Temné proroctví - ✔

Překvapení

Zmijí se připravoval na svůj poslední výdech.
Věděl, že tohle je jeho osud.
Kočka se mu zakousla do hrdla.
V tom na něj dopadla celá tíha obrovské kočky a stisk jejích zubů povolil. Za kočkou stál Strakáč a tlamičky mu kapala krev.
Zmijí tomu nemohl uvěřit. Byl ohromený. Vysoukal se z pod těla mrtvé kočky a podíval se na Strakáče.
Strakáč jen kývl a vrhl se zpět do boje.
Zmijí zatřepal hlavou a šel znovu bojovat.

Slunce už zapadalo a z tábora Kamenných prchali poslední Mrační válečníci.
Jalovčinka ošetřovala zraněné a Laní hvězda na vše dohlížela.
Co uděláme s mrtvými kočkami? Slyšel Zmijí jak se Pruh ptá velitelky.
Kdo je všechno mrtvý? Řekla velitelka a očima přejížděla celý tábor.
Nějaká kočka od Mračných a Tygřinka. Skočil jim do řeči Myšovous.
Zmijí si všiml že se Pruhovi zakalili oči když slyšel že Tygřinka zemřela.
Dobře, tu kočku pohřběte blízko hranice Mračného klanu, ale vemte si s sebou nějaký doprovod. Rozkázala Hvězda.
Myšovous kývl a šel za Mechotlapem a Temnotou. Společně odtáhli mrvé tělo ven z tábora.
Laní hvězda vyskočila na Plochý balvan a zahájila rituál Tygřinky, aby mohla odejít k Hvězdnému klanu. U Tygřinčina těla se shromáždil Pruh, Jantaříček, Plamen a Jalovčinka. Byla to její rodina a blízcí přátelé. Zmijí jí přišel olíznout ouško a nakonec ulehl k Havrance a pozoroval ztichlý tábor.

V tu noc Zmijí spal neklidným spánkem.
Vyšel z tábora. Musel se jít projít. Šel podél hranice s Mračným klanem. Něco ho tam stále táhlo, ale nevěděl co.
Od Mračných jim hrozilo nebezpečí, ale na to právě nemyslel.
Pozorně sledoval okolní děj a zvuky.
Ohlédl se za sebe. Z keře ho pozorovaly dvě modré oči.
Zmijímu se naježily chloupky na zátýlku.
Kdo jsi? Zeptal se Zmijí polohlasem a upřeně sledoval ty modré oči.
Chvíly bylo ticho a pak z křoví vylezla kočka. Ve tmě šla krásně vidět. Byla sněhově bílá s černou špičkou ocásku.
Zmijímu ta kočka byla povědomá.
To jsi ty?! Vyhrkla kočka když si Zmijího pořádně prohlédla. Zmijí si v tu chvíly vzpoměl odkud tu kočku zná.
Kdo jsi? Zeptala se ho kočka s výhružným pohledem.
Jsem Zmijí dráp. Odpověděl Zmijí a sedl si. Nechtěl vyvolat žádný konflikt a tak jednal klidně.
Kočka si ho chvíly měřila pohledem a nakonec si taky sedla.
Já jsem Černá vločka. Naladila kočka trochu prátelštější tón.
Zmijí kývl.
Co tu děláš? Zeptal se Zmijí.
Měla jsem špatný sen a potřebovala jsem se projít. Vysvětlila Vločka a přitom šťouchala tlapkou do kousku ztuhlé hlíny.
Zmijí viděl jak se na něj Vločka po očku dívá.
Zmijímu se rozbušilo srdce nervozitou a strachem.
Hlína do které Vločka šťouchala se zakutálela ke Zmijímu. Zmijí ji jemně tlapkou odpálil zpět k Vločce. Hlína vyletěla do vzduchu a Vločka se ladně vymrštila do vzduchu a hlínu chytla do pacek. Zmijí se na ni nervózně usmál.
Musím už jít. Řekl Zmijí a šel pryč.
Cítil jak ho Černá vločka sleduje. Zalezl do keřů a tam zastavil. Potřeboval si to urovnat v hlavě.
Nechápal to. Minule ho Vločka chtěla roztrhat a teď se k němu chovala přátelsky.
Vykoukl z keře, jestli tam Vločka ještě je.
Zrovna se plížila do hloubky svého území. Její tenký dlouhý ocas nesla nízko nad zemí. Její uši s chocholkami na špičkách měla nastražené a její modré oči ve tmě zářily.
Zmijí rychle vyskočil a běžel zpět do tábora.

Ahojte!
Tak, další kapitolka.
Jinak, ano, možná to trochu přeháním, ale já si nemohla pomoct!
Černou vločku jsem si prostě oblíbila a chci ji trochu víc zapojit do příběhu 🙈😏