Temné proroctví - ✔

Napětí

Ať se všechny kočky, které jsou schopné ulovit si vlastní potravu, shromáždí k Plochému balvanu! Ozvalo se celým táborem. Slunce už bylo dávno nejvýš.
Kočky se okamžitě shromáždily a čekali co velitelka řekne. Ve vzduchu bylo cítit napětí na očekávané shromáždění.
Laní hvězda stála na Plochém balvanu a nechala si pročechrávat hustý kožíšek.
Byl den shromáždění.

Na shromáždění se mnou půjdou: Pruh, Strakáč, Jalovčinka, Vločka, Rákosdrápka, Mechotlap, Temnota, Zmijí, Dřevka, Bělounka, Žaludtlap, Bouřka, Vrbka a Pahýl. Prohlásila hlasitě Laní hvězda a seskočila z balvany ke Strakáčovi.
Večerní hlídka bude Jizvoouška, Šedín, Myšovous, Flíčka. Oznamoval Strakáč velitelce.
A na lov půjde Havranka, Rizka, Plamen, Lištička a Sluník. Dodal.

Zmijí zašel do školky za Kapičkou. Byla to jeho dcera, jejíž matkou byla domácí kočka. Měla už tři měsíce. Za tu dobu se jí narodily další bratři a sestry, kteří byli ovšem nevlastní. Modřínek, Křídlínek, Javořinka a Žlutečka. Jejich matkou byla Vichřice, ale nikdo nevěděl kdo je otcem. Vichřice milovala Strakáče, ale ten měl srdce pro někoho jiného.
Jediná Vichřice věděla že Zmijí je i otcem Kapičky, ale nikomu to nikdy neřekla.
Ahoj. Pozdravil Vichřici a sedl si. Vichřice na něj vážně pohlédla.
Děje se něco? Zeptal se Zmijí a zadíval se na Vichřici vážným pohledem.
Zmijí, je mi to líto, ale mám špatné zprávy o Kapičce. Řekla beznadějně a přisunula si adoptované koťátko blíž k sobě.
Kapička je slepá a hluchá... Vydechla a hlas se jí při tom zachvěl.
Ne...jakto? Kde se stala chyba?! Hlesl a svěsil ramena.
Asi nějaká vada, bílé kočky bývají hluché...
Ale Kapička není bílá! Zavrčel.
Nějaká kočka v její rodině ale může a ona to mohla zdědit. Vysvětlila opatrně.
Zmijí si povzdechl.
Mohu ji prosím jít ukázat její matce? Zeptal se Vichřice. Vichřice kývla a vzala kotě do tlamičky. Se Zmijím v patách vyšla z tábora a předala kotě Zmijímu.
Zmijí rychle, ale i opatrně běžel lesem k obydlí dvounožců.
Položil Kapičku na zem a vyskočil na plot.
Na trávníku se zrovna vyhřívala Díšťka.
Zmijí mňoukl na pozdrav.
Zmijí! Vyskočila Díšťka a rozběhla se k němu. Vyskočila na plot a otřela se bokem o Zmijího.
Přinesl jsem ti někoho ukázat. Řekl a seskočil z plotu. Díšťka seskočila za ním.
Naše dcera! Ta vyrostla... Vydechla Díšťka a lehla si vedle svého koťátka.
Jmenuje se Kapička. Představil ji Zmijí.
Krásné jméno. Uznala Díšťka a olízla Kapičku na zádech.
Mám špatné zprávy. Kapička je hluchá a slepá. Zmijí popošel k Díšťce.
Byl někdo z tvé kočičí rodiny bílý? Zeptal se opatrně.
Díšťka na něj nevěřícně hleděla.
Matka i otec. Řekla nakonec.
Vím co mi tím chceš naznačit, matka byla taky slepá a hluchá. Posadila se.
Co sní bude? Ona nebude válečnicí že? Posmutněla Díšťka a podívala se na Kapičku.
Ne, bohužel nebude. Velitelka pro ni něco vymyslí. Slíbil Díšťce a olízl jí čelo.
Díšťce se zvedla nálada. Pomaličku se začalo stmívat.
Musím jít, jdu na shromáždění a Kapiččna náhradní matka se po ní bude shánět. Vysvětlil a vzal Kapičku za zátýlek.
Přijďte někdy zase. Zavolala za nimi Díšťka a vyskočila na plot a zalezla zpět na své území.

Zmijí vrátil Kapičku Vichřici.
Než se Zmijí s Kapičkou vrátily do tábora, vyválel sebe i Kapičku v něčem co překrylo Díšťčin pach.
Kočky už se chystaly na shromáždění.
Laní hvězda zavelela a skupinka koček vyrazila.

Šli tmou. Sem tam zašustila drobná kořist, ale jinak byl klid.
Zmijí šel po boku Pruha a přitom bedlivě sledoval Žaludtlapa.
Žaludtlap se už chystal odběhnout od skupinky hlouběji do lesa.
Žaludtlape, vrať se. Nařídil mu Zmijí přísně.
Žaludtlap se uraženě otočil a zařadil se nakonec skupinky za staršími.
Jen ho nech. Popíchl ho Pruh.
Nemůže si dělat co chce. Trval na svém Zmijí.
Pruh už nic neřekl. Zastavily se na okraji rokle, kde se konalo shromáždění. Laní hvězda zastavila na kraji a shlédla na Hvězdnou skálu. Nikdo tam nebyl. Skála byla ozářená měsíčním světlem.
Hvězda poslala kočky dolů a sama zůstala se Strakáčem stát na místě.
Zmijí usedl přímo pod Hvězdnou skálu.
Za nějakou dobu se přiřítil Ptačí klan v čele s Tmavookým, velitelčiným zástupcem. Zmijí přišel k Tmavookému. Byli dobrými kamarády.
Kde je Lososová hvězda? Zeptal se Zmijí.
Řeknu to, až shromáždění začne. Temnooký vystoupal na Hvězdnou skálu a přivítal se s Laní.
Nakonec přišel Skalní a Mračný klan.
Velitelé sborově zahájily shromáždění.
Laní hvězda začala jako první.
Narodila se nám čtyři koťata a jeden učedník se stal válečníkem. Kořisti máme dostatek, ale vody ubývá. Stále ji máme ale dost. Oznámila Laní hvězda a odstoupila dozadu. Po ní vystoupil Temnooký.
Jsem nový velitel Ptačího klanu! Vykřikl a vztyčil se na zadní, aby ho všichni viděli.
Lososová hvězda zemřela před čtvrt úplňkem, protože ji krutě zabil pes od dvounožců.
Mé nové jméno je Temný měsíc a mým zástupcem je Ostrozub. Ohlásil a nechal Mátovou hvězdu projít k okraji skály.
Mátová hvězda tvrdě hleděla na ostatní kočky.
Máme nového léčitele. Jmenuje se Šípek. Hvězdný klan mu přidělil roli léčitele. A ještě něco. Dávejte si pozor na Kamenný klan, je to krvežíznivý klan! Vykřikla Mátová hvězda a celá se naježila.
Laní hvězda se naježila tak, že vypadala dvakrát větší. Vytasila drápy a vycenila zuby.
To je lež! To oni nás před pár východy slunce napadli! Vykřikla.
Dost! Zapojil se do toho Trnitý měsíc, velitel Skalního klanu.
Laní hvězda vyskočila a zabořila drápy Mátové hvězdě do čumáku. Trnitý chytil Laní za zátýlek a odtáhl ji stranou.
Chcete porušit posvátné příměří?! Okřikl je.
Mátová hvězda se rozběhla proti Laní, ale Trnitý ji srazil k zemi. Mátová vyskočila a ohnala se tlapkou po Trnitém.
To stačí! Zavřískl nakonec Temný měsíc.
Shromáždění končí. Rozhodl Trnitý měsíc a seběhl za svými kočkami.
Jdeme! Zavelela Laní hvězda a běžela zpět na své území.

Tuto kapitolu jsem psal asi tři hodiny! Dala mi práci, tak snad se líbila :3
Jinak další kapitola bude takový menší skok.
Tak zatím zdúř!