Věříš mi?

G-Dragon zachrání každou situaci

Felix se snažil své slzy držet aspoň trochu na uzdě. Bilo se v něm tak neskutečné množství pocitů, vzájemně si podrážely nohy a probodávaly se ostrými jedovatými meči. To Hyunjin opravdu nebyl paranoidní s tím, že ho Paul chtěl znemožnit? Chtěl ho opít, aby měl volnou cestu ke stříbrovláskovi? Strčil do něj u pečení brownies schválně?

To, co o Hyunjinovi řekl... Felix se tomu snažil bránit, ale přistihl se, že mu v určitou chvíli dal za pravdu. Třeba to opravdu nemělo s Hyunem cenu. Co až přijde na takzvané lámání chleba? Bál se, že by ho jeho hyung nechal stát proti všem, proti celému světu, samotného.

Ne, ne, ne, to není pravda, domlouval si v duchu Lix, protože takové myšlenky mu jen přisypávaly sůl do již utržených a otevřených ran. Do Hyunjina se zamiloval a věřil, že k němu jeho přítel cítí to samé a neopustil by ho jako nějakou použitou hračku z dětství.

V další chvíli se ozvalo jeho zápěstí, které mu vysílalo bolestivé signály do celého těla. Nechápal, proč ho Paul neposlouchal. Přestal by, i kdyby ho nekopnul? Nebo by pokračoval i přes jeho nesouhlas? Vzal by si to, co chtěl, násilím? Ne, to ne, určitě ne, byl jen opilý, přesvědčoval sám sebe Felix zoufale.

"Bráško?" vyřkl zničehonic jemný hlas vedle stříbrovláska, jenž se stočil do klubíčka jako kotě, aby se mu dobře plakalo.

"Olivie, proč nespíš?" vzlykl, když se posadil a podíval se, kdo ruší jeho psychické zhroucení.

"Měla jsem žízeň. Co tu děláš ty? Hraješ si na vodopády?" zajímala se dál jeho malá sestřička a vměstnala se k němu na klín do objetí.

"To nic," hlesl tiše a položil si hlavu na její rameno. Nemohl jí to říct, ona by nedokázala takovou věc pochopit. Byla malé nevinné dítě, které ještě chvíli muselo věřit, že tenhle svět není kompletně zkažený.

"Udělal ti něco Hyunjin? Můžeme mu ostříhat vlasy. To jsem někde četla, byl to trest pro jednu holku, co hodně lhala," nabídla mu Olivie naprosto vážně, avšak Lixe to aspoň trochu rozesmálo, i když jeho slzy to nemohlo zastavit.

"Ne, Hyunjinovy vlasy necháme tam, kde jsou. Jen... Některé věci jsou prostě těžké. Vztahy jsou občas těžké, ale já mám Hyunjina opravdu moc rád a nechci o něj přijít," povzdechl si Felix a trošku si posmrkl. Potřeboval kapesník... A vyprat tričko od nudle.

"Co to tu provádíte?" Vedle nich se jako duch zjevila Ruby, jejíž vizáž opravdu vypovídala o tom, že se zrovna probrala ze stoletého spánku.

"Lix bulí," informovala ji Olivia, jako by jí jen sdělovala to, co jedla k večeři.

"A proč Lix bulí?" optala se Ruby a posadila se k nim. Olivia jen pokrčila rameny a něco povídala, což Ruby moc nevnímala. Spíš se zaměřila na Felixův pohled, kterým ji prosil o pomoc.

"Olivie, já se o Felixe postarám, padej do postele," usmála se na ni Ruby a naznačila ji, aby odešla. Olivia přikývla, ale než je opustila, tak stříbrovláska pořádně obejmula a pošeptala mu, že ho má ráda.

"Tak... Ty se koukej vysmrkat. Donesu nám bundy a půjdem si zapálit, protože mám dojem, že takhle nebrečíš kvůli nějaké blbosti," rozhodla Ruby, na což Felix přikývl a splnil vše, co mu přikázala, v tu chvíli spíš fungoval na automat, než že by si uvědomoval, co dělá.

Za chvíli už oba dva venku seděli na židlích, které vytáhli z kuchyně, a na stůl položili mističku, jež měla sloužit jako popelník, kapesníky a flašku jahodového soju. Oba dva se zabalili do teplých kabátů a Ruby přes stříbrovláska navíc hodila deku a pevně ho objala.