Esmin nový život

Já neprohrávám!!!!

EMMETT

Ještě chvíli jsme se bavili o Bludišti, Zrcadlové síni a jejich nástrahách. Nakonec jsme rozhodli, že první půjdu já. Jsem nejsilnější a mám rád hry.
„Dobře takže Emme vezmi si tento úbor a pak ti ještě něco dovysvětlím" prohlásí Jerremy a jde za Lilly a Mickym připravit ostatní. Jako druhý půjde nejspíš Carlisle a pak Rose, Jasper, Bella, Alice, Edward a nakonec Esme. Malá Renesmee naštěstí nemusí. No, ale měli jste vidět Carluslův výraz, když zjistil, že Es půjde sama. Ano, všichni jsme se lekly, ale Carlisle vypadal, jako když ho skolil infarkt a další se sakra' rychle blíží. Pak to ale vyřešil po svém. Přitiskl si Esme k sobě a řekl bych, že jí až do jeho odchodu do bludiště nehodlá pustit.
Nicméně já jsem se mezitím oblékl do takovýho upnutýho a na mě celkem těsnýho oblečku. Rozhlížel jsem se po ostatních. Všichni byli se svými drahými polovičkami a navzájem si vyměňovali věty typu: „Dávej pozor!" „Neboj se...." „To zvládneme...." atd....
Po pár vteřinách se z davu mé rodinky vynořil Jerremy a v závěsu měl Rose „Takže Emmette až vejdeš dovnitř buď se před tebou objeví tři cesty a ty jsi budeš muset jednu vybrat. Dávej u toho ale pozor, protože budou velmi lákavé a jen jedna je správná. Pak je tu ještě jedna možnost a to ta, že tě bludiště přesměruje rovnou do tvého největšího strachu a nebo do okamžiku, který ti způsobil trauma. Takže se snaž se nenechat ovlivnit strachem nebo lákavými nástrahami” radí mi Jerry a Rose významně přikyvuje „Budu se co nejvíc snažit šéfe a šéfko" „Prosím tě lásko dej tam na sebe pozor a nezapomeň, že já nejsem tam s tebou, ale tady a miluju tě zlatíčko" poví Rosalie a pevně mě obejme. Někdy mě fakt překvapuje jakou má sílu „Neboj se miláčku, zvládnu to a za chvíli zase budeme spolu" snažím se jí uklidnit, protože cítím jak se třese a zároveň přemýšlím, co mi chtěla říct tím prostředním kouskem věty („nezapomeň, že já nejsem tam s tebou, ale tady a miluju tě"). A pak mi došlo, že by tam jako jedno z lákadel mohla být třeba kopie Rose. Přimáčkl jsem si jí ještě víc k sobě. Prostě jsem jí potřeboval mít u sebe, než tam půjdu. Po chvilce jsme se ovšem oddělili, jelikož mě volal Jerremy, ale to bych nebyl já, aby mi objetí nestačilo a tak jsem ještě rychle, ale láskyplně a vášnivě Rose políbil 😘💗 
Ale pak už jsme se opravdu museli oddělit a já vyrazil vstříc záhadnému Bludišti.

O pár minut později....

EMMETT

Vešel jsem do tmavé a celkem prostorné chodby. Jako upír vidím ve tmě mnohem lépe, než lidé, ale i tak jsem toho tady moc neviděl. Nicméně rozhodl jsem se jít dál. Z ničeho nic se vše kolem mě začalo měnit a najednou jsem se ocitl v lese. Hmm.... Tady mi je to nějaký povědomý. Řekl jsem si a šel se porozhlédnout kolem. Nešel jsem ani pět minut, když se kousek ode mě ozvalo tiché vrčení, které ovšem stále zesilovalo na své hlasitosti. Otočil jsem se tedy za zvukem a hned spatřil jeho majitele. A sice byl to obří grizli. A nekoukal zrovna přívětivě. Rozhodl jsem se tedy na něj zavrčet, aby věděl, kdo je tu pán. Jenže z mých úst vyšlo jen slabé zamračeníčko. „Co to sakra' je?” říkám si v hlavě a v ten okamžik si něco důležitého uvědomím. Já urychleně dýchám a do háje' já potřebuju dýcht. Jako upíři dýchat nepotřebujeme, dýcháme spíše ze zvyku.... To ovšem ještě nebylo všechno. Okamžik na to jsem si totiž uvědomil, že mi bije srdce a to jako o závod. Tím pádem to bylo jisté. Jsem člověk a jsem tu s rozuřeným obřím medvědem. První co mě napadlo bylo zkusit vylést na strom, což jsem po pár pokusech vzdal, protože strašně klouzal a taky jsem zapomněl, jak špatně se tam normálnímu člověku leze. Zbývala už mi tedy jen jediná možnost, která mě v tu chvíli napadla a to bylo utíkat. „Sakra', proč ti lidé běhaj' tak šíleně” nadával jsem v hlavě.

ROSALIE

Stála jsem spolu s Lillianou u velké Knihy osudu, kde jsem viděla vše co se odehrávalo u Emmetta v Bludišti. Bylo mi ho strašně líto a chtěla jsem mu pomoc a poradit, ale nešlo to. V tomto úkolů si musel pomoct sám. „Neboj on to zvládne” ozval se vedle mě Lillianin hlas „Já vím” přikývnu a pokusím se usmát.

EMMETT

Neustále jsem všemožně pobíhal po lese, až jsem uviděl velký kámen. Otočil jsem se a medvěda neviděl. Takže jsem zaplul za šutrák' a usilovně se snažil propadnout dech.
Jak jsem tak hltal kyslík asi se mi mozek okysličil trošku víc a něco celkem dost důležitýho mi došlo. Tohle už jsem přece jednou zažil. Těsně před mojí proměnou. A útěk mi tenkrát v boji proti grizlimu, nebo co to bylo za medvěda, moc nepomohl. Ale co dělat?? Zoufale jsem se nadechl a vydechl. „No takže Emmtte, když ti nepomohl útěk před problémem, měl by ses problému postavit.” mluvil jsem sám k sobě.  „Já neprohrávám” dodal jsem odhodlaně. V ten moment jsem taky uslyšel ono známé vrčení medvěda. Sebral jsem tedy všechnu svou odvahu a vyšel jsem z poza kamene přímo naproti němu. Nahodil jsem drsňáckej' face, nakrčil se a z plna hrdla jsem zavrčel. Ovšem tentokrát už to nebylo jen tiché až lítostné kňučení. Vyšel že tak zuřivý a ohlušující zvuk, že jsem se až sám divil. Taky, že méďula okamžitě zkoprněl. Sedl si. Že sedu si lehnul a z ničeho nic začal blednout až se vytratil úplně.
Oddechl jsem si a chtěl se svalit do trávy, když se kousek ode mě objevil obří, zářivý portál s nápisem: „CÍL”. Na nic jsem nečekal a vylítl rovnou k němu. Před portálem jsem už ani nezastavoval a hupsnul šipkou přímo do jeho středu.
Objevil jsem se ve středně velké místnosti, kde stál Mike, který se sem předtím teleportoval. Ze široka se usmál a kývnul. 

Ahoj,
tak jsem tu po dlouhé době s novou kapitolou 🤩
Chci se vám omluvit za neaktivitu a zároveň se omlouvám i dvou holčinám, že jsem nevydala kapitolu dřív, jak jsem slíbila, ale nějak mi došla inspirace. Btw zdrojem nový inspirace je @kaluska   💗💗💗💗

Tak snad se vám bude líbit a omlouvám se za případné překlepy nebo gramatické chyby 🤓🤓

Andy_Barborkova 🦄