Dark World [One Direction]

25.

Alexandra's POV

,,Přestaň do prdele trucovat, nemáš proč!" sykl Ashton přes stůl, když jsem opakovaně odmítala dotknout se talíře s jídlem. Tahle jeho slova mi připomněla mou matku s otcem. 'Nebul, nemáš proč! Nebo chceš dostat důvod?!' ... Přesně si pamatuji tato slova. Nesnášela jsem je. V tu chvíli u mě ale byl Andy, aby mě schoval pod svá ochranitelská bílá křídla. Teď tu ale není a je dost možné, ba dokonce pravděpodobné, že ho už ani nikdy neuvidím.

,,Nebudu s tebou jíst u jednoho stolu!" odsekla jsem.

,,Fajn! Když ne se mnou, tak vůbec!" řekl, naštvaně vstal a přešel ke mně, sbírajíc talíř s jídlem a čistými příbory.

Dělalo se mi z něj zle. Vstala jsem s úmyslem odebrat se do pokoje a strávit v něm celý zbytek dne, ale to by to nebyl Ashton, kdyby mi to nepřekazil.

,,Kam si myslíš, že jdeš? Hoď na sebe něco slušivýho a jedem pracovat." řekl, jako bych byla nějaký otrok, který musí poslouchat na slovo.

Zavrčela jsem a následovala Ashtona do jeho ložnice, kde se ještě stále nacházelo mé oblečení. Čemuž jsem se podivila.

,,Kostýmek, brouku." mrkl na mě a sám se začal převlékat. Oklepala jsem se nad jeho oslovením a potlačila nutkání pozvracet se.

Šnečím tempem jsem vyndala první kostýmek, který se mi dostal pod ruku. Černá a bílá kombinace. To se hodí k mé náladě.

,,Nemáme na to celej den. Pospěš si!" řekl Ashton, když jsem se teprve loudala do koupelny, zatímco on už měl na sobě všechny části oblečení, kromě saka.

Odfrkla jsem si a zmizela v koupelně. Stále stejným tempem jsem se oblékla a nalíčila se. Nehodlala jsem mu dělat nějakého poslušného domácího mazlíčka. Byla jsem vychována tak, abych se vzpouzela, když se mi něco nelíbí. Kdyby se ke mně Ashton nezachoval tak bezcitně, možná bych to tady nějak vydržela, ale takhle... Když vím, co se stalo s Liamovým otcem a jak se chová ke mně... Je to tu k nevydržení a to jsem tu teprve šest hodin!

Když jsem vyšla z koupelny, Ashton už přešlapoval u dveří. ,,No hurá." zabrblal a šel do koupelny hned po mně.

****

Seděla jsem na pohovce v Ashtonově kanceláři a snažila se zahnat nudu, zatímco Ashton už přes hodinu něco psal na počítači.

,,Kafe." řekl najednou a já se na něj podívala. ,,Chci kafe." zdůraznil.

Moje česlist se napjala, stejně tak celý zbytek těla.

,,Takže teď ti mám jako dělat nějakou sekretářku?" prskla jsem a prudce jsem vstala.

Ashton se uchechtl. ,,Ale zlatíčko, co jinýho bys chtěla dělat? Nebo bys snad chtěla vytírat hajzly? K tomu se přece nehodí tvá tvářička. Tak laskavě nereptej a dones mi to kafe." řekl předstíraným milým hlasem, ale poslední větu už pronesl tvrději.

,,Jdi do prdele!" praštila jsem pěstí do jeho stolu.

Ashton ztuhl, ale následně se s naštvaným výrazem zvedl a přešel ke mně. Koukala jsem mu přímo do očí, abych ho naštvala. Chtěla jsem ho naštvat. Nenáviděla jsem ho.

,,Tak hele! Pokdu si neuvědomuješ, s kým mluvíš, ohlédni se do minulosti!" sykl.

Nahodila jsem úsměv, který ho tutově rozzuří. ,,Víš co v tý minulosti vidim?" odmlčela jsem se. ,,Jenom zkurvenýho hajzla, kterej má holky jen pro to, aby ho obskakovaly všemi možnými způsoby! Je mi z tebe na nic!" řekla jsem znechuceně a potlačila pud sebezáchovy v podobě flusnutí mu do ksichtu.