Probuzený (bakudeku) [DOKONČENO]

6.

"Oi, půlenej! Co tu chceš?" začal jsem se ho optávat jakmile jsem vylezl z auta "Bakugo, chtěl jsem se zeptat jak jste pokročili s případem. Od včera mi nebylo sděleno nic nového a-"

"Ty se v tom prostě musíš šťourat, co? Hahh... proč ten případ rovnou nedali tobě." postěžoval jsem si a odemylak hlavní dveře. Půlenej šel bez pozvání automaticky za mnou. Neřešil jsem to a mlčky jsme vyjeli výtahem do sedmého patra.

Vešli jsme do bytu. "Chceš kafe?" optal jsem se a začal jsem vařit vodu. Přes rameno jsem se na něj kouknul. Očima byl přilepený na vzkazu od Dekua. V obličeji se mu zasekla zvláštní grimasa nevěřícnosti a pobavení. "Tohle ti vážně napsal? To nezní jako on."

"To teda nezní. Chceš to kafe?" zeptal jsem se podruhý s hrnkama v ruce
"Jo, dám si." odkýval nakonec aniž by z vzkazu spustil zrak.

Se dvěma hrnky jsem šel za Todorokim, který se vzkazu nejspíš dost nabažil a čekal na mě rozvalený na gauči. "Tss" odfrkl jsem nad tím drzounem a položil kávy na stolek.

Srkl jsem si ze svého a čekal co z něj vypadne. Docela dlouho mě skenoval pohledem a sem tam se porozhlédl po místnosti. "Seš gay?" zeptal se z nenadání nejistě a chytil si zamyšleně bradu mezi ukazováček a palec.

Zakuckal jsem se kávou, když to řekl. "Co prosím?! Nejsem do háje!" vybuchl jsem a začal drtit ruce v pěsti až mi zbělali klouby. "Uklidni se. Ptám se, protože jinak nemám žádný vysvětlení proč si se vyspal s Midoriyou." pronesl stále zamyšleně. Zarazil jsem se, tenhle detail mi jaksy unikl.

Jak si tu noc nepamatuju, tak mi to pořád nejde do hlavy. "Já pro to taky nemám vysvětlení. Třeba jsem byl tak ožralí, že jsem absolutně nevnímal, že je to kluk a už vůbec ne, že Deku." řekl jsem už klidneji.

Prázdný hrnky jsem odnesl a nechal odmočit ve dřezu. "A to kvůli tomu si sem přišel?" zeptal jsem se karapet zmateně. "Ne, to mě teď tak napadlo. Zajímá mě jestli jste na něco dalšího nepřišli. Vím, že jsem za tebou byl včera, ale policie mi už odmítá o případu cokoli říct, tak jsem přišel za tebou." vysvětlil.

"Heh, nedivím se. Ten Tadashi není moc nadšený z tvojí spolupráce." uchechtl jsem se a posadil se zpět do křesla naproti gauči. "Jinak jo, trochu jsme pokročili, asi. Jak už víš Deku se nachází někde v Soulu, pokud opět někam nezdrhnul a mě tam posílají abych něco zjistil případně ho rovnou našel a-"

"Jedu s tebou." zvedal se a chtěl odejít.

"To teda nejedeš!" zařval jsem a tím ho zastavil "Proč ne?" zeptal se jako by nevěděl. Asi mu to nedocházelo. "Proč? No protože, zaprvé - hrdina číslo jedna zmizel, zadruhé - hrdina číslo dvě jede hledat hrdinu číslo jedna a zatřetí - hrdina číslo tři nemůže jet s hrdinou číslo dvě a hledat hrdinu číslo jedna..." vysvětloval jsem mu to jak malému dítěti.

"...co když se něco stane a nikdo z nás tří nebude přítomný. Mám dojem, že když už chybí Deku je to pěkná prohra, pokud zaůtočí ve velkém. Teď budu chybět i já. Co by si asi řekli záporáci, kdyby věděli, že Japonsko postrádá tři nejlepší hrdiny? Myslím, že když budou chybět dva už tak to je dost." zavrčel jsem a koukal na něj jako by to bylo nad slunce jasný.

Půlenej otevřel pusu, ale následně ji zavřel. "Jestli se, ale tak strašně nudíš, dám vědět Tadashimu a můžeš mít přístup k Dekuovu případu. Budeš mi dávat informace jak jste na tom. Tadashi i s týmem jsou k hovnu." rozhodl jsem.

"Fajn, alespoň něco." s těmito slovy se rozloučil a odešel. Já zamířil do ložnice a zabalil si vše potřebné. Budu si muset pořídit nový kartáček, ten můj je už pořádně rozdrbaný.

626 slov