Hunger games- Larisa Dark

Rozhodnutí

Je ráno...probudila jsem se celkem brzy. V tom do pokoje vtrhne moje teta Noella. Teta mě a má mě v pěstounské péči, protože moji rodiče se zabili při autonehodě.

„Vstávat, vstávat !!" řekla teta a odhodila moji deku stranou.

Ano...jsem z kapitolu, ale jsem trochu jiný Kapitolan, než si ostatní představují. Nenosím podpatky, šaty z hedvábí, diamantové šperky a další tyhle oplzlosti...teta mě do nich nutí jen ve společnosti...a fakt...nesnáším to.
Ze všeho nesnáším ty pitomé Hladové Hry ....jenom se dívat na telku a pozorovat, jak postupně umírají jeden splátce za druhým...je mi 16 a od 3 nás všechny nutili se na hry dívat. Někdy si říkám jestli je někdo z Kapitolu stejný jak já, ale pochybuju. Zrovna jsem došla ke stolu už do mě začal strýček Aleryk rýpat.

„Tak co Larisko, jak ses vyspala ?" řekl tím svým hnusným přízvukem...

„Fajn..." odsekla jsem trochu naštvaně s trochou naděje, že mě nechá být.

„Larisko proti čemu budeš protestovat tentokrát?" šklebil se Aleryk.

Povytáhla jsem levé obočí a naštvaně jsem našpulila rty...v tom jsem se zvedla a zamířila do koupelny.

Ještě jsem uslyšela tetu Noell „ Nemusel jsi být tak hrubý .."

strejda Aleryk ještě dodal „Promiň, nemohu za to že je nevychovaná, přece..." dál jsem to neslyšela ...

v koupelně jsem se podívala do zrcadla a umyla si obličej...z toho třpytivě diamantového zrcadla se mi dělá špatně.

„Radši bych šla do her než žít tady..." řekla jsem si pro sebe...v tom mě to napadlo...proč vlastně ne ? ...co se může stát ? Koho ztratím ? Odejít by bylo natolik snažší, než tu zůstat, nesnáším to tady, nesnáším nebýt sama sebou, chci prostě zavřít oči a probrat se jinde. Bez zaváhání a bez dechu jsem zůstala stát...Byla jsem pevně rozhodla, já chci do her.

Tohle byl můj první příběh snad se bude líbít ještě dneska přidám další kapitolu :-) Tak zatím ahojky vaše ZZ