Jela jsem s rodiči do Tijuany pozdě v noci. Usnula jsem, vzbudila mě mámina slova: ,,Je to možné? Kde se tady vzal školní autobus v tuhle noční hodinu?" Otevřela jsem oči a uviděla divný školní autobus před námi. Měl rozbitá všechna okna. Byla tma, takže jsem bohužel neviděla řidiče. Moji rodiče se rozhodli autobus předjet. Nechali jsme strašidelný autobus za sebou. Za malou chvíli se před námi objevila benzinová pumpa. Zastavili jsme tam a čekali na ní zhruba hodinu. Chtěli jsme si ještě jednou prohlédnout onen bus. On ale neprojel, jako by úplně zmizel. Po cestě na benzínovou pumpu nebyla žádná jiná odbočka, po které by se dopravní prostředek mohl vydat. Dodnes si nemůžu náš zážitek vysvětlit jinak než jako nadpřirozený.
