Dokud nás probuzení nerozdělí

5

Dream= vymyšlený v Georgovo hlavě
Clay= Dream v realitě.

Georgovo máma~
Georgovi se pohla ruka, zavolala jsem na doktory a ti ho nějak probrali. Nevím jak ale udělali to.
"G-georgi" vykoktala jsem ze sebe
"Mami?" Ozvalo se z Georgovy pusy a mě se rozzářily oči začla jsem i brečet ale radostí. "Georgi, tak moc jsi mi chyběl"

George~
Slyšel jsem mojí mamku. Bylo mi do breku, radostí ale i smutkem. "Ty mě taky mami." Objala mě. Tohle objetí mi chybělo. Taky jsem ji objal. "Kdy by mohl George domů?" Zeptala se máma doktora. "Uvidíme jak vyjdou testy, potom se uvidí" odpověděl něco doktor ale já mu nic nerozuměl, teda spíše se mi nechtělo poslouchat.

Uběhly 2 dny a George jde domů

"Tak pojď Georgi, jdeme domů" když tohle mamka dořekla tak jsem byl strašně rád. Sbalili jsme mi věci a šli jsme.

Došli jsme domů a bylo to hezký mamka udržovala můj pokoj hezky uklizený a celý dům byl pěkný. Vypadal pořád stejný tak jako si ho pamatuji. Šel jsem k sobě do pokoje, věci mi odnesla mamka a já řekl že chci jít spát. Po pravdě jsem šel přemýšlet nad tím jak se dostat za dreamem. Musím ho zase vidět. Chybí mi, potřebuju ho zase obejmout, políbit. Prostě ho zase vidět. A jediná možnost abych s ním byl napořád je. Smrt- "Georgi, jídlo je na stole. Pojď se najíst." Vyrušila mě mamka z mých myšlenek. "J-jo už běžím teda, jdu." Odpověděl jsem jí. Ale zase tady nemůžu nechat mamku samotnou..

Je to náročné na psaní xd jinak, nevím jestli mám dávat "tw" když jsem to psala i do popisku příběhu ale asi budu, uvidím ještě xd, teď si jdu zaplavat k moři a půjdu psát další kapitolu, ať ne čekáte moc dlouho na pokračování. Teď asi budou vycházet kapitoly častěji protože je zajímavější téma. Ell~ 310 slov.