In the shade

*5*

Po chvíli objímání se odtáhne. "Děkuji. Jsi anděl." Vyřkne Bailey a mile se usměje. Úsměv ji opětuji s trochu načervenalými tvářemi. "Pojď mám už hrozný hlad." Řekne a popadne mě za ruku a táhne mě k malému obchůdku s nápisem Pekařství.

Je to anděl. Teď už o tom nepochybuji a když se mi zase ozve můj žaludek tak ji popadnu za ruku a odtáhnu ji k malému krámku kousek od naší ulice. Zastavím se před ním. Connie si ho prohlíží. "Mají tady ty nejlepší makové koláčky v celém okolí." Oznámím ji u úsměvem.

Olíznu si rty jazykem. Makové koláčky já miluji. "Tak na co čekáme?" Zeptám se s úsměvem a podívám se na ni.

Je tak roztomilá, když si jazykem olízne rty. Jak by asi chutnaly. Ježiši na co to zase myslím. Stočím pohled na krámek. "Tak na co čekáme?" Slyším její otázku a kouknu na ni s úsměvem. Vběhneme do obchodu a za půltem stojí pro mě známá postarší osoba. "A malá Bailey. Už jsem si myslela, že nepříjdeš." Pozdraví mě dáma. "Já a nechat si prošvihnout tvé koláčky? Sukkie, teď si mě urazila." Ohradím se s úsměvem. A Sukkie my podává voňavý balíček s úsměvem.

Spolu s Bailey vejdeme do obchodu a mířime rovnou k pultu, za kterým stojí sympatická postarší paní. Hned pozná Bailey a vítá ji s milým úsměvem. Očividně ví pro co si Bailey přišla, protože ji položila na pult balíček, ze kterého se linula vůně.

"Jo, to je Connie. Connie, Sukkie. Nejlepší pekařka široko daleko." Představím je. Sukkie nad tou lichotkou mávne rukou a culí se. "Dobrý den." Pozdraví Connie mile. "Ahoj. Ráda tě poznávám." Řekne Sukkie. Zaplatím ji za koláčky a vezmu balíček. "Tak zase zítra." Loučím se se Sukkie a než vyjdeme tak ji s úsměvem zamávám.

Bailey mi představí Sukkie a já ji pozdravím a mile se na ni usměju. Podám ji pravici na potřes a Sukkie mi ji jemně stiskne. Pak už postřehnu jak Bailey platí a popadne balíček. "Nashledanou." Rozloučím se se Sukkie a vyjdeme s Bailey ven z obchodu.

Vedu nás do parku kousek od naší ulice. Ano byl to ten park, kde jsme se seznámily. Při mé smůle byly všechny lavičky obsazené. Takže nám nezbývalo nic jiného než si sednout na louku pod strom.

Sedíme v trávě a pojídáme koláčky. "Ty jsou vynikající." Pochválím a ukradu ji ještě jeden a to přímo z ruky.

"Ty píšou." Poznamenám a vytáhnu z balíčku další koláček, který mi Connie vezme z ruky. "Hej, zlodějko." Pronesu s úsměvem. A vytáhnu si další.

Po té co jsme dojedly všechny koláčky lehneme si do trávy. "Na jakou školu půjdeš?" Zeptám se ji a podívám se na ni.

Založím si ruce pod hlavu. "Na místní střední." Odpovím ji nezaujatě a po očku se na ni podívám. Dívá se na mě nadšeně, tak moc nadšeně, že kdyby to šlo, tak by měla místo očí hvězdičky jak to má jedno emoji. "Aha, ty taky." Poznamenám neutrálně.

Podívám se na ni nadšeně a pak ji s úsměvem potvrdím její domněnku. "Mohly bychom sedět ve stejné třídě a ve stejné lavici." Pronesu zasněně.

"Nebyla bych proti." Pronesu a začíná se mi ta myšlenka zamlouvat. Na tu samou střední půjdou i některé známé tváře ze základky, ze kterými se nebavím ale kdyby tam bylo tohle sluníčko, těšila bych se každý den do školy. "Tak pojď. Chceš přece vidět město." Řeknu s úsměvem a postavím se. Natáhnu k ní ruce, které příjme s úsměvem. Pomohu ji se postavit.

Pomůže mi se zvednout ze země. Osud mi do cesty postavil tu nejlepší osobu jakou mohl. Bailey je skvělá, jen mě zajímá jedna věc, na kterou se chci už od včerejška zeptat. "Bailey," Začnu opatrně, když jdeme malým parkem. "Hm." Podívá se na mě. "proč si včera večer kopla do toho koše?" Zeptám se ji narovinu.

Zarazím se a zastavím na místě. Connie mě následuje a nechápavě se na mě podívá. "Víš, Connie, nejsem moc oblíbená u své rodiny. Vlastně jsem spíš taková černá ovce." Vysvětlím ji tichým hlasem. "Nedokážou mě brát takovou jaká jsem a pořád mě srovnávají s mou sestrou. A ten večer nebyl vyjímkou." Pokračuji ve vysvětlování tichým hlasem.

Stojím krok před ní a nestačím se divit. Jak ji mohou mít za černou ovci, vždyť je jedinečná, je milá a hodná. Přistoupím k ní a obejmu ji kolem ramen.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*