Summer Love

Začíná léto

„Annie, vstávej doufám, že zase nehodláš strávit celej den v posteli". Probudil mě mámin křik z kuchyně . Než jsem se odhodlala vylézt z tepla peřin do chladného pokoje , slyšela jsem další výkřik „Annie, kolikrát to musím opakovat?" . „Už jdu mami , jenom si vezmu něco přes sebe". Vzala jsem si na sebe teplou mikinu s kožíškem a šla na snídani . Vešla jsem do kuchyně a na stole už byl připravený čaj v mém oblíbeném hrnku a tři čerstvě usmažené palačinky „Mňam" řekla jsem a dala se do jídla .

Máma se na mě umála a řekla : „Mám pro tebe takovou novinku" a usmála se ještě víc „Jakou?"Usmála jsem se také, když se na mě tak culila . „No, volal taťka a říkal, jestli bychom nechtěly za ním přijet do Anglie.." „Co? Vážně?" odvětila jsem „A tak jsem řekla .... že ne" dodala mamka. Jen co to mamka řekla, úsměv mi rychle z tváře zmizel. „Cože?" řekla jsem klidným, ale přesto naštvaným tónem hlasu. „Dělám si legraci, nemrač se tak" řekla maminka a v tu chvíli přišla Mia. „Volala teta Mery a říkala jestli bychom nechtěly zajít k babičce na oběd." jen co to dořekla tak mamka odpověděla „spíše ne dneska nebudeme mít moc času."

Babička s tetou bydlí na konci města Back rose ve kterém bydlím schodou okolností i já. Bydlí v dvoupatrovém malém domku babička dole a teta Mery nahoře.

„A co bude babička vařit dobrého ?" U mě moc častá otázka , né že bych milovala jídlo ale babička vaří nejlépe.  To ovšem Mery a Jane taky. Jane je moje druhá teta. „Annie na co jiného ty nemyslíš„ řekla mamka. Mia se tomu zasmála a sedla si vedle mě
„Už ti řekla mamka že volal taťka?" „Jo řekla, těším se tam." Mia ještě chtěla něco říct, ale mamka jí zarazila a řekla  „No tak holky nemluvte a jezte."

Po snídani jsem šla za mojí kamarádkou Lottie . Když jsem přišla před její dům, už mě vyhlížela z okna. „Pojď nahoru! " křikla na mě a zavřela okno „Jojo už běžím. " Řekla jsem a usmála jsem se na ní, jenže to už nejspíše neslyšela. Šla jsem po schodech do druhého patra. V hlavě mi běhali myšlenky jak jí překvapím s tou novinkou. Konečně jsem tu. „Lottie je v pokoji" křikla na mě její mamka z kuchyně „Jasně díky...a ahoj" řekla jsem a zamířila jsem k pokoji „Ahoj Annie" řekla Lottie když viděla, že stojím u dveří „Ahoj" odpověděla jsem a přisedla jsem si k ní na postel. Lottie vypadala sklesle, ale věděla jsem že jí určitě zlepším náladu, ale to jsem se spletla. „Mám pro tebe super novinku." „Já pro tebe mám taky jednu, dá se říct novinku " řekla a podíval se na mě smutným pohledem. „Co se děje?" řekla jsem a podívala jsem se jí do očí. „Končím s tancováním. ".  „Cože ? jak je to možný? " zeptala jsem se „Vlastně končí všichni." řekla Lottie  „Jak jako všichni?" podívala jsem se na ní zmateně. „Michael prodal celí sál. " „To mi je líto " řekla jsem a objala jí. „A co jsi mi chtěla říct ty Annie? " „No.. víš ..jedu .. za tátou. " „Za tátou? " Nebydlí tvůj táta náhodou v Anglii ? " „No to je právě to, víš já jedu do Anglie. " V tu chvíli jsem nevěděla jakým tónem hlasu to mám říct abych jí nezranila, ale zároveň jsem v sobě nemohla skrývat svou radost. Lottie se na mě pousmála a řekla: „alespoň někdo má radost.

„Kdy se rozloučíme?" „No víš mamka už volala do školy, že si pro vysvědčení přijdeme už dneska a na celý prázdniny odjedu." „A odlétáš ? ".. „Odlétáme zítra ráno." „Annie to mi říkáš teď?, já mám tolik problémů nejdřív taneční a teď tohle? " Řekla roztřepaným hlasem a začala brečet. „ Lottie já to taky zjistila až teď ráno a navíc vím jak pro tebe bylo tancování důležité. Nechtěla jsem ti zkazit den, ale přece bych neodjela bez rozloučení a tak jsem tu teď. Už nebreč nebo začnu brečet taky. Budu ti každý den psát slibuji." Lottie si utřela slzy a dala mi na tvář pusu. „Až dojedeš tak mi napiš, já vím že to není moc dlouho, ale nezapomeň tam na mě." „neboj jsou to jen dva měsíce" zašeptala jsem a objala jí v tu chvíli mi zazvonil telefon..... Maminka.

„ Halo ?!

M: Annie ty jsi ještě u Lottie

A: jojo přišla jsem tak před deseti minutami

M: tak se brzo vrať

A: mami já se chci z Lottie pořádně rozloučit.

M: to je jasný, ale ráno jedeme v pět na letiště a ty ještě nemáš vůbec nic zabaleno.

A: jasný, přijdu brzo papa

Chvilku jsme si s Lott povídali
„Lottie, já už budu muset jít. Je mi fakt líto, že je to takhle na rychle, ale zítra ti zavolám." Tak jo a zítra nezapomeň, ahoj." „Čauky" řekla jsem a šla domů. Jen co jsem vyšla ze dveří pomalu mi docházelo co se právě stalo .. mám pocit že je na mě Lottie naštvaná. Nebo jí to vážně mrzí. Nevím uvidíme jak ji bude zítra, třeba už bude všechno lepší, ale přece jenom jsem si to takhle nepředstavovala. Když jsem šla sem tak to bylo všechno v pořádku a teď ? Na koho se mám vlastně zlobit vždyť Lottie za to nemůže. Je to jen špatně načasované. Zítra už bude určitě líp a nebo snad ne? Moje myšlenky mě doprovázely až k domu.

Ve dveřích už čekala Mia. „No kde jsi, já nemůžu najít moje nové boty a asi vím, kde jsou. Nemáš je náhodou u sebe ty ? " „ A to tě nenapadlo se podívat do botníku?" „No jo promiň " Jen co jsem vešla do pokoje začala jsem si balit věci.
Kolik si mám vzít kufrů? Stačí jeden a pak taky batoh... Tak oblečení mám zabaleno a co tet nějaký časopisy, deníček atd. Ou balila jsem si tři hodiny. Teď už to mám alespoň z krku a teď si jen připravím oblečení na zítra a jdu se navečeřet a spát „mami, co bude k večeři ? " „Zapečené brambory" Tak super . Usmála jsem se a šla se vykoupat a po večeři spát.

Ve čtyři ráno mě mamka vzbudila. „Tak honem ať už jsi venku z té postele " Pomalu jsem vylezla, ale dnes to nebylo jako každý den dnes jsem z té postele vyklouzla tak rychle jako nikdy. Oblékla jsem se, vyčistila jsem si zuby a šla se nasnídat. Jen co jsem dojedla šla jsem se připravit a za chvíli jsme vyjížděli.

„Já se tak nemůžu dočkat " řekla Mia a já jen přikývla a začala se usmívat . A v tu chvíli jsem si ani neuvědomovala, co se vlastně včera stalo a myslela jsem si, že to Lottie už přešlo. Jen tak jsem přemýšlela a přemýšlela a najednou jsem byla na letišti. Tam jsme bloudily skoro dvě hodiny, nebo mi to tak alespoň přišlo. Byla to docela úleva, když už jsme byly v letadle, teda myslela jsem si to, dokavaď mě ségra neposadila k okénku a letadlo nevzlétlo . Potom už jsem se začala bát. V tom zmatku jsem ani nestihla přemýšlet jaké to bude až poletím a je to tady, já se bojím. Chtěla jsem to říct nahlas, ale mamka mě předběhla. Ze zadní sedačky se ozvalo: „To je strašné, holky, mám docela závratě" „To nejsi sama, mami, " řekla Mia. Já jsem chtěla taky něco dodat , ale byla jsem tak nesvá, že jsem neřekla nic.

V hlavě se mi proháněly myšlenky. Co když tam přiletíme a táta tam nebude čekat? A nebo na nás nebude mít čas. A kde vlastně pracuje ? Dlouho se nám neozval a najednou toto. Přemýšlela jsem tak dlouho, až jsem z toho usnula. „Hej, Annie, vstávej !!! " Probudila mě nevlídným hlasem Mia. „To už jsme tady?" řekla jsem a rozhlídla se kolem sebe. „Ne, ale už budeme přistávat" pomalu jsem se dávala dohromady a byla ráda, že už vidím pevnou zem.

„Konečně tady" řekla jsem a začala se zvedat z místa. „Páni tady je to krásný" řekla jsem a Mia jen dodala „Nic proti, ale mám pocit, že tohle letiště vypadá úplně stejně, jako to u nás." Jen jsem se na Miu podívala a zároveň jsme se obě začali nepřetržitě smát. „ To mám radost že mě vítáte ze smíchem." řekl táta a začal se na nás culit.

Já Mia i Mamka jsme se za ním rychle rozeběhli. Já jsem samozřejmě byla první. Všichni tři jsme ho objaly a já mu dala pusu.

„Páni vy jste všichni vyrostli."
„Hm Mia hlavně v pase." řekla jsem a začala se smát. Mia se na mě upřeně podívala, ale potom se začala smát taky. „Kolik pak ti už je Annie? " řekl taťka a podíval se na mě. „ No je mi šestnáct" „Páni to jsem tě neviděl už pět let. " „ No je to smutný, ale jsem šťastná že se teď vidíme."

Ještě jednou jsme se objali a jeli taxíkem do tátova domu .

Tak,tohle byla zatím první kapitola téhle knížky. Určitě hodlám psát dál.
Kdyžtak mi do komentářmů napište jak to prozatím vypadá a já se budu těšit. :D ;)