Love For Me//mxm

09 Nechtěné námluvy

V rodině Hwang bylo ten den u oběda ticho. Jediné, co díky bohu dělalo zvuk, byly vydličky a nože. Rose měl v jedné ruce mobil, který se snažil schovat od stolem, aby si toho pokud možno nikdo nevšiml. A protože měl své dny, nikdo ho za to nenomínal. Minimálně ne první den jeho utrpení. Někomu nasal zprávu a potom mobil hodil do kapsy jeho světle fialových kraťasů. Jeden pramen vlasů si zatrčil za ucho a zase se vrhl do jídla. Vaření nebyla jeho nejoblíbenější činnost, ale role v rodině je role v rodině. Mohl si stěžovat jak moc chtěl, stejně mu to bylo k ničemu. Je mu dvacet pět, bože.

Rosetta, Roseho matka, se po další nekolika minutách toho nemožného ticha ponasnažila začít konverzaci. Měla skvělou zprávu - která ale stejně měla Rosemu zkazit den - a chtěla se o ní co nejdříve podělit. Proto si svá ústa otřela bílým kapesníčkem, lokty se opřela o stůl a prsty připletla do sebe. Na Betu měla výjimečné křivky a Rosalline po ní podědil jen to nejlepší.

,,Pamatujete si tu ještě někdo chlapce, který se jmenoval Frederik?" Zeptala se. A reakce se dočkala hned, protože se Omega rodiny pěkně zakuckala. Alexis ho poplácal po zádech aby popadl dech.

,,Tlustý Fred?" Zeptal se Alexander. Byl akorát hotový se svým jídlem a odnášel svůj špinavý talíř do myčky. Potom uklidil i po ostatních, Rose mu pomohl. Potom se sopečně opřeli o kuchyňskou linku a vyměnili se pohledy. Všichni bratři tlustého Ferda moc dobře znaly. Chodili spolu na střední školu, než se jeho rodina ve čtvrťáku odstěhovala a nikdo o něm už neslyšel. Jen jejich máma s mámou tlustého Ferda zůstala v kontaktu. Prý šel dělat práva, jako Afla se to k němu jen hodilo. Byl chytrý, to mu nikdo nebere, ale on a Rose neměli moc pěknou minulost. Rose byl moc hezká Omega i v tak mladém věku, jako bylo šestnáct let a tlustý Fred do něj byl až po uši zamilovaný. A nebál se to dávat najevo, denně se na Omegu snažil udělat dojem, i když bez úspěšně. Popravdě až teď zpětně dokázal Rose ocenit veškerou jeho snahu chytit jeho pozornost, jako puberťák ho viděl jen jako tupého tlusťocha.

,,Stěhují se zpět do smečky. Pozvala jsem je na večeři. A Rose, chci abys ji připravil." Důvod mu jeho máma říkat nemusela.

Rosalline se zamračil. Ruce si složil na hrudi a Alexander udělal v zájmu jeho vlastního bezpečí nekolik kroků vedle. Alexis následující poslouchat nechtěl, proto odešel pryč. Rose tomu nemohl uvěřit. Není mu náct, má svůj mozek a svůj život. Je nezávislá omega, který žije u jeho rodičů ale to jen proto, protože kvůli jeho zaměstnání nemá dost peněz na to, aby si našel svůj vlastní byt. I když se Omegám nedoporučuje bydlet na vlastní pěst, co by se mu asi tak mohlo stát.

,,Mami, nemám o nikoho zájem. A jestli sis nevšimla, někoho už mám," osočil se Rose. Opravdu nepotřeboval udělat dojem na nějakou Alfu, kterou x let neviděl. Jeho bílé uši byly nastražené a připravené zachytit každé slůvko, které kdo v místnosti hodlá vypustit z úst. Zlobil se, hodně a už jen podle jeho kyselé vůně to bylo poznat.

,,Rose, zklidni hormon. Ten muž s kým ses naposledy poněkud nepřípustně setkat nepřipadá v úvahu. Jsi omegu, laskavě se tak chovej a neroztahuj nohy všude kam vejde někdo, kdo se zi líbí," Roseho otec na něj jen tak hlas neozvedá, ale když už to udělá, Rose ví, že má raději držet hubu. Ještě seněkdo ptá, proč ve svém věku nemá Rose pár? První důvod jsou jeho bratři, druhý jeho otec, který žije dvacet let za opicema. Omegy už často nejsou ani čisté když se vdavají a dokonce i Rose musí pečlivě schovávat jeho sex hračky. Rose věděl, že nemá cenu argumentovat. Proto nad jeho rodiči mávnul rukou, otočil se na patách a vyběhl po chovech do jeho pokoje.

    Alexander vzal Alexise za rukáv a v chodbě mimo dohledu jejich rodičů si ho přitáhl k sobě. Šedá mikina jeho bratra se enormně natáhla, jako kdyby ji na sobě mělo deset lidí předním. Alexis nadzvedl obočí, jeho mokré vlasy po jeho odpolední sprše byli stále vlhké a lepily se mu na čelo. Měl v plánu si zalézt za svůj pracovní stůl a připravit se na jeho zítřejší prezentaci ve firmě, kde pracuje. Dělal na jednom důležitém projektu, který ho může vyhodit hodně vysoko. Alexander se podíval za sebe, jestli tam náhodou přeci jen někdo nestojí - ostatně kdo to nedělá, když někoho pomlouvá nebo něco plánuje - a pokrčil rameny.

    ,,Vezmeme Rosalline do baru."

    ,,V jednu odpoledne?"

    ,,Je to bar, neznamená to, že se půjdeme opít."

    ,,Ty jsi schopný se vožrat i v sedm ráno."

     Alexander protočil očima, vždycky věřil tomu, že je Alexis to blbější dvojče. Ruce posadil na svůj pas a povzdech si. ,,Idiote, vezmeme Rose pryč, nebyl nikde celou věcnost. Jako, ani mě se nelíbí to, co naši řekli. Vole, tobě by se snad líbilo, kdyby se ti někoho snažili podhodit?"

     ,,Nelíbilo," odpověděl okamžitě Alexis. Jenže jeho projet nemohl čekat. Už jsou dospělí, oni dva včetně Roseho. Podle Alexise to Rose přežije. To, že někomu jednou udělá oběd neznamená, že si ho taky musí hned vzít. Není mu patnáct, měl by máte jako omega nějakou zodpovědnost. A taky, pořád lepší někdo, koho jejich rodina zná než někdo, koho nezná nikdo z nich a Rosalline mu jen tak roztahuje nohy. Třeba ho to naučí se konečně chovat, když se i otevření obchodu pro Omegu rodiny ukázal jako špatný nápad.

    ,,Rose to přežije, nezabije ho to. Jednou něco uvaří, jako kdyby to nedělal normálně." Alexis s jeho slovy zmizet sám v jeho pokoji a podle zvuku klíče pochopil, že má jít do prdele a nechat ho na pokoji. Alexander zakroutil hlavou a vzal situaci do svých rukou. Do baru sám Rose jako omega nesmí, pouze s doprovodem jeho Páru nebo jiné Alfy, proto se Alex došel vyfiknout. Černé kalhoty s černým rolákem těsným tak, že jeho svaly - na kterým před létem pracoval, aby se mohl ukazovat - byli pěkně vidět. Nebyl z něj žádný extra svalovec, ale za svoje tělo se nestyděl. A dokud mu Rose říkal, že mu to sluší, byl vše v pořádku. Venku sice na jeho outfit bylo vedro, ale pro krásu se musí trpět.

     Když Alexander zaklepal na dveře od Omegy pokoje a dostal od ní povolení vejít dovnitř, usmál se, vytáhl svého mladšího bratra z postele na nohy a beze slov mu začal šramotit v šatně. Rose ho ale rychle přiběhl zastavit, protože nebyl daleko od jeho ne tak perfektně schované krabice s jeho velmi důležitými věcmi.

     ,,Co je s tebou?" Zeptal se Rose, když jedno z dvojčat konečně dostal pryč z jeho skříně. Alexander držel v ruce opravdu krátkou a vyzývavou sukni, na kterou se zamračil a hodil ji někam daleko od nich na podlahu Omegy pokoje. Neunikla mu ani pitomá připomínka o jeho vkusu.

     ,,Jdeme se pobavit, obleč se. Nechceš semnou navštívit jeden můj oblíbený klub?" Zakmitala Alfa obočím. Moc dobře věděla, co na mladou Omegu zabírá.

     ,,Naliju se tolik, že mě nikdo ani nepozná." A začal se vypravovat.