Možná Příště..

63 9 4
                                    

Uno dojedl svoji snídani a vrhnul se šmírovat Techna zda už přijel. Za 5 minut přijelo Bílo-šedé auto a vystoupil z něj Techno. Uno se nemohl dočkat a v hlavě měl tolik věcí co by chtěl dělat. Techno byl u dveří a zaklepal.
Uno otevřel..do obývacího pokoje vnikl chlad z venku.
T: Ahoj můžu dál?
Promluvil Techno.
U: Samozřejmě..
Uno se začal červenat ale nechtěl to dávat najevo. Techno se posadil a zeptal se:
T: Tohle je můj čaj?
U: J-jasně... Uvařil jsem ti ho.
T: Díky moc, v nemocnici jsem moc dobře nejedl. Měli tam samé hnusy nedalo se to jíst.
U: To ti věřím, nechceš jít do mého pokoje?
T: Jasně proč ne *usmál se*. Máš to tu hezké a ještě jednou děkuji že jsi mě vzal k sobě domů. Bez tebe bych byl na ulici.
U: Nemáš zač, děkuji a radši si to ani nechci představovat. Hlavně že jsi tu v bezpečí.
T: Tak co budeme dělat?
U: Chtěl jsem ti říct jednu věc ale tu ti řeknu později.
T: Dobře, když myslíš. Nechceš si zahrát Minecraft?
U: Klidně, ale ještě něco musím vyřídit tak za chvíli přijdu zatím a-ahoj.
T: Tak pa přijď co nejrychleji...
Už zase to ,,slovo"? Co si o tom má Uno myslet? Že by mu tím něco chtěl naznačit?....Unovi se v hlavě šíří strašně moc myšlenek...ani sám nedokáže přijít na správnou. Má zmatek v hlavě.
Potřeboval si odpočinout od tohohle téma, šel se na chvíli projít ven. Přišel domů a slyšel divné zvuky...

UnobladeKde žijí příběhy. Začni objevovat