Probuzený (bakudeku) [DOKONČENO]

9.

Seděli jsme v kuchyni u stolu naproti sobě. Sledoval jsem Dekua, který si hrál s prsty a koukal se všude možně jen ne na mě.

"Tak? Jak to je s jeho matkou?" mluvil jsem klidně, ale propaloval jsem ho pohledem.

"N-no..." doloval ze sebe první slova. Protočil jsem očima "Chci pravdu."

Konečně se na mě podíval. Vypadal vyděšeně. Takhle vždy vypadal ještě před UA, když mě s bandou poskoků potkal a já ho šikanoval.

Z hluboka se nadechl, prohrábl si vlasy.

"Víš K-kacchan... eh... jak bych to řekl... no prostě... já mám totiž dva quirky." vymáčkl ze sebe "Jak jako dva quirky? Před All Mightem si byl bez quirku a pak si už měl One for All, kde by si asi vzal druhý quirk?" nechápal jsem co se mi tu snaží říct a jak to souvisí s tím na co jsem se ptal?

"J-jde o to... já od narození měl quirk, o kterým věděl pouze doktor a má matka. Máma mi, ale řekla, že žádný nemám, protože se za mě styděla. Zjistil jsem to až v sedmnácti, když jsem byl v nemocnici a měl jisté potíže." trošku se v tom motám, je sice pěkný, že mi to tady vypráví, ale jak to s tím souvisí?

"A jaký quirk to tedy je?" optal jsem se a čekal na jeho odpověď.

"Ehh... chtěl si vědět kdo je matka Harua... no, jsem to j-já. Mým quirkem je možnost otěhotnět." byl celý rudý a poníženě sledoval desku stolu. Absolutně jsem netušil co na to říct. Deku, hrdina číslo jedna, MUŽ... porodil dítě? V tomhle světě je vážně už vše možné.

"K-kdo je otcem?" zeptal jsem se po delší době, i když jsem měl jisté tušení.

"Ty, ty jsi o-otcem, Kacchan." zašeptal skoro neslyšně. Konečně jsem odtrhl od Dekua pohled. To snad není pravda.

"Tak proto si odešel z Japonska?" zvedl jsem k němu pohled, naše oči se znovu setkali. Vypadá jako by se měl za chvíli rozbrečet.

"No... jo."
"Proč si mi nic neřekl a rovnou zdrhnul?" položil jsem spojené ruce na stůl a stále neukončil nás oční kontekt.

"To jsem nemohl." sledoval jsem ten strach v jeho očích "Proč?"
"Bál jsem se. Bál jsem se tvé reakce, reakce celého Japonska jsem se bál. Sice jsem, nebo spíš byl hrdina číslo jedna a záporáci jakožto symbol míru se mě ve většině bojí, ale je tam spousta těch kteří jen čekají na příležitost. Vem si LOV co by dělala s informací, že hrdina číslo jedna má dítě? Možná bych se vrátil, kdyby měl jeden quirk."

Dořekl svůj monolog. Asi to musel mít těžký. Teď už chápu jeho rozhodnutí.
"Co má za quirky?" zeptal jsem se zvědavě. "Explozi jak už víš a One for All, ten, ale může kvůli jeho slabím těle používat jen velmi malou část možná to není ani jedno procento."

Tak ten prcek má takovou moc?
"A co bude teď, Deku? Vrátíš se do Japonska?" optal jsem se klidně aniž bych ho propaloval skrz na skrz.
"Já-a... no-"

Crrrr crr

Dekua přerušil můj mobil. Kdo mě kruva otravuje zrovna v tuhle důležitou chvíli. Huh! Jasně že tenhle vůl, kdo jiný!

Deku se na mě zvědavě koukal zatím co jsem zvedal hovor. "Co chceš... Todoroki?" při vyslovení jména půlence, Deku viditelně ztuhl a vytřeštil oči. "Tak co, máš něco? Našel si ho?" ptal se horlivě půlenej, Deku to nejspíš slyšel a začal kroutit hlavou v zápor.

Ušklíbl jsem se. "Heh, si myslíš co? Že jsem bůh? Jasně že jsem ho nenašel. V tom baráku byl jen nějaký plesniví dědek s Alzheimerem. Asi se vrátím zpět do Tokia a tenhle případ zabalím. Asi je skutečně mrtví." řekl jsem ledovým hlasem a než stačil něco říct zavěsil jsem.

"Díky." špitnul Deku, co mě sledoval spod své delší ofiny. Měl by se nechat ostříhat.

"Jak se má Todoroki?" zeptal se "Proč to nezjistíš sám?" zahleděl jsem se na něj a mírně se usmál.

655 slov