Blížil jsem se k práci a uviděl venku dost lidí
Jako v jednom chumlu, někteří něco křičely, jiní pobýhali kolem a jiní jen nehnutě stáli.
Začal jsem se prodírat dopředu, co se tam děje? Mohl jsem si jen představovat
Najednou se v davu objevil Tae
"Jimine? Nechoď tam" chytil mě za ruku a táhl pryč
"Co se tam děje?"
V očích se mu objevil bolestný výraz a já se začínal bát
"Je mi líto ale Jungkook.." do očí se mu nahrnulo pár slz
Vytrhnout jsem se mu a rozběhl se do davu, prodíral jsem se skrz ostatní když jsem ho konečně uviděl
Rozběhl jsem se k němu
"Pane tam nemůžete" rozběhl se ke mě jeden policista
"Ale já musím-
Chtěl jsem se mu vykroutit ale nohy se mi podlomily
Před očima se mi objevovali všemožné obrazce..
Už jsem přes slzy ani neviděl
"Pane? Znal jste ho?"
Skutečnost že to řekl v minulém čase si teda nepomohla
"A-ano"
"M-miloval jsem h-ho" dodal jsem potom
"Byl to váš přítel" na to jsem mu jen kývl a propukl v další pláč
Vyletěl jsem do sedu.. panebože byl to je sen! Úlevně jsem padl do polštáře, otočil jsem se ale Jungkook tedy nebyl
Vyletěl jsem z do sedu a když ho nikde neviděl vletěl jsem na schody a běžel nejdřív do kuchyně
Uviděl jsem ho stát
"Jungkooku" vykřikl jsem a rozběhl se k němu
"Jim-
Nic nestačil doříct protože jsem mu plnou silou vběhl do obejít a začal brečet
"Moc, moc tě miluju pamatuj si to!"
"Já tebe taky lásko, co se děje?"
Hladil jsem po vlasech a v objetí jemně houpal jakoby se snažil uspat malé dítě
"Miluju tě" opakoval jsem stále dokola
"Zlatíčko co se stalo? Proč vlastně brečíš?"
"Zdál se mi sen.. ale slib mi že mě nikdy neopustíš"
"Slibuju ty trubko"
"No dovol" popotáhl jsem a utřel si slzy
"Už neplakej hm? Všechno je v pořádku, jsem tady a tebou" obejmul mě
"J-já vím"
"Chceš mi jít pomoct" hodil hlavou směrem k jídlu
"Jistě"
-----------
Od toho snu jsem se Jungkooka držel celý den jako klíště
Ne že by to někomu z nás vadilo
Jinak jsem si taky vzpomněl že má k nám zítra přijít po dlouhé době celá parta
Docela se těším, konečně je všechny po dlouhé době uvidím!
