Neprofesionální

--34--

Ráno jsem se vzbudil kvůli Mike, která mi neúnavně mňoukala u ucha. Šel jsem udělat ranní hygienu a pak se ihned postaral  o Miku. Převlékl se, připravil se do práce a pak odjel i s Mikou k Rině.

Ráno jsme si mohli trochu přispat, takže jsme vstávali až o hodinu déle než obvykle. Což se celkem hodilo, dostal jsem se z postele a šel si dát sprchu.

Předal jsem ji i s velkým loučením Miku a pak odjel do práce.

Po sprše jsem došel do kuchyně, kde byl Reizo a chystal snídani. Došel jsem až k němu a objal ho zezadu.
,,Je trochu nezvyk, že chystáš snídani ty." řeknu s úsměvem.
,,To víš, musím nechat svoji princeznu vyspat do krásy." řekne s úsměvem a otočí se na mě. Nakonec jsme si spolu dali snídani, vzali potřebné věci a vyjeli.

V kanceláři jsem našel už hotovou práci od Marea a to i na dnešek. Musel jsem se nad tím pousmát. Opravdu má srdce ze zlata.

Cesta by nám měla zabrat pár hodin, ale měli by jsme tam být do večera. Reizo řídil a já se jen koukal z okýnka.

Dál jsem to neřešil. Jeho práci zkontroloval a pak ji potvrdil. Dál jsem se věnoval práci a prezentaci.

Přemýšlel jsem, jestli bych to co se stalo neměl začít řešit se šéfem, přeci jen.. byla by škoda, kdyby se to přátelství zničilo..

Bylo docela obtížné se soustředit, když za mnou chodili zaměstnanci z oddělení, abych jim jejich práci zkontroloval a popřípadě jim dal novou a podobně. Ale i tak jsem to zvládal v pohodě.

Nakonec jsem se rozhodl to moc neřešil a soustředit se na cestu, nejspíš bych měl Reizovi říct něco, o členech rodiny, aby hned věděl, o čem s nimi mluvit.

Dokonce jsem měl i chvilku na to si udělat kafe a prohodit pár vět s Mei. Jak jsem se dozvěděl, tak ona se s Rinou už zná a nemyslí si, že je to zrovna holka pro mě.

,,Takže, co se týče Misi, ta je jedna z nejmladších, miluje psi a sušenky, ráda s Ume a Kaede dělá čajové dýchánky, takže se nelekni, když tě do nějakého budou chtít zatáhnout. " zavtipkuju a po zbytek cesty mu vyprávím o své rodině.

,,Je mladá a nerozumná...." Pokračovala. Když jsem s ní poté domluvil, tak jsem se vrátil k práci.

Nakonec jsme tam dorazily lehce po páté odpoledne, což se celkem hodilo, jelikož ta oslava začíná v sedm.

Docela jsem o tom přemýšlel. Mareo je taky takový, ale stále tak jiný. Radši jsem se opět vrhl do práce a už to nadále neřešil.

Oslava se konala hned vedle našeho domu, tedy v domě tátovi bývalé ženy. Jsou teď sousedé a zároveň velmi dobří přátelé, rozvedli se v dobrém a zároveň nechtěli rozdělit děti. Takže to vyřešily takhle. Akiko bydlí taky nedaleko odtud, sice nemá moc v oblibě současnou partnerku svého bývalého přítele, ale taky nechce, aby její děti měli omezený kontakt s otcem. Jinak spolu všichni vychází.

Z práce se jen tak nedostanu, ale nehodlám spát na podlaze. Takže jsem si nějakou práci nechal i na doma.

Reizo zastavil a my vystoupily z auta. Vzali jsme si věci a šli do domu mých rodičů, je to celkem no ne celkem, je to hodně velký, dům, taková menší vila, ale to jsou defacto všechny domy tady v ulici. Rodiče občas pronajímají nějaký pokoj studentům. Klíče jsem měl, takže jsme vešli dovnitř.

Nakonec jsem ještě zavolal Rině a domluvil se s ní, že dneska přespím u ní.

Odložili jsme věci na chodbě a šli za mamkou do kuchyně. Jako obvykle chystala jídlo, sice často vaří otec, ale co se týče oslav, tak se vaření vždy ujme mamka, většinou ji s tím pomáhají dvojčata. Vždycky ráda vařila a vlastně je naučila vše, co o vaření věci.
,,Ahoj mami." řeknu s úsměvem a obejmu ji.
,,Ahoj Mareo, ráda tě vidím, to je tvůj přítel?" zeptá se s úsměvem a prohlédne si ho.
,,Ano, tohle je Reizo. Reizo tohle je moje mamka Nikki." řeknu s úsměvem.
,,Těší mě." řeknou současně.
,,Odneseme si věci ke mě do pokoje, potom Reiza představím ostatním a půjdu ti pomoct." řeknu s úsměvem.
,,To nemusíš, dvojčata mi s tím pomůžou jakmile přijedou, mohl bys pomoct Kazukimu s výzdobou." řekne s úsměvem a já přikývnu. Potom jsem i s Reizou odešel do mého bývalého pokoje, nic se tu nezměnilo..