jisung's pov
Hodinka doučování skončila a já s myšlenkami na skupinu, opravdovou hudební skupinu odešel. Nemůžu uvěřit, že se tohle děje, skupina S MINHEM je prostě jiný kafe.
Byl jsem naprosto ponořený v myšlenkách, že jsem si nevšiml, že jsem zahnul do úplně jiné uličky, než té kterou normálně chodím domů. A to je sakra špatný protože jsem svojí blbostí vešel do ,,zakleté'' uličky, kde se každou noc schází banda nemilosrdných šikanátorů. V tu chvíli jsem to ale ještě nevěděl.
,,Ale ale ale,'' ozval se příšerný, hluboký hlas. ,,Kohopak to tu máme?'' zeptal se s úšklebkem a já cítil, jak se mi v krku dělá obrovský knedlík. ,,Han Jisung že ano?'' chytil mě za bradu a podíval se mi do očí. ,,Ty, taková malá buzna se tady budeš jen tak procházet v našem království?'' zeptal se s falešným úsměvem a pak natáhl pěst a vší silou mě praštil do zubů. Z pusy mi vytekl snad litr krve a já spadl na zem.
,,Ty se neudržíš? To jsem čekal ty malej pitomej zmetku.'' zasmál se a já ucítil příšernou bolest v břiše. Rozplakal jsem se, takhle můj život skončit neměl.
Dva z jeho kumpánů mě zvedli a připíchli mě ke stěně, zatímco jejich ,,kapitán'' vzal do ruky něco, co vypadalo jako nůž. ,,Tak, teď neřekneš ani slovo, jinak tahle super břitva zajede přímo sem..'' ukázal na mou hruď. Já se nezmohl na nic. Už mi bylo všechno jedno, i ta řezavá bolest na ruce. Připravil jsem se na smrt.
hyunjin's pov
Konečně jsem tady. Poděkoval jsem řidiči za svezení a vystoupil jsem z auta. Snad jsem na správné adrese. Zaklepal jsem na dveře Jisungova bytu a usmál jsem se tak dlouho jsem ho neviděl. Doufám, že na mě nezapomněl. ,,A-ahoj Hyunjine!'' řekla jeho máma udiveně. Na otázku kde je Jisung mi odpověděla, že je někde u Lee Minha na doučování.
Rozběhl jsem se tam.
,,Han Jisung, ještě jednou sem vlezeš a už se NIKDY nevrátíš.'' uslyšel jsem z jedné z tmavých uliček. Nabral jsem větší rychlosti a nakoukl jsem tam. Tři kluci...a Jisung! Sám to nezvládnu. Bleskovým způsobem jsem doběhl k tomu Minhovi a zazvonil jsem.
,,Ehhhhh...kdo seš a proč mě rušíš?!?'' zeptal se unaveně. ,,Jsem Hwang Hyunjin, Jisungův kamarád z bývalé školy. Potřebuju pomoc, Jisung je v nebezpečí!'' vyhrkl jsem a ten Minho se jakoby proměnil. Nazul si boty a popadl mě za ruku. Společně jsme utíkali do uličky.
Jisung tam ležel na zemi a plakal, začal jsem mít slzy v očích.
Oba naráz jsme ho s Minhem zvedli.
,,Minho..? co tady dělám a co tady...děláš...ty? A...HYUNJINE?!?''
ČTEŠ
jenom jeden týden /MINSUNG/
Fanfiction,,Minho, no tak, ten kluk potřebuje pomoct. Aspoň ten týden to zkus.'' řekl s zoufalstvím v hlase a prosebně se na mě podíval. ,,Fajn, ale jenom jeden týden.''
