"Jsem záporák!" | FF - Bucky Barnes 1. Díl

03.|

To léto jsem i začala "podnikat". Znáte ty typy lidí, co Vás okradou, když si na chvíli odskočíte? Tak tak jsem začínala. Žádné kamery, žádní svědci, kapsy plné peněz a drahých věcí. Na to, že mi bylo patnáct a byla jsem za vodou necítila jsem se provinile. Spíš naopak. Každým dnem, každou víc okradenou osobou se mi to více líbilo. V mém okolí se proslýchalo něco o kapsářích. Všichni bez důkazů vinili mě a byla u nás i policie kvůli tomu, ale u mě nic nenašli. V ten den jsem se seznámila s hezkým starším policistou. Bylo mu skoro třicet. Usmíval se na mě a trochu i flirtoval. Oplácela jsem mu to. Proč by ne?

No vydržte neutíkejte nikam.. To nejlepší přijde. 

Po pár dnech jsem ho potkala ve městě, málem mě přistihl při mém "podnikání". Vzala jsem ženské peněženku, vytáhla prachy a vypadla mi na zem. Když jsem si ho všimla, stočila jsem peníze do ruky a paní upozornila, že jí vypadla peněženka. Já si peníze dala za opasek džínsů. Ještě, že jsem to udělala. Začala na mě řvát, že jsem zlodějská kurva a ihned volala na ty policisty. Policisté přiběhli a snažili se to vyřešit. Ukázala jsem jim ruce, i kapsy a nic nenašli. Ještě aby jo, když jsem to měla pod džíny a pod kalhotkami. 

,,Měla by jste se jí omluvit," řekl ten milý policista, kterého jsem už od vidění znala. 

,,Co prosí?!" zařvala na něj ženská. ,,Já se tý špíně zlodějský omlouvat nebudu! Vidíte?!" ukázala prázdnou peněženku, ,,okradla mě! Vzala mi všechny peníze!" 

,,Paní, slečna u sebe nic nemá a může Vás žalovat z osočování jejího jména a kažení její pověsti," řekl jí policista. ,,Pokud jste ztratila peníze, měla jste jít na policejní stanici, nahlásit to a ne tu házet vinu na mladou slečnu, protože viděla Vaší peněženku na zemi."

,,Já se tý couře omlouvat nebudu! Čemu na tom nerozumíte?!" div neječela na celý náměstí. ,,Je to provařená zlodějka! A feťačka! Každý to tu o ní ví!" 

,,Paní, slečna u sebe žádné peníze nemá," řekl ten druhý policista. ,,Kdyby u sebe měla větší obnos peněz bylo by to jasné, ale nemá u sebe nic a v peněžence, kterou jste sama viděla, má pár korun. Nemůžete obviňovat někoho, na koho nemáte sebemenší důkaz."

,,Vždyť je to na ní vidět!"

Strašně dlouho se tam s ní hádali. Mě nic nepřiznali a nikdo z okolí nic neviděli, ještě aby ano, když jsem tak dobrá. Ženská se odmítala omluvit a odmítala poděkovat za peněženku, která ležela na zemi. Vzdala jsem to. Ten mladší, kterého jsem už znala, mě vzal stranou a nechal kolegu, aby to s ní vyřešil. Vzal mě stranou a ještě jednou se mě ptal jak to bylo. Odpověděla jsem mu stejně. Nevinný výraz, dotčený teenager. 

,,Nechcete někam zajít?" zeptal se pak policista a usmál se na mě. Podívala jsem se na něj. Byl okouzlující, svalnatý chlap s širokými rameny a svalnatýma rukama. Dobrá prdel, na kterou se musela podívat každá žena a  roztomilý obličej do oválu se strništěm. Okouzlující modré oči a široký milý úsměv, který dokonale zářil ve strništi.

Byl tak okouzlující a děsně se mi líbil, že jsme si řekla proč ne. Věk sem nikdy neřešila a po čase jsem zjistila, že všichni řešili věk u mě. 

,,Ráda s Vámi někam půjdu strážníku," usmála jsem se na něj a lehce do něj strčila. 

Co si budeme nalhávat. Skoro každý den jsem se s ním viděla na náměstí. Chodil tam kvůli mě, páč jsem mu řekla, že tam chodím kvůli fontáně. Ze začátku jsem tam trpěla. Opravdu jsem tam kvůli ní nechodila, nesnášela jsem ji. Brala jsem si knížky a vzdělávala jsem se. Četla jsem autobiografické knihy lidi ze dna společnosti a o zločinech. O policii a vyšetřování. Každý den za mnou byl a bavili jsme se. Jmenoval se Patrik.