl jsem a čekal až pojedou.

Dorazili jsme na stanici a odvedli mě k výslechové místnosti. Vešel jsem dovnitř a zarazil se při pohledu na přítomného.

"Co tu děláš, půlenej?" otázal jsem se zmateně Todorokiho. "Budu pomáhat s výslechem." odvětil a ukázal mi na volnou židli na druhé straně stolu od něj.

"Tss" odfrkl jsem si, ale posadil jsem se.
Pomáhat s výslechem, to určitě. Spíš to vypadá, že ho sám vede.

578 slov