My Annoying Brother 2

50.KAPITOLA

Z pohledu Cola

Pronese Shawn a po mně hodí vražednej a zároveň zoufalej obličej. 
,,Ano, to jsi říkal, jsi nejlepší." Zazubí se Clarke a přitulí se k Shawnově paži. 
,,Hehe, tak jo zlato." Nervózně se usměje.
,,Ty jsi bourák brácha."  
,,Hele, přestaň tu kecat a utíkej, nebo nestihneš letadlo." Zazubí se na mě. 
,,No jo, za týden jsem zpět má milovaná rodino." Obejmu mamku s tátou, potom Aaliy, Shawna s Clarke a nakonec Courtney s Adamem. 
,,Napiš mi až dorazíš ano?"  
,,Neboj, budu ti volat a psát, nezbavíš se mě." Políbím ji, zamávám jim a vydám i se svým kufrem k služebnímu letadlu. 
,,Čau šéfe." Poplácá mě po zádech Nathan. 
,,No čau, ty jedeš se mnou?"  
,,Jo a ještě Lukas a Rosie."  
,,Cože? Ta líná cuchta?" Nadzvednu jedno obočí. 
,,Jo ta, ale klid, vždyť je v pohodě."  
,,Jo, je drzá a-"  
,,Cože jsem? Já ti dám línou cuchtu Mendesi. To, že jsi nový šéf a spolumajitel firmy po panu Harrisovi neznamená, že si budeš dovolovat ty mladej pitomej floutku." Sjede mě přede všemi a jako největší královna vyjde po schodech do letadla. 
,,Vidíš? Co jsem říkal, fuchtle stará." Protočím očima a Nathan se zasměje. 
,,Tak jo šéfe, naše první zastávka je v Berlíně na velkém sněmu. Musíme jim dokázat, že jsme nejlepší a s tebou to zvládneme, ty by jsi lidem vnutil i kus hovna." Mlaskne si a nastoupí. Já tam chvíli stojím a jenom čumím, jak vyvoranej krtek. 
,,Jdeš? Musíme letět." Zavolá na mě a já rychle vyběhnu za ním. V letadle si sednu na svoje místo, miluju první třídu, každý sedí sám a tohle je pecka. Hned si vytáhnu počítač a začnu připravovat prezentaci na přednášky, musím to mít fakt vymazlený, abych firmy v Berlíně, Krakově, Praze, Bratislavě a Vídni zaujal.

Po dlouhém programování a přemýšlení, ano, i Cole Mendes musí zapojovat mozek, to čučíte, já vlastně taky, ale hodně jsem se toho naučil díky Courtney a jejímu tátovi, konečně tu prezentaci dokončím a počítač zaklapnu. Kolem mě už všichni spí, promnu si unavené oči, nastavím si sedačku a s dobrým pocitem tvrdě usnu. 
,,Kámo, vstávej, jsme na letišti v Berlíně, práce začíná." Probudí mě Nathan a já se zmateně rozhlédnu po letadle. 
,,Vypadáš, jako kdyby jsi celou noc nespal a zalomil to až k ránu." Zasměje se. 
,,To je pravda, celou tu dobu jsem dělal prezentaci." Zívnu a protáhnu se. 
,,Jo, super, tak jdeme šéfe, do hotelu je to daleko a zítra už musíme být v Krakově před polednem, ještě že to není tak daleko." 
,,Nejsem blbej, vždyť to může trvat tak dvě hodiny?"  
,,No asi tak, tak jdeme, čeká šofér."  
,,Jo, už jdu." Zvednu se ze svého vyhřátého místa a pomalu se vydám ven, kde už na nás čeká velké černé BMW. Řidič toho auta nám tam dá kufry a my si sedneme. Už chápu, proč s námi jede Lukas, má super němčinu a polštinu, ale ty ostatní jazyky jakžtakž ovládá. Naštěstí německy umí plynule a proto nás řidič odveze k místu konání hned bez zaváhání, kdyby se totiž ztratil, to bych asi nedal.  
,,Danke schön." Poděkuji mu za nás všechny, tohle umím i já a to jsem na němčinu nechodil. Společně se všemi vystoupím, vezmu si svůj kufr a vydám se do hotelu, kde je i mimochodem ta akce, kde budeme prezentovat. Na recepci si vyzvednu kartu od svého pokoje a dojdu se zabydlet. Ještě rychle napíšu Courtney, vezmu si svoje dokumenty, počítač s prezentací a vydám se do zasedačky.

Usadím se vedle svých kolegů a vyslechnu si prezentace ostatních zástupců firem z různých koutů světa. Po nějakém týpkovi se společně se svým týmem zvednu a začnu popisovat to, co děláme a taky trochu zahraju na city. Ve zkratce jim řeknu, jak jsem se do firmy dostal, musím říct, že to je nadchne nejvíc a my tak značně zabodujeme. Tak snad s námi bude chtít někdo spolupracovat. Po konferenci se vydáme do sálu s občerstvením, kde se potkám i se slavnými magnáty, jak z Ameriky, tak z Evropy.  
,,Byl jsi dobrej." Přijde za mnou Nathan s plným talířem chlebíčků. 
,,Díky, řídil jsem se rad zkušenějších."  
,,Rad pane Harrise?" Zahuhlá s plnou pusou. 
,,Jo, dřív jsem je bral na lehkou váhu, teď jsem zjistil, že mají sakra vysokou cenu."  
,,To je dobře šéfe." Usměju se a kývnu.  
,,Jsem unavenej, půjdu na pokoj." Poplácám ho po zádech a vydám se na pokoj. Otevřu pomocí karty a zapluju do pokoje. Vezmu si telefon a zavolám Courtney přes facetime. Chvíli to trvá, než se na obrazovce objeví její unavený obličej. 
,,Ahoj, já jsem tě vzbudil viď?"  
,,Ne nevzbudil, já stejně nespala, s Adamem to ani nejde."  
,,Jak to? On nechce spát?"  
,,Vůbec, jako kdyby tušil, že tu nejsi, pořád se budí, povede se mi ho uspat tak na dvacet minut a stejně se zase budí. Je to náročné, od té doby, co jsi odjel, jsem nespala, ale v pohodě."  
,,To není v pohodě, ať si ho vezmou na chvíli ty dva šašci, aby jsi se mohla vyspat."  
,,Cole to je v pohodě, já to zvládám."  
,,Moc na to nevypadáš."  
,,Netrap se tím, teď na chvíli usnul, tak já to půjdu zkusit taky."  
,,Dobře, tak snad tě prcek nechá, dobrou, miluju tě."  
,,Já tebe, ahoj." Usměju se, vypnu telefon, plácnu sebou na postel a zavřu oči.

Z mého usínání mě probere vyzvánění. Bez kouknutí na displej hovor přijmu. 
,,Ano?"  
,,Čau brácha, jsi se ani neozval." Zasměje se Shawn do telefonu. 
,,Čau, trochu jsem zapomněl." Posadím se a zívnu. 
,,Mamka tady byla strachy bez sebe, že tě přejelo auto někde v Německu." Zasměje se jako blbeček. 
,,Jasně, to jsi vymyslel ty, takovou kravinu můžeš vymyslet jenom ty."  
,,No jo no, jak je v Berlíně?" 
,,Není moc zima, ale já nikde moc nebyl, ale asi se půjdu projít." 
,,Jo, tak jo a já ti budu dělat průvodce, protože jsem tam byl."  
,,Aby jsi se z toho neposral ty písničko."  
,,To se teda poseru." Řekne to takovým tím tónem a já si úplně představím ten jeho výraz u toho.  
,,Hlavně ne tady." Uslyším hlas mamky v pozadí a dostanu záchvat smíchu. 
,,Mami, tak snad vím, kde vykonávat potřebu a ty se nesměj."  
,,Shawne ty vole." Vydám ze sebe mezi neustupujícím smíchem. 
,,Ahoj beruško, všechno v pohodě?" Promluví na mě mamka a teď se začne smát Shawn a mě smích přejde.  
,,Mamiiii, kolikrát jsem ti říkal, aby jsi mi neříkala beruško." Řeknu trochu frustrovaně. 
,,Ale vy jste moje berušky." Zasměje se a Shawnům smích utichne. 
,,To jsme dopadli brácha."  
,,To teda. No nic, vyrážíme." Zvednu se, vezmu si na sebe bundu a se Shawnem na příjmu se vydám do ulic. Projdu toho hodně a po cestě koupím nějaké suvenýry. Na hotel se vrátím až večer, proto si dojdu na jídlo a pak rovnou do postele.

Druhý den a další zastávka, tentokrát v Krakově, tam se dlouho nezdržíme a naše další cesta míří do Prahy, kde se dlouho zdržíme v koloně. Celej unavenej dojdu na pokoj a plácnu sebou na postel a chvíli odpočívám. Jelikož je pozdní odpoledne, vydám se s Nathanem na večeři do centra zkusit českou klasiku a musím se přiznat, že to není vůbec špatný. Po večeři se projdeme po Staroměstském náměstí a relativně pozdě večer dojdeme zpátky na hotel. Dojdu si dát sprchu a zalezu do postele. Ještě napíšu domů a pak už se odeberu do říše snů. Ráno mě probudí sluneční paprsky, neochotně se vyhrabu z postele, obléknu se a připravím si prezentaci. Přesně na čas vejdu do zasedačky a stoupnu si před všechny přítomné. Nadechnu se a sebejistě začnu prezentovat. Myslím, že tady to bude ještě lepší než v Berlíně a naše firma bude mít pobočky i tady.
,,Tak hotovo, jde se na oběd." 
,,Jo jdeme, už mám hlad jako vlk." Posbírám papíry, skočím je dát na pokoj a společně se všemi vyrazím najít další restauraci. 
,,Tady ta vypadá dobře." Ukáže Lukas na nějakou restauraci. 
,,Já mám hlad, že bych si dal cokoliv." Řekne Nathan a my se tomu zasmějeme.  
,,Tohle by přesně řekl Shawn, možná i Clarke." Zasměju se a sednu si k volnému stolu, odkud je výhled na celé náměstí. Při čekání na jídlo uvidím mladý pár, který mluví anglicky, ale každý má jiný přízvuk. Asi není úplně lehké mít mezinárodní vztah. Ještě že mám doma rodinu, o které vím, že nebude každý den létat na druhý konec světa a zase zpátky, nakonec jsem rád, že mám kolem sebe tak super lidi a tu nejlepší rodinu ze všech. Už se těším domů, přiznávám, že se mi i trochu stýská po domově, ale objevovat nová místa také není na škodu. Po obědě si projdeme pár památek, musím uznat, že Praha není tak špatná, jednou sem vezmu i ty paka a Courtney. Večer si na hotelu zabalím, protože hned ráno odlétáme do Bratislavy. Nebudu lhát, to létání mi dává zabrat, ještě že je to soukromé firemní letadlo, protože to bych jinak nedal létat civilním letadlem, jo rozmazlenec, ale navíc už jen pár dní a budu zase doma v Kanadě.

Baru a Veru ❤️