Spolupráce ||Dramione, FF ✅

Prolog

Hermiona se rozhlížela po nástupišti 9¾ a hledala své přátelé. Nikde je však nezahlédla a tak usoudila, že už nejspíš budou sedět ve vlaku. Bylo to snad poprvé v historii, kdy někam přišla pozdě. Naštěstí ne tak pozdě, aby jí vlak do Bradavic ujel. To by se nejspíš vyvrátila jak strom při vichřici, kdyby ho nestihla a ještě k tomu, když do Bradavic jede úplně naposled.

Dopis od ředitelky McGonagallové, ve kterém psala, že si může spolu s jejími spolužáky dodělat poslední ročník, ji velmi potěšil. A jelikož je posledním, hodlala si ten rok v Bradavicích užít.

Nastoupila do vlaku a zanedlouho našla kupé, kde seděli Harry, Ginny, Ron, Neville a Lenka. Všichni ji s úsměvem přivítali. Zanedlouho se dal ten dopravní prostředek do pohybu a oni si krátili cestu tím, že si vyprávěli o zážitcích z léta, takže cestu vlakem přeskočíme, protože to beztak nikoho nezajímá.

Přesuneme se tedy do momentu, kdy už všichni seděli ve Velké síni a poslouchali každoroční proslov ředitelky McGonagallové, který následoval hned po rozřazení prvních ročníků. Hermiona poslouchala jen na půl, jelikož všechno, co ředitelka říkala, dávno znala. Aby ne, když už to poslouchá sedmým rokem. Nakonec přišlo něco, co čarodějku donutilo pozorně poslouchat. McGonagallová totiž oznámila, že do Bradavic nastoupil nový profesor, který bude vyučovat Věštění z čísel.

Hermiona pohledem přejela po profesorském sboru, ale nikoho nového tam neviděla. A nebyla sama. I ostatní studenti zvědavě natahovali krky a zkoumali stůl, u kterého seděli profesoři. Ředitelka si toho samozřejmě všimla a všem vysvětlila, že nový profesor dorazí až na zítřejší vyučování, jelikož si musel ještě něco vyřídit.

Po proslovu se všichni mohli konečně pustit do jídla a po jídle jim McGonagallová popřála dobrou noc a poslala je na své koleje.

***

Hermiona se druhého dne probudila s velmi dobrou náladou. Jenže netrvalo to dlouho. U snídaně jim totiž ředitelka oznámila, že kvůli malému počtu žáků, kteří se přihlásili na předmět Věštění z čísel, budou všechny čtyři koleje spojené, což vůbec nepotěšilo především nebelvírské a zmijozelské. Havraspárští s tím byli docela v pohodě a mrzimorští to měli na salámu, tak říkajíc.

Každopádně, po snídani se poslední ročníky všech čtyř kolejí došourali do učebny, neboť jako první hodinu měli právě Věštění z čísel. Všichni se usadili do lavic a napjatě čekali, až se dostaví nový profesor. Ten do třídy vešel po pěti minutách.

Všichni na něj vykulili oči. Nikdo někoho takového nečekal. Všichni nejspíš očekávali nějakého dědu, kterému důchod klepe na dveře, ale tohle...

Dívky na nového profesora hleděly s údivem, ústa mírně pootevřená a možná i některým z nich ukápla slina. Pan profesor byl totiž velice pohledný muž. Měl vlasy černé jako uhel, pronikavé, světle zelené oči a tělo samý sval. Chlapci na profesora hleděli s nakrčeným nosem a nedůvěřivým pohledem a přemýšleli, kolik mu vůbec je a jestli je dokáže vůbec něco naučit, jelikož byl profesor očividně velmi mladý.

„Přeji vám všem dobré ráno, milý studenti. Doufám, že jste si všichni užili léto,“ usmál se široce profesor a ukázal tak dvě řady dokonalé bílých a rovných zubů. Ne jedné dívce by se z toho úsměvu podlomila kolena. „Jmenuji se Jeremy Vector a vítám vás na hodině Věštění z čísel. Byl jsem obeznámen se vztahy mezi žáky nebelvírské a zmijozelské koleje, ale věřím, že nakonec dokážete pracovat společně," řekl a přejel pohledem po žácích dvou zmiňovaných kolejích. „Aniž by jste se pokusili zabít," zamumlal, ne zas moc tiše a posadil se za profesorský stůl.
„Rozhodl jsem se udělat velkou změnu. Veškerou vaši práci budete dělat ve dvojicích, které utvořím já. Jsem si jistý, že se všichni pobavíme,“ ušklíbl se na ně.