Sweet Revenge ~Yoonmin~ |CZ|

1.

Na krku se mi kývala jakási podivná kartička. Když jsem se skláněl nad tělem své mrtvé přítelkyně, kartička se válela na igelitovém pytli, ve kterém leželo její tělo.
Její snědá tvář už byla popelavě bílá a rty nabraly modrý nádech.
Slabé nemocniční světlo nepravidelně blikalo. Zbytek nemocnice byl vcelku hezky opravený, ale pitevní místnost byla skrz naskrz nasáklá pachem smrti. Člověku se tu nechtělo trávit více času než bylo nutno.
Opatrně jsem se dotkl její chladné tváře. Zvedal se mi žaludek, dotek mrtvé pokožky tomu nepřispěl a ihned jsem se stáhl zpět.
Nebyla vhodná doba na to tady truchlit.

"Hm. Byla docela hezká co? A šikovná taky, to jo." Taehyung mě popadl za rameno a naklonil se nad ní taky. Neomaleně se přitom opřel o stůl, na kterém ležela, s žádnou úctou k zesnulým.
"Právě mi zabili přítelkyni, mohl by si prostimtě-" setřásl jsem ze sebe jeho paži a narovnal se, abychom si viděli do očí.
Taehyung na mě z vrchu kývl a rty stočil do úšklebku. Jizva, která se mu táhne od oka přes ústa se nepřirozeně zkroutila. Většina lidí by o něm tvrdila, že je neskutečně pohledný. Za tou hezkou maskou se ale skrývá čistá škodolibá krutost. Možná není tak bezcitný záměrně, možná mu prostě jen chybí srdce.
Když pochopil, že se opravdu zlobím, protočil oči a štíhlou, velkou dlaní si prohrábl vlnité vlasy.

"Upřímnou soustrast, samozřejmě. Myslel jsem že už jsme to řešili?" Na levou ruku si navlékl černou rukavici a žvýkačku, kterou měl v puse plivl do koše. Musel jsem si odfrknout.

"Máš pravdu." Procedil jsem mezi zuby a postavil se vedle něho, abych viděl co hodlá dělat.
"Škoda... byla to dobrá agentka." To pro něj byla, prostě agentka, pěšák na jeho šachovnici, stejně jako já. Nemohl chápat jak mi je.
Luskl prsty a tři chlapi, co tu zatím jen stáli, popadli Lin a převrátili ji na břicho. Poprvé jsem viděl její poraněné temeno, rána od kulky však nešla moc dobře vidět přes změť vlasů a písku.
Zaťal jsem ruce v pěst. Ještě nikdy jsem necítil tak strašný... vztek. A smutek. Ten byl vedlejší. Ale dohromady mě to naprosto užíralo zevnitř.
Zato Taehyung zvesela popadl holící strojek. Samozřejmě, že jemu to bylo jedno, jeho přítelkyně to nebyla. I když myslím, že jemu by bylo jedno všechno. O sobě jsem si to myslel taky.
Až doteď. Její smrt mě trápí víc než by měla.

"Chceš si ty vlasy odstranit sám?" Drcl do mě Taehyung zvesela. Zavrtěl jsem hlavou.
"Nechám tě dělat svoji práci."
Taehyung protočil oči a zapnul strojek, který hned začal vrčet.
"Jsi vždy tak upjatý. Možná je chudák Lin ráda že tě už nebude muset trpět." Naklonil se se strojem k její hlavě. Jeho poznámka mě nasrala doběla, natáhl jsem ruku se sevřenou pěstí, abych ho mohl praštit, ale jeden z Taehyungových goril chytil moji paži a odhodil mě pryč.

Když jakžtakž vyčistil hlavu tak, aby se dostal k ráně, do ruky vzal železné pinzety. Jakmile je zaryl do rozšklebené rány od střely, musel jsem se znechuceně odvrátit.
"Ale ale, nemilosrdný zabiják a nemá rád pohled na krev nebo co?" Zasmál se Taehyung a otočil na mě usměvavou tvář. Přes jizvu se mu táhla krvavá šmouha, ani nevím jak se mu tam dostala.
"Vrtáš mi pinzetou do holky!"
"Je mrtvá."
"A ty debil."
"Mlč, chci se soustředit. Jinak jí bodnu do míchy."
"Ne že by ji to vadilo." Odešel jsem od pitvy pryč. Nepotřeboval jsem být svědkem, zajímal mě jen výsledek. Viděl jsem už tolik krve a přežil tolik svých přátel, že by mi to mohlo být jedno, ale Lin byla... jiná. U ní to bylo jiné.
Když jsem se opřel o zeď u dveří, Taehyung zrovna zaklel. Nechtěl jsem vědět co se stalo.

"Je mi líto co se stalo. Upřímnou soustrast pane." Zašeptal tichý a jemný hlas, přímo vedle mě.
U dveří stál jeden z Taehyungových kumpánů, asi aby hlídal, kdyby někdo šel. Narozdíl od těch ostatních čoklů ale neměřil dva metry a nebyl ani hora svalů. Drobný štíhlý mladík s maskou na obličeji mi položil ruku na rameno.