Esmin nový život

Nejsem SÁM....

CARLISLE

Emmett bludiště zdárně prošel a teď jsem na řadě já. Momentálně se ovšem nepřipravuji, ale snažím se s Lillianou a Mickym vymyslet, jak Esme dostat na planetu bez toho, aby prošla bludištěm. „A co kdyby prostě prošla stejným vchodem jako Renesmee a kdyby pak u krále došlo k nedorozumění, celou situaci mu vysvětlíme a Es uvedeme jako vyjímku” přemýšlí nahlas Micky. Nakonec jsme se shodli, že by to takhle šlo a já se vrátil k Esme, která celou dobu, co jsme to tam řešili, byla u Rosalie a Edwarda. Hned jak jsem tam přišel, přitulila se ke mně. „Lásko slib mi, že budeš opatrný.” řekla polohlasem a zadívala se na mě těma svýma zelenomodrýma očima. „Slibuji Esme, ani se nenaděješ a budeme zase spolu.” usmál jsem se, láskyplně ji políbil na čelo a pak ji opatrně, ale pevně obejmul.
Poté už přišla ona chvíle, kdy jsme se s Esme měli rozdělit. Ona šla s malou Nesie speciálním vchodem a já se převlékal do podobného mundůru, jako měl Emmett. „Carlisle, za ani ne minutu se tyto dveře otevřou a ty budeš moc začít. Pamatuj, že je to jen iluze a v podstatě nic z toho, co tam uvidíš není pravda, ačkoliv se ti možná bude zdát, že opak je pravdou.” řekla důrazně Lilliana a to už se vchod do bludiště otevíral. Zhluboka jsem se nadechl a vstoupil dovnitř. Sotva jsem přešel práh a udělal pár kroků, dveře se zavřely a okolí kolem mě se začalo měnit. Rozhlížel jsem se kolem sebe a snažil se zjistit, kde jsem se to objevil. Ani ne za minutu jsem zjistil, že u nás doma. Ale proč? Vždyť tady není nic čeho bych se měl bát. Napadlo mě, ale to jsem ještě netušil, co se bude dít. Na kraji lesa, kde jsem se objevil se nic  zvláštního nedělo a tak jsem se rozhodl jít k nám do vily. A tam nastal problém. Když jsem totiž vešel, vilou vládlo až nezvyklé ticho. Pokračoval jsem opatrně dál a pro jistotu jsem nastražil svůj brilantní sluch. Nic jsem ovšem nezaslechl. Ve naší vile nikdo nebyl a ani to nevypadalo, že by tu někdy někdo byl z čehož jsem začínal být nervózní. Úplně jsem zapomněl na to, že jsem někde v bludišti a i na to, že je to jen iluze. V rychlosti belsku jsem proletěl celý dům. Nikde nic. Žádné věci, oblečení, nic. Jen moje věci byly na svém místě. Začínal jsem panikařit a hořečnatě přemýšlel, co mám dělat. Pomalu jsem zase sešel dolů do prvního patra, kde je obývák spojený s kuchyní, chodba a koupelna s pokojem pro hosty. Až tehdy, kdy můj svět začal ztrácet barvy, jsem si všiml, na stole leží podivný dopis. Šel jsem blíž a znak, jenž byl na pečeti dopisu mě vlastně ani moc nepřekvapil. Mohlo mi dojít, že v tom mají prsty Volturiovi. Jenže to co bylo v dopise mi doslova vyrazilo dech.

Milý Carlisle,
žili jsme, jako rodina už spoustu let a teď budu mluvit za všechny členy. Už nechce žít ve vegetarianském celibátu. Chceme naplno využívat upírský život a ne se brzdit nějakým lovením v lese. Rozhodli jsme se tedy, že přestoupíme k Voturiům. Mohou nám nabídnout víc, než ty. Děkujeme za léta a za to co jsi nás naučil.

                                                       Edward

Když jsem dopis přečetl, myslel jsem, že mě skolí infarkt, ikdyž to nebylo možné. Sesunul jsem se k zemi, nepravidelně jsem dýchal a měl jsem co dělat, abych se nerozbrečel. Vzpomínal jsem na vše co jsem se svou rodinou zažil.

ESME

S Renesmee jsme byly už dávno za bludištěm ještě spolu s Emmettem. Na zdi byl přidělený starý a celkem velký pergamen, na které jsme díky kouzlu viděli co se v bludišti děje.
Nikdy jsem takle' Carlisla vidět. Byl naprosto zničený a mě přišlo, že to celé prožívám s ním a podle Emmettova vyrazu jsem usoudila, že on taky. Em Nesie držel na sobě a díky bohu usnula. Nevím, jak bychom jí zo vyvětlili. Přála jsem si mu jakkoli pomoc nebo mu říct, že to není skutečnost. Jenže já žádnou kouzelnou moc nemám a tak jsem jen zavřela oči a usilovně myslela na jednu jedinou větu: Lásko, jsme s tebou a nikdy tě neodpustíme.

CARLISLE

Během mého přemýšlení mi v hlavě vyplynula jedna otázka. Jak je sakra možný, že takle rapidně změní názor, když jako rodina a klan fungujeme už přes několik století? A v tu chvíli se mi jako zázrakem dostala do hlavy věta: Lásko, jsme s tebou a nikdy tě neopustíme. Ten hlas jsem okamžitě poznal. Byla to moje milovaná Esme. Můj svět zase získal barvy. Venku se z ničeho nic objevilo světlo a následně i portál. Na nic jsem nečekal a rychlostí blesku jsem vylítl z domu a skočil do portálu. Kolem mě se rozzářilo světlo a najednou jsem byl v jakýsi místnosti. Nevěděl jsem, kde jsem, ale když jsem zahlédl Esme, Nesie a Emmetta bylo mi to fuk. Vtáhl jsem Esme do náruče a pěkně dlouho jsem ji nehodlal pustit. Na konec se k nám přidal Emmett s Nesie, která se probudila s nadšeným ,,Dědoo". Noční můra skončila a já byl opět šťastný.

Ahoj všichni,
jsem tady s další kapitolou a zároveň se chci omluvit za neuvěřitelně dlouhou pauzu 😳💗 Tak snad se vám bude líbit a když budete chtít zanechejte koment nebo ⭐️.

Andy_Barborkova 💗
PS: Omlouvám se za případné gramatické chyby nebo překlepy 🤓🤓