Z lodi vyšel ještě za tmy. Obloha se postupně halila do světlých odstínů, ale to už kráčel vstříc svému cíli. Musel se dostat do administrativního centra Coruscantu. Budova archivu čněla nad všechny ostatní. Na její špičce měli totiž umístěný vysílač dlouhého dosahu, který planetu spojoval téměř s celou galaxií.
Bohužel pro něj šlo o budovu se zvýšenou ostrahou. Dovnitř se nemohl dostat, pokud se neprokázal platným průkazem. Štěstí se na něj ale usmálo, protože před vchodem do budovy se každé ráno tvořila fronta. Než si každý projel svou kartou terminál, trvalo to.
Ethan se proto zařadil do fronty jako všichni ostatní a čekal. Tlačilo se tam mraky lidí i dalších obyvatel galaxie. Muž před ním vyhlížel jako jeden z těch snobů, kteří bydleli přímo v tom nejrušnějším centru. Očividně si neuvědomoval žádné riziko, protože z kapsy jeho saka trčelo několik různých karet. Ethan je obratně vytáhl a vybral si tu, kterou potřeboval. Zbylé zase zastrčil zpět. Pak se z fronty vypařil. Předstíral, že si něco zapomněl a poodešel kus stranou. Svého muže ale nespouštěl z očí. Ten bezstarostně postupoval až k terminálu. Pak vylovil z kapsy své karty a zjistil, že mu jedna chybí. Chvíli prohledával všechny zbylé kapsy a dokonce i svou brašnu, než ho jeden voják vyvedl z fronty, protože zdržoval ostatní. Muž se nasupeně ztratil v davu. Ethan se pousmál. Teď se mohl zařadit a vystát si frontu.
U terminálu pouze vložil kartu, ozvalo se pípnutí a zase mu ji to vrátilo. Nyní se jmenoval Pieter Nurhgud Kal. Vstoupil do obrovské haly s klenutým stropem. Skoro si připadal jako v nějaké galerii. Výzdoba byla mimořádná. Ale jen tady. Ostatní chodby, jak se přesvědčil, už zely nudnou šedí. Nad ním se rozprostíralo dobrých padesát pater a to samé pod ním. Musel nutně zjistit, kde najde, co hledá.
Přistoupil k nejbližšímu terminálu a zobrazil si rozložení jednotlivých sekcí. Překvapilo ho, co všechno se tady dalo najít. Jenže narazil také na problém. Podle všeho byla jistá patra přístupná jen s určitým kódem. Ten musel být nahraný na kartě. Rovnalo se to různým stupňům prověření. Už podruhé ten den měl štěstí. Jeho karta ho opravňovala v přístupu kamkoliv, kromě těch nejcitlivějších dat, a to, jak brzy zjistil, volací kódy nebyly. Lehce zavrtěl hlavou. Právě taková data považoval za citlivá a snadno zneužitelná. Když si však představil, jak se někdo snaží jen tak kontaktovat jeho mistra, pousmál se. To nikdy nebyl dobrý nápad.
„Patro 61," mručel si pro sebe. To bylo o pár pater nad ním. Vyjel proto výtahem a vystoupil v dlouhé chodbě. Po obou stranách spatřil mnoho sálů. V každém jednotlivém sálu stálo několik terminálů. Panoval tam čilý ruch a on se snažil chovat nenápadně. Pročítal si názvy jednotlivých sekcí až konečně narazil na "Kódy, identifikace, volací znaky". Konečně.
Vešel dovnitř a postavil se k volnému terminálu.
„Mohu vám pomoci, pane?" zeptal se ho člen obsluhy.
„Ne, to je dobré. Děkuji. Poradím si."
„Jak si přejete, kdyby cokoliv, stiskněte prosím červené tlačítko." To už ho ale neposlouchal. Vložil do terminálu kartu a začal se probírat tisíci a tisíci různých kódů. Kdyby teď chtěl, mohl si stáhnout přístupové kódy na kteroukoliv základnu a dostat se téměř kamkoliv. Znovu zavrtěl hlavou. Nelíbilo se mu, jak snadno se k takovým údajům dalo dostat. Na druhou stranu muž, jemuž ukradl kartu, mohl klidně patřit k tajným složkám.
Hledání jednoho jediného kódu mu zabralo několik hodin. Oči už únavovou slzely a bolely. Ale našel ho. Byl velmi dobře ukrytý v několika podsložkách. Stahování zabralo slabou minutku a konečně měl to, po čem takovou dobu toužil. Když si představil, co všechno zažil, jen aby se dostal sem, musel se pousmát. Ještě však nebyl v cíli. Vytáhl kartu a zamířil ven z budovy.
ČTEŠ
Spáry temnoty
Fanfiction"Ty jsi temný lord." Melinda se to všechno snažila pochopit. "Zradil jsi mě!" křikla náhle. "Mel, je mi to opravdu líto. Sem to zajít nikdy nemělo. Ale ty jsi nechtěla odejít. " Pohlédl jí zpříma do očí. Zračil se mu v nich upřímný smutek. "Zabij...
