Neděle

13 1 0
                                    

~ v Leonelovém pokoji ~

// Leonel //

Seděl jsem ve svém a kreslil jsem si do svého notýsku. Ani jsem moc netušil co kreslím.

,, Nazdar" řekl kdo si za mnou.

Prudce jsem se otočil a všiml si krásné dívky, která byla docela dost pohublá, ale u ní to bylo normální, se světle modrými až bílími vlasi sepnuté do culíku svázané krásnou červenou mašlí, s našedlími oči které byli podobné mím, a měla leskou našedlou pleť.

,, Suko co tady děláš ?" Řekl jsem trochu vyděšeně ale brzy jsem se uklidnil
,, A proč ty kreslíš Charlese ?" Řekla a ukázala na můj obrázek.

Nechápavě jsem se na ní podíval a otočil svou pozornost na obrázke na psacím stole. Měla pravdu doopravdy vypadal jako Charles. Sice moc Charlese nevídám a když se sním náhodou setkám tak se spíš baví se Suko. Takže jsem ani moc netušil proč jsem ho nakreslil.

,, A co tu chceš Suko ?" Položil jsem svou otázku znovu.
,, Jooo... To proč tady jsem... Emmmm... Máš volnou zásuvku ?" Zeptala se mě.

Povzdechl jsem si a ukázal na zásuvku vedle psacího stolu. Suko přeskočila parapet okna a skočila mi do pokoje. Suko vždy chodila oknem, vždy taky říkala ,, rozbít okno = supr mega úžasný nápad" a něco vám řeknu, rozbít okno není moc dobrý nápad, jednou jsem to zkusil a tejden jsem nešel do školy kvůli tomu že jsem nemohl vůbec psát.

Položil jsem si hlavu na psací stůl. Nechtěl jsem aby mi viděla do očí, do mích unavených stříbrných očí.

,, Děje se něco ?" Zeptala se a asi si sedla na stůl protože se trochu prohnul.
,, Nic... Neděle" řekl jsem se zvednout hlavou a divním úsměvem na tváři.

Viděl jsem že se mě Suko trochu lekla protože trochu nadskočila a slezla ze stolu.

,, Vážně bys potřeboval dovolenou" řekla trochu rozhozeně ,, a taky masku" dodala.

,, Co ?" Řekl jsem trochu zmateně.

Suko mi zmizela z dohledu a taky za rohem mého pokoje. Moc náš dům neznala ale určitě jí musela pomoc mamka protože se vrátila nějak podezřele rychle a také s malým zrcátkem které patřilo mamce.

Suko přišla blíž ke mně a namířila ke mně zrcátko.

Už jsem pochopil co myslela tím že potřebuju dovolenou. Vypadal jsem strašně. Sice vím že nejsem žena ale stejně se vždy když mám čas tak se upravím ale teď, teď jsem na to neměl náladu.

Nebyl jsem schopen slova jenom jsem se díval do svého odrazu v zrcátku. Měl jsem kruhy pod očima ,které mám snad vždy, a moje krásné světle hnědé vlasy byli mastné.

Měl jsem chuť si přehodit kapuci přes hlavu a v tichosti umřít ale neudělal jsem to protože tam byla Suko a takže bych asi nezemřel v tichosti.

,, Jo a tvoje Astra ti vzkazuje že zachvilku ti začíná kroužek" řekla a dala zrcátko pryč ode mne.
,, Můžeš prosím mojí matku přestat nazývat jejím křestním jménem ?" Zeptal jsem se jí a nasadil si kapuci.
,, Hele je to moje sestra takže jí můžu nazývat jak chci" řekla a přišla k oknu kterým přišla dovnitř
,, Jo takže já ti klidně můžu říkat robote" řekl kdosi kdo se oběvil v mém okně.

Byl to Charles. Docela jsem se divil že přišel protože se u mého okna moc nezjevuje, když teda nepočítám když se nám jednou vloupali do domu.

,, Jedině Bobote" řekla Suko trochu naštvaně.

Charles vyplázl na Suko jazyk, samozřejmě že si to Suko nenechala líbit tak mu dala facku ale na místo kde má inkoustovou skvrnu. Odtáhla od něho ruku.

Nevěděl jsem proč ale musel jsem se zasmát. Suko se na mě podívala a oklepala si svou lesklou ruku od inkoustu. Pár kapek mi dopadlo na tvář a i na mou nejoblíbenější mikinu. Otřel jsem si tvář a podíval jsem se na svou světle zelenou mikinu s nádechem tmavě zelené.

,, Tak... Já... Už... jdu..." Řekla trochu nervózně a vyskočila z okna a už jsem jí viděl jenom mizet někde v dálce.

Koutkem oka jsem zpozoroval jak se Charles otáčí a odchází od mého okna.

Povzdechl jsem si, vstal jsem ze židle a podíval se na svou brašnu přes rameno. Přišel jsem k ní. Svlékl jsem se z mikiny a hodil jsem jí na postel. Ani jsem moc neměl náladu si tam chodit na ten kroužek ale musel jsem byla to moje povinnosti.

Hodil jsem do brašny cvičební úbor, pití a něco k jídlu. Zavřel jsem jí a hodil si jí přes rameno. Přišel jsem ke dveřím svého pokoje, vyšel jsem z něho, prošel domem a vydal se na kroužek.

---------------Pokračování příště---------------

Tak jo je tady další knížka na podobný způsob jako je knížka Vánoce pro Deer ^^

A asi bych už vám mohla říct jak vypadají že ?

Takže:

Suko - středně vysoká holčina se světle modrými až bílími vlasi které má vždy sepnuté do culíku červenou mašlí. Má světle stříbrné až našedlé oči - když byla ještě člověk měla je modrý - a s našedlou, lesklou a studenou pletí

Charles - celkem dost vysoký klučina s bílími vlasi a černým melírem, s inkoustovími růžky a inkoustovou skvrnou přes levé oko které není vidět a druhé má úplně černé a panenka je trochu víc bělejší, a pleť má hodně bílou - jako myslím pleťovou né bílou -

Leonel - ze všech nejmenší klučina se světle hnědými vlasi které má vždy když je ve společnosti tak je má schované pod kapucí, má stříbrné oči a všichni lidé kteří ho neznají si myslí že je slepý ale není, na tváři má menší jizvičku která jde dost vidět stejně jako jizva kterou má na nose a přes levé obočí.

No a teď si je můžete už konečně přestavit a s vámi se loučí

~ Demond Blitz eka Gumi loki eka Váš autor ⭐😘

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jun 27, 2021 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Nejkrásnější dárek pro LeonelaKde žijí příběhy. Začni objevovat