Temné proroctví - ✔

Jiný ceremoniál

Zmijí vyšel ze svého doupěte.
Nadechl se čerstvého vzduchu.
Dobré ráno, Zmijí měsíci. Pozdravila ho Liščí tlapa s úsměvem.
Už jsem poslala ranní hlídku a loveckou hlídku. Řekla a odešla z tábora.
Zmijí zašel do školky. Navštívil Rosotlapku. Rosotlapka hodně vyrostla a nyní z ní byla krásná kočka.
Zmijí měsíc se rozhodl že ji dnes při západu slunce udělí nové jméno.
Ve školce ležela Prachobouře.
Jizvoouška se svými koťaty byla na mýtině.
Zmijího kotě spalo stulené u Rosotlapky.
Přemýšlel jaké mu dá jméno. Byla to malá, světle zrzavá kočička s černými skvrnkami, bílou tlamičkou a náprsenkou.
Vzpoměl si na Havranku. Vždy měla pelíšek v rohu školky. Nyní tam byl mech starý a uschlý.
Stýskalo se mu po ní.
Půjdeme dnes na lov? Zeptal se ho Poštolík a netrpělivě švihal ocasem.
Tak jdeme. Zmijí měsíc se rozběhl trnitým tunelem.
Zastavil se až v borůvkovém houští.
Dnes budeš lovit sám. Řekl sledoval učedníka jak odchází do podrostu.
Zmijí měsíc seděl na mýtince a sledoval okolí kolem sebe.
Po nějaké době vstal a stopoval svého učedníka.
Vykoukl z keřů. Poštolík se kradl podrostem. Jeho oči byly upřené na holuba.
Poštolík byl od ptáčka délku jednoho liščího ocasu.
Poštolík se vymrštil do vzduchu. Holub rychle vzlétl.
Poštolík ho udeřil tlapkou do zad a pták spadl k zemi.
Holub roztáhl křídla a vyletěl opět do vzduchu.
Poštolík se ho znovu snažil srazit packou, ale těsně mihl holubovo křídlo.
Holub mu uletěl.
Poštolík naštvaně dopadl na zem.
Najednou něco upoutalo učedníkovu pozornost. Začal se neslyšně plížit. Z keře se na něj vyřítila kočka.
Kočka byla o trošku menší než Poštolík, ale rvala se statečně.
Poštolík byl silnější a větší a přišpendlil kočku k zemi.
Chvíly ji nenávistně sledoval, ale nakonec jeho výraz změkl.
Zmijí měsíc zůstal skrčený v keři a sledoval co se bude dít dál.
Co tu chceš? Zeptal se Poštolík té kočky a nespouštěl z ní oči.
Jen jsem se tu chtěla podívat. Vysvětlila tenounkým hláskem kočička.
Jak se jmenuješ?
Jestřábka. Odpověděla a snažila se aby se jí hlas nechvěl.
Jsi z Mračného klanu. Řekl jí napůl tázavě Poštolík a prohlížel si tu kočku.
Chvíly na sebe koukaly a nakonec se Poštolík posadil.
Já jsem Poštolík. Představil se a nervózním pohledem se podíval jinam.
Chvíly si povídaly a pak se kočička vydala zpět na své území.
Jakmile odešla Zmijí měsíc vystoupil z keře.
Poštolík ztuhl a provinile se podíval na svého učitele.
Co tu ta učednice dělala? Zeptal se přísným hlasem.
Poštolík sklopil hlavu a mlčel.
Zmijí měsíc ho sledoval.
Jdeme zpět do tábora. Cestou si vyzvedni svoje nachytané úlovky. Zavelel a bez jakéhokoliv čekání odešel.

Poštolík došel do tábora až slunce skoro zapadalo.
Nesl hromadu úlovků.
Odnes je starším a zajdi si k Uhlovi pro myší žluč a zkontroluj jestli nemají klíšťata.
Poštolík poslechl a odploužil se do doupěte starších.

Zmijí měsíc vyskočil na Plochý balvan a svolal kočky.
Sledoval vchod do školky. Vynořila se z něj Prachobouře s Rosotlapkou.
Rosotlapka měla lesklý a uhlazený kožíšek.
Dnešním večerem Rosotlapka dostane nové jméno. Prohlásil.
Všechny kočky souhlasily. Rosotlapka byla mezi kočkami oblíbená, hlavně proto že ostatním kočkám jí bylo líto.
Její nové jméno bude Stříbřinka.
Kočky jen přikyvovaly.
Zmijí měsíc sledoval svoji dceru. Bezhnutí seděla a koukala někam před sebe.
Seskočil z balvanu a došel k ní.
Dotkl se nosem jejího čela.
Kočky k ní za chvíly začaly také přicházet a také se dotíkaly nosi jejího čela, místo gratulace.
Zmijí měsíc byl hrdý.

Rosotlapka dostala svoje nové jméno rychle, ale ona si to prostě zaslouží! XD