Take jako kadý druhý den jsem vstala pozdì... Jak obvyklé... Obvyklé, kdyby jsme ve kole nemìli supl. Rychle jsem tipla budík, který hrál u asi po desáté za sebou. Natáhla jsem na sebe èerné díny a èervený croptop, udìlala si ranní hygienu, dole popadla svaèinu, zaøvala jsem rychlé "Ahoj mami!" a u byly zabouchlé dveøe. Podívala jsem se na hodinky. 7:55, pomyslela jsem si. kolu mám jen dva bloky odsud, mohla bych to stihnout. Jene to bych nebyla já (pøi mém tìstí), do které by nìkdo neduchl a neshodil mì do bláta.
"Nazdar, Harrisonová! Jak se daøí krávo?" ozval se za mnou hlas. Ten nejhorí hlas ze vech hlasù. Hlas Michaela Leeho. kolního ikanátora. A ne jenom on. Celá jeho parta.
"Mìla jsem se dobøe, ale pak ses tady objevil ty, kriple" øekla jsem a u jsem se sápala na nohy, protoe jsem vìdìla e jinak budu mrtvá.
"Co si to dovoluje, mrcho jedna?!" zaøval za mnou Lee a u on, i celá jeho parta bìeli za mnou. Jsem pár metrù od koly, uklidnila jsem se. Vletìla jsem dovnitø rychlostí blesku a zabouchla za sebou dveøe. Stále jsem ale nebyla v bezpeèí. Musela jsem vbìhnout do tøídy. Za rohem. Tam je nae tøída. Zaèala jsem utíkat jak nejrychleji to lo. Michael a jeho parta se mezitím dostali do koly. Vbìhla jsem do tøídy a zabouchla jsem za sebou dveøe.
"Harrisonová! Jdete POZDÌ" na slovo pozdì dal uèitel zvlátní výraz. Pak si mì prohlédl a dodal: "Co se vám stalo?"
"To... To nic není... A omlouvám se za pozdní pøíchod!" øekla jsem a la jsem si sednout za Jessicou, mojí nejlepí kamarádkou.
"Budu hádat... Lee a spol?" zeptala se. Já jenom pøikývla a poslouchala uèitelùv výklad o rozmnoování.
ČTEŠ
Maybe one day... || Jaeden Martell ||
FanfictionNormální holka, s normálním životem - to jsem já, Madelaine Harris. Občas šikanovaná, občas se pohádám s rodiči, ale jinak nic zajímavého... Slavný herec a můj crush - Jaeden Martell. Ten by si holky jako já (OBYČEJNÉ) nikdy nevšiml. Ale co když je...
