Mischief || ff Loki Laufeyson

I.

„Star, vstávej!"

Zaslechla jsem hlas otce z přízemí.

„Mmhm." zakňourala jsem si pro sebe a otočila se na druhou stranu postele „Ještě chvíli!" zakřičela jsem.

Zamhouřila jsem oči a najednou bylo vše zase v temnotě. Za chvíli se z temnoty začali objevovat  nějaké momentky. Něco se mi začalo zdát.

„Andromedo, vstávej a hned!" vtrhl můj táta do pokoje.

Lekla jsem se a díky tomu jsem spadla z postele. Začínám se probírat a začnu slyšet něčí smích. Otevřu oči a ve dveřích vidím svého tátu jak se směje.

„Tati!" zasmála jsem se na něj a hodila po něm polštář.

„Vstávej už," přestal se smát „Za chvíli tu bude Peter a nechceš přijít pozdě do školy." a odešel.

Sedla jsem si a podívala jsem se na noční stolek na hodiny zamnou. Rychle jsem vstala a běžela k šatníku. Vytáhla jsem černou sukni, bílé triko, barevnou košili a ponožky.

Oblékla jsem se a posadila se k zrcadlu. Začala jsem si dělat linky, oční stíny u víček a světlou barvu rtěnky na své rty.

„Star, noták! Pojď už!"

„Už běžím!"

Vzala jsem si batoh a běžela dolů do kuchyně.

„Dobré ráno."

„Dobré, tati." přišla jsem k němu ho obejmout.

„Sedni si, podám ti talíř se snídani." usmál se na mě.

„Dobře."

Posadila jsem se a za chvíli mi otec donesl talíř s míchanými vajíčky a topinky.

„Díky."

Sotva jsem dosnídala a někdo zazvonil na naše dveře.

„To bude zřejmě Peter," otočila jsem se na tátu „Uvidíme se po škole." zvedla jsem se a šla ke dveřím.

„Čau Star." usmál se vysoký, hnědovlasý kluk.

„Ahoj Pete."

„Star počkej!" zaslechla jsem tátu a tak jsem se otočila.

Scott přiběhl ke mně a podal mi batoh „Tohle by se ti myslím hodilo."

„Ups... To máš pravdu tati."

Přišel ke mně blíž a dal mi pusu na čelo „Tak běžte jinak přijdete pozdě," řekl „A užijte si den."

„Je to škola tati." zasmála jsem se a odešli jsme s Petem.

* * *

Po nějaké době jsme došli před naší školu. S Peterem zas tolik času ve škole netrávím, každý má totiž vlastní 'skupinku' přátel, ikdyž občas spolu jsme.

Peter je hlavně s Neddem a MJ, také má trochu jiné zájmy než já, takže kromě toho že  spolu občas obědváme se ve škole tolik nebavíme. Peter je o ročník výš než já.

Já jsem většinu času ve knihovně nebo venku na dvoře se svými přáteli Andrew a Marlene [Marlín]. Mí přátelé mají podobné zájmy stejně jako já, tím myslím že taky rádi čtou. To že nás baví čtení neznamená, že jsme nějak chytří, ba naopak. Z nás tří je tu chytrá hlavně Marlene.

„Star!" uslyšela jsem svoje jméno a otočila jsem se.

„Andrew!" usmála jsem se a běžela za ním. Petera jsem nechala na pospas sebe samotného, snad to zvládne.