Spáry temnoty

Část 11. - Zase volní

Přistání proběhlo v klidu a bez potíží. Loď schytala několik přímých zásahů, to vše se ale dalo opravit.

Pašeráci zůstali v údivu a ohromení z takové dávky hyperpaliva, jaké přivezli a Melinda ihned skočila Ethanovi okolo krku.

Barboo si překontroloval celý náklad, a i když čekal trochu víc, nakonec uznale přikývl.

„Tohle jsem opravdu nečekal. Překvapil jsi mě, hochu."

„Tak teď by bylo fajn splnit i vaší část dohody. Nechte nás jít."

„Ano, asi bychom se měli zachovat čestně." Barboo přecházel sem a tam. „Ale říkám si, že by se nám pár nových posil hodilo. Zapřemýšlej o tom, mladej."

„Ne," rozhodně zavrtěl hlavou. „Máme svůj vlastní cíl. Pomohlo by nám ale, kdybyste nás mohli odvézt na nějakou planetu, kde seženeme loď."

„Ani ty, kočičko?" Melinda se při těch slovech otřásla.

„Nikdy...."

„No, dobře. Moji lidé teď poletí do Khal-Antis, můžete letět s nimi, tam jistě seženete nějakou loď."

„Kamže?" Melinda ani Ethan neměli tušení, co je to za místo.

„Je to největší černý trh v západním kvadrantu vnějšího okraje. Měli byste si tam dávat pozor. Nikdo tam není v bezpečí."

A rozhodně měl pravdu. Khal-Antis se nepodobalo ničemu, co kdy předtím viděli. Vypadalo to jako obří tržiště. Stánky stály všude a mohli jste tam sehnat cokoliv od jídla, přes zbraně až po otroky. Široko daleko nebylo vidět jediného imperiálního vojáka. Pouze části jejich zbrojí, které se tu prodávaly jako suvenýry. Kredity tu však nikdo nepoužíval. Tady platila výměna. Pokud člověk neměl něco dostatečně cenného, mohl skončit hůř, než bez žádaného zboží.

Na každém rohu číhali zloději a snažili se kolemjdoucí obrat o všechno, co se dalo vyměnit. I kdyby šlo o něčí život.

Pašeráci vysadili oba dva v docích a nechali je svému osudu.

„Výborně, nečekal jsem, že to půjde tak hladce," zamnul si ruce Ethan a pohotově se rozhlížel.

„Hladce? Co teď jako budeme dělat?" Melinda ho propálila nevěřícným pohledem a založila si ruce na prsou.

„No, čekal jsem, že nás podrazí nebo tak něco."

„Fajn, nepodrazili. Tak co teď? Nemáme nic."

„Mám nápad, ale je šílený."

„Jak moc šílený?

„Hodně... Pojď, jdeme!" Melinda se nestačila ani zeptat, kam že to jdou a Ethan už ji táhl do víru ulic. Takových různých ras nikdy neviděli. Stahovali se sem všichni, co by jinak nezapadali. Vrazi, námezdní lovci, pašeráci... spodina všech ras ze všech koutů galaxie.

„Dávej pozor. Bude tady spousta námezdních lovců," šeptl po chvíli Melindě.

„Myslíš, že by tě tady někdo poznal?"

„Nevím, ale riskovat to nechci." Instinktivně si stáhl kápi více do obličeje. Ani se ale nemusel příliš snažit, zapadal do davu dokonale. Čím otrhanější zjev, tím spíš člověk zapadl. Naopak mít na sobě něco nóbl, to si pak rovnou říkal o malér.

Bloudili ulicemi už nějakou dobu a Melinda začínala být stále netrpělivější.

„Co vlastně hledáš?" Zarazila se najednou a chytila Ethana za ruku.