"...A, nevím co se stalo, prostě, cítil jsem něco, jak to popsat. Jako kdybych cítil radost když kolem Doroty, jako bych chtěl s ní trávit mnohem víc času." Řekl Adam. Kolem něho byly bílé zdi, a smrková podlaha. Seděl na žlutém gauči a mluvil s terapeutem. "Hmm, to zní jako láska... Zajímavé. Pokračuj." Odpověděl terapeut. Jmenoval se Oliver, k němuž Adam často chodil. Adam byl totiž prázdný, necítí emoce, a nikdo ho kvůli tomu nemá rád. Furt sebou nesl deštník, aby se cítil "ochráněn", a proto mu ve škole říkají kluk s deštníkem. Oliver ho vždycky dokázal cítit dobře, no, teda, cítit asi ne, ale bylo to blízko. Byl tady asi čtyřikrát za poslední 3 měsíce. Ať už kvůli vyhrožování nožem od šikanátora Vladimera, třídní důtku za věc kterou udělal Vladimer, nebo třeba fyzické týrání od svého táty Rolanda, a teď kvůli odmítnutí od jeho kamarádky Doroty. "No, a prostě, měla narozeniny, tak jsem chtěl navštívit, jenže ona mě prostě odmítla. Řekla mi ať mám jít někam, a že se nebude bavit s někým kdo necítí radost." Adamovy oči se trochu zčervenaly, a Oliver to chápal. "Mmm, odmítnutí. Taky jsem tím prošel. Každému se to někdy stane, nebuď z toho smu-" "Já už nechci být prázdný! Chci získat svoje emoce!" Zařval Adam, když si potom uvědomil že trochu cítil vztek, a začal přemýšlet. "Ano, ano, ano. Myslím že jestli to chceš udělat, musíš se vydat na velké dobrodružství do Jádra, do svého mozku. Musíš naplnit svoje bytí." Řekl uvolněně Oliver. Adam byl podvědomě vážně natěšený na získání všech svých emocí. "Děkuji moc, pane Olivere. Budu se snažit. Nashledanou!" Rozloučil se Adam ze dveří, a šel domů. Jeho dům byl na druhém konci ulice od jeho terapeuta, takže normálně šel domů. Přemýšlel ještě o svojí minulosti. Všechno se to stalo kvůli mým chybějícím emocím. Kdyby jen mohl je osvojit, Vladimer by ho přestal šikanovat. Táta by ho přestal mlátit. Ve škole bych měl lepší reputaci jak u spolužáků, tak i učitelů. Ale hlavně, by ho Dorota měla ráda. Adam nedokázal popsat to co cítil u Doroty. Byla hezká, chytrá a vtipná. Z nějakého důvodu, kluka bez emocí, včetně lásky, tato možnost ho nejvíce namotivovala. Furt o ní přemýšlel, ale potom si uvědomil že už je večer, a jestli ho rodiče uvidí jak nespí, vy víte co by se stalo. Vyčistil si tedy zuby, převlékl se do svého černého pyžama, a šel do postele. Už chci jít do Jádra! Jenže jak to udělám Adame? Říkal že máš jít do svého mozku, tak asi ve snu? Jo, to dává smysl, jenže já nemám žádné sny! Hmm, to je pravda. Možná se prostě snaž mít sen. Jo to je fakt geniá... Adam najednou slyšel kroky na schodech, což byli určitě rodiče, takže přestal monologovat a zavřel oči.
Úplně nový svět na něj čeká.
ČTEŠ
Prázdný
ActionAdam, malý kluk s deštníkem, jak mu říkají ve škole. Smutek, radost ani vztek mu nic neříkají. Přesně proto ho nepozve jeho kamarádka Dorota na její narozeninovou oslavu. Adam už nechce aby to takto pokračovalo, musí zjistit co to jsou emoce! Už nem...