Probuzený (bakudeku) [DOKONČENO]

8.

Ahh, to už je ráno? Přijde mi jako bych teprve lehnul.

Pomalu jsem se vysoukal z peřiny. Protáhl jsem se a došel se obléct. V kuchyni jsem si dal jen kávu. Dnes tam moc lidí nebylo. Jen pár malých dětí a starý dědek od vedle.

Vyšel jsem z motelu a hned si jednu zapálil. Vydal jsem se cestou směr k domu toho cizince.

Cesta byla po většinu času v pohodě a bez problémů. Když jsem odbočoval k určitýmu kopci kudy se mám vydat jak mi jedna babka poradila, nechtělo se mi věřit, že se někam dostanu.

"Babka jedna plesnivá, určitě je tak stará, že ani nevěděla kdo se na co ptá, kurva!" postěžoval jsem si asi po hodině bloudění lesem, většinou do kopce. Že já mám tohle za potřebí, ale jestli tam Deku skutečně je, má cenu tudy jít a hledat ho.

Po další hodině jsem měl konečně štěstí. Viděl jsem nějakou vyšlapanou cestičku. Tak jestli se tudy někam nedostanu, tak už nevím.

Šel jsem po ní a světe div se vážně tam byl barák a z venku i pěkně zařízený. Došel jsem blíže. Na schránce nebylo žádné jméno, ani číslo popisné. Prostě nic, co by určovalo kdo tam bydlí či něco podobného a dveře byli bez kukátka. Aspoň zvonek tu je. Na nic jsem nečekal a zazvonil.

Dlouho se nic nedělo, tak jsem zazvonil znovu. Do prdele, neříkejte mi, že když jsem přijdu nikdo nebude doma!

Hah? Najednou jsem slyšel šramocení u dveří. "P-promiňte, že to trvalo..." nedořekla osoba otevírající dveře a než mě stačila spatřit, rozrazil jsem je a silně ho objal. Podle hlasu ho vždy poznám. Já ho našel!

"Pusťte mě! Hned! Nebo-"

"Deku... ty zpropadený nerde." pustil jsem ho a podíval jsem se mu do těch jeho smaragdů. Strnule stál na místě s vykulenýma očima. "K-ka-kacchan... c-co?" vydoloval ze sebe z těžka. Z čista jasna se začal celý klepat a pomalu ode mě ustupoval.

Můj úlevný výraz vystřídal zlostný "Deku..." prodral jsem skrz zuby "...kde si kurva byl?! Ty-"

"Tati? Kdo to je?"

Najednou se ozval jemný hlásek zpoza Dekuovích zad. "Nikdo zlato, jdi do pokoje. Tatínek to vyřídí." otočil se na malého blonďatého se zelenými melíry chlapce s vykulenýma jak Deku, ale červenýma očima, pod kterýma měl drobné pihy. Deku ho popostrčil aby šel zpět do pokoje.

Využil jsem situace a vešel dovnitř. Zpozoroval jsem gauč, na který jsem se následně i posadil. Deku se otočil zpět ke dveřím aniž by si mě všiml. Koukl se ze dveří a se spokojeným výrazem je opět zavřel. Jakmile se otočil směrem ke mě vyjekl až vypískl s nadskočením "Kacchan?!"

"Musím tě požádat aby jsi odešel." řekl a sklopil hlavu k zemi. "Ne." řekl jsem v klidu a zkřížil si ruce na prsou. "A-ale tohle je můj dům." argumentoval, ale pomalu se ke mě přibližoval.

"Nikam nejdu, dokud mi nepodáš vysvětlení. Proč si tak náhle odešel? Ne jen z Japonska, ale i ode mě? I když si tu noc nepamatuju, nevěřím, že by ses zachoval tak zbaběle a prostě odešel, zrovna ty." ukázal jem na něj a poté si frustrovaně hrábl do vlasů.

"T-ty si tu noc nepamatuješ?" zeptal se v rozpacích a posadil se do křesla naproti mě. "Ne."

"Proč si odešel? Hledal jsem tě kurva pět let, uvědomuješ si co pro Japonsko znamenáš, co znamenáš pro své přátele... co znamenáš pro mě?" poslední část věty jsem spíš zašeptal, ale myslím, že ji slyšel.

"Nic mi na to neřekneš? Spíš si najdeš ženu, vyprcáš si děcko, ale ani rozloučit ses nemohl? Něco takového jsem od tebe nečekal!" prudce jsem vstal a v dlaních se mi začali vytvářet menší výbuchy.

V ten moment mě zasáhl větší výbuch ze strany, který mě odhodil na zeď. Ohlédl jsem se po zdroji a viděl toho malého kluka jak mým směrem míří rukama. Co? Jak?

"Nech tatínka být!" zařval na mě zlostně. Ztuhla mi krev v žilách, podíval jem se na malého, poté na Dekua, který měl sklopenou hlavu. "Deku? Kdo je jeho matka?" optal jsem se "Tak už sakra odpověz!" vyrazil jsem směrem k němu.

Kluk chtěl znovu zaútočit, ale Deku ho zastavil "Haru, jdi zpět do pokoje a dokud nepřijdu nevycházej."

"Ale tati, ten pán ti chtěl ublížit." řekl naštvaně a sklesle najednou. "Jen jdi. A žádné odmlouvání. Hned u tebe budu, neboj." políbil ho do vlasů a otočil se ke mě.

730 slov