Temné proroctví - ✔

Dočasný člen

Slunce pomalu vysvýtalo a Zmijí ležel před doupětem válečníků.
Pofukoval slabý vítr.
Dobré ráno. Řekla Sýkorka a lehla si vedle Zmijího.
Sýkorčin hustý kaštanový kožíšek se krásně lesk.
Sýkorka byla Zmijího nevlastní sestra. Její matka po porodu zemřela a tak se jí ujala matka Zmijího.
Začaly si navzájem čistit kožíšky.
Půjdeme na lov? Zeptal se Zmijí.
Dobře, koho s sebou vezmeme? Zajásala Sýkorka a nakoukla do doupěte.
Myšovousi jdeš s námi na lov? Zeptala se Sýkorka. Myšovous se dlouze protáhl a kývl.
Všichni tři vyrazily. V Údolí zeleně se rozdělily a šly lovit sami.
Zmijí zamířil k Borůvkovému houští (místo kde se cvičí učedníci). Vzpoměl si že teď žádné učedníky nemají. Jedině Rosotlapku, Zmijího dceru, ale ta má vadu a tak se nemůže stát válečnicí. Místo toho pomáhá matkám ve školce. Laní hvězda dlouho přemýšlela jaké postavení jí udělit.
Vichřice zemřela a její čtyři koťata mají jako adoptivní matku Jizvooušku a Rosotlapka jí trochu "pomáhá".
Zmijímu to bylo strašlivě líto, ale nemohl s tím nic udělat.
Snažil se něco ulovit, ale nemohl se soustředit.
Šel zpět do tábora.
Vešel do školky. Rosotlapka ležela u stěny školky a koukala nepřítomným pohledem. Zmijí k ní přišel a opatrně jí olízl ouško.
Rosotlapka zavětřila.
Poznala Zmijího pach, chodil za ní do školky často.
Rosotlapka ho hledala pohledem. Zmijí si k ní lehl. Rosotlapka si položila hlavu na tlapky.
Jelikož byla Rosotlapka hluchá, tak neznala ničí jména.
Do školky přišla Jizvoouška.
Jizvoouško. Začal Zmijí.
Rosotlapka je nešťastná... Skočila mu do řeči a lehla si ke svým adoptivním koťatům.
Co mám dělat? Zeptal se Zmijí, ale rychle zmlkl.
Jizvoouška se na něj podezíravě podívala.
Ty jsi její otec? Zeptala se Jizvoouška.
Zmijí se na ni ztrápeně podíval, a nakonec kývl.
Neboj, nikomu to neřeknu. Slíbila.
Je to těžké...taky jsem to zažila. Když zemřel Flíčkotlap. Řekla Jizvoouška a její oči se zakalily.
Zmijí se cítil jako by ho zamrazilo. Musel se podívat stranou.
Musím jít. Řekl a něžně olízl Rosotlapku po hlavě.
V táboře běhala dvě koťata. Byli to Poštoláček a Jiskřínek, koťata Temnoty.
Zmijí si zalezl za doupě válečníků. Často tam odpočíval. Byl tam klid a nikdo tam nebyl. Chodil tam, když chtěl být sám.
Lehl si a schoulil se do klubíčka.

Zmijí? Zeptala se Havranka a sedla si před Zmijího.
Děje se něco?
Ne. Odpověděl Zmijí a položil si hlavu na tlapky.
Havranka se k němu přitulila.
Zavřela oči.
Miluji tě Havranko. Zašeptal Zmijí a ulehl ke spánku.
Zmijí otevřel oči. Havranka vedle něj ležela a spala. Slyšel hlasy. Olízl Havranku po tváři, aby se vzbudila.
Oba vyšli na mýtinu. Na mýtině byli kočky a na Plochém balvanu stála Laní hvězda.
Pod Plochým balvanem stála nějaká kočka. Byla černá a nejspíš čekala koťata.
Prosím, Laní hvězdo. Prosila ta kočka.
Kočka páchla Mračným klanem.
Zmijí vše pochopil. Byla to Vraňačka, sestra Laní hvězdy.
Fajn. Ale až se ti ta koťata narodí tak odsut odejtete. Řekla přísně Laní hvězda.
Kočka sklonila hlavu.
Pojď za mnou. Řekla Vraňačce Temnota. Kočka ji následovala do školky.
Zmijí viděl jak Jizvoouška pomáhá Rosotlapce ze školky. Rosotlapka si sedla a natočila hlavu ke slunci.
Její stříbrný kožíšek krásně zářil. Vypadala jako její matka.
Zmijí se otočil a došel až k Rosotlapce. Sedl si vedle ní a omotal svůj ocas kolem jejích tlapek. V tuhle chvíly mu bylo jedno, jestli někdo zjistí že je Rosotlapčin otec.
Svoji dceru miloval...

Trošku dojemnější kapitola, ale neměla jsem moc veselou náladu, ale což.
Upřímně nevím jak mě tohle napadlo udělat takovou věc a zrovna Rosotlapce. Je mi jí celkem líto, ale byl to její osud. Plánuji něco co ji život trochu zpříjemní, ale to bude až za dlouho. ;3

A ještě mám na Vás otázku.
Chtěli by jste abych udělala kreslící soutěž?
O soutěži by jsem napsala později, ale uskutečnila by se jen kdyby se připojilo pět a více lidí.
Tak co vy na to?