Sweet Revenge ~Yoonmin~ |CZ|

9.

Jimin pravděpodobně stihl vystřízlivět. To ovšem neznamenalo, že by byl o něco méně na ránu.
"Já chci jet ve předu!" Přiskočil K černé limuzíně a vrhl se na místo spolujezdce.
"To nemůžeš. Vepředu není dětská sedačka. Děti pod 150 centimetrů vepředu sedět nesmí."
"Ale- vždyť měřím 174..."
"Pane Min. Nechte ho jet vepředu." SeokJin mi otevřel zadní dveře. Vzadu, za zatměnými okénky, na mě čekaly luxusní kožené sedačky, láhev šampaňského, televize, polštář a dokonce dárkový košíček s jídlem.
"No tak to jo." Usmál jsem se a na Jimina, který mi v šoku hleděl přes rameno jsem málem vyplázl jazyk.
"Měním názor, rád bych jel s panem Yoongim vzadu."
"Ani nápad. Když sis to přední sedadlo tak vybojoval."
"Tohle je tak nefér..." povzdechl si a utrápeně otevřel dveře na místo spolujezdce. Já jsem se usadil vzadu a skrz okénko ve zdi, která oddělovala řidiče od zadních sedadel, jsem Jiminovi se škodolibým úsměvem zamával.
Okénko mi zabouchl a praštil mě do nosu.

•••

"Páni! To je nádhera!" Jimin radostně vplul do našeho společného pokoje. Dlouho jsem se u recepce vztekal, a Taehyunga proklínal. Co by mu to udělalo kdyby zaplatil dva pokoje?!
Znechuceně jsem se zašklebil na manželskou postel.
Zbytek pokoje byl ale nádherný. Celou jednu zeď jsme měli prosklenou. Uprostřed byl výlez na balkónek, ze kterého stejně jako z pokoje, byl krásný výhled na město.
Jakkoliv jsem američanama vždy pohrdal, ten jejich New York je opravdu hezký. Má jakési svoje kouzlo. Škoda, že si nemůžu v klidu město prohlédnout.
Přitiskl jsem si led na nos od krve a Jimina, zase přilepeného na sklo, spražil zezadu pohledem.

"Spíš na zemi." Oznámil jsem mu a na manželskou postel si hodil tašku. Jimin se na mě ihned obrátil.
"To už snad nemůžete myslet vážně!" Křikl a vztekle u toho dupnul nohou do rudého koberce.
Šel jsem si prohlédnout koupelnu.
"Uu, vana s tryskama. Moje."
"PANE YOONGI! Vy jste strašný! Zakážete mi i se vykoupat?"
"Hlavně klid pane Park." Oslovil SeokJin Jimina a elegantním krokem prošel kolem mě v koupelně přes celý pokoj až k Jiminovi.
"Pokud by vás pan Min jakkoliv omezoval, jste vítán u mě v pokoji. Budu hned vedle." Položil mu ruku na rameno. Nyní se už usmíval. Mám takový divný pocit, že když jsem si v limuzíně válel šunky, ti dva se vepředu sblížili.

"To je od vás tak milé. Rozhodně se stavím. Večer." Jimin k němu udělal krok blíž a zapnul mu jeden knoflík na košili. SeokJin na něj stále hleděl bez jakékoliv emoce, ale skoro to vypadalo, že se usmál.
"Tak jo tak jo, běžte se líbat někam jinam, jinak využiju tenhle krásnej záchod a hodím do něj šavli." Křikl jsem na ně a zavřel dveře do koupelny. Musel jsem si ještě prohlédnout televizi, než půjdu spát, i když bylo kvůli časovému posunu ráno a spal jsem v letadle.

"Myslím si, že máte jen strach, že by se vám ten chlapec mohl dostat pod kůži, proto jste na něj tak zlý. Je to v pořádku, každý má z něčeho strach. Bojíte se, že byste mohl ztratit dalšího člověka, na kterém vám bude záležet?" Spustil SeokJin psychologickou analýzu.
Na chvíli se mi sevřelo srdce, ale hned povolilo, protože jsem dostal příležitost si do Jimina zase dloubnout.
"Ne. Je jen děsně otravnej."
"A vy jste zase píčus."
"Pozor na pusu pane Parku, taková mluva vám nesluší." Napomenul Jimina SeokJin. Jimin ihned zrudl a omluvil se mu, i když slovo píčus bylo mířeno na mě. Kdybych ho napomenul já, tak by mě kopnul.
Hajzlík. Má štígro že ten nos nemám zlomený.

"Vlezte mi na záda. Jdu spát."
"Lézt vám na záda tudíž není dobrý nápad." Podotkl SeokJin. Začínal mě štvát, choval se jako kdyby byl nejmoudřejší, nejhezčí, nejlepší na světě. A ještě ke všemu se mu dařilo ostatní přesvědčit, že to je pravda.
"Ale Yoongi, spal jste celou dobu v letadle! Je krásný den, měli bychom společně projít celý New York!" Snažil se mě Jimin přesvědčit k nějaké činnosti, ale já už jsem lezl do peřin.
"Vzbuďte mě na večeři, dobře?" Přetáhl jsem si peřinu přes hlavu. Nedokázal jsem v sobě probudit radost z nového města.
Chtěl jsem prostě... spát.
"Ale pane-"
"Nechte ho pane Park. Pojďte, půjdeme se projít k Brooklynskému mostu."

•••

"Co na mě tak koukáš?" Lin se na mě v podřepu obrátila. Čelo poseté pihami měla nazlobeně nakrčené. Moc jsem na ni ve tmě neviděl, ale ani jsem nemusel, vědět jsem, že se tváří jak kakabus.
"Jsme na misi, koukej dávat pozor." Okřikla mě a pevně stiskla zbraň v rukou. Držela ji v obou dlaních, přitisknutou k uchu a ostražitě, možná až příliš, se tiskla k popelnici, za kterou jsme se schovávali.
"Koukám na tebe protože máš ve vlasech šlupku od banánu."
Lin se na mě vztekle otočila a zbraň nechala klesnout k zemi.
"Kdyby si totiž nebyl pitomec, nemuseli jsme se schovávat v popelnicích."
"Já ti vyndám tu šlupku jo?"
Lin si jí ale rozzuřeně vyndala sama.
"Chováš se jak pitomec!"
"A ty smrdíš."
"Ty..."
Natáhl jsem ruku abych zastřelil chlapa, co se k nám plížil. Lin Vykřikla a schovala se mi v náruči.
"Hej, prr, Táhni." Lehce jsem ji odstrčil.
"Nesnáším tě." Zavrčela na mě skrz zuby v rovnátkách.
"Já vím. Taky tě nemám moc v lásce."

•••

Zprudka jsem se posadil na posteli a zalapal po dechu. Několikrát jako bych byl bez vzduchu několik hodin, jako bych se probudil z mrtvých.
Rozhlédl jsem se kde jsem. Prostorný hotelový prostor, prázdný.
Lin nikde.
Po tváři mi stékal studený pot.
Ne... slzy. Brečel jsem ve spánku.
Rychle jsem je otřel do přikrývky a znovu se rozhlédl kolem, jestli to náhodou nikdo nevidí.
Venku už se stmívalo.
Zkusil jsem si zase lehnout a zhluboka se nadechnout, protože to byl jen sen.
A ona byla stále mrtvá.
Ten den si pamatuju. Taehyung nás poprvé společně poslal na misi. Tak dlouho jsme se s Lin nesnášeli, neustále se provokovali.
Možná jsme pro sebe mohli mít více času, kdybychom se navzájem pustili k srdci dřív.

"Doprdele!" Vykřikl jsem do ticha a vylezl z postele, abych si opláchl obličej vodou. Ani to ale nepomohlo.
Rychle jsem seběhl k recepci a vrhl se k pultu, za kterým seděla pěkně udělaná černoška.
"Oh, good evening sir, how can i help you?"
"Nazdar. I... umm body work room? Like box? Like..." Pokusil jsem se popsat, že potřebuju do nějaké tělocvičny. Slečna se na mě nejdřív podívala jak na blázna, ale pak se usmála.

"Mluvíte korejsky?" Promluvila na mě mým jazykem, s velmi ošklivým přízvukem. Překvapeně jsem zamrkal a zakýval hlavou.
"Hledám nějakou tělocvičnu. Potřebuju... se odreagovat."
"Do prvního suterénu. Mělo by tam být úplně prázdno." Usmála se na mě a podala mi klíčky.
"Děkuji... kde jste se naučila korejsky?"
"Miluju k-pop. Nechtěl byste někdy zajít někam na kafe?"
Křečovitě jsem se na ni usmál, znovu poděkoval a opatrně ji odmítl.
Pak jsem začal couvat.
Až ve výtahu jsem si odfrkl.
"Pft. K-pop."

Tělocvična opravdu prázdná byla.
Nikdy jsem snad v tak veliké posilovně nebyl. Taehyung se kvůli našemu výletu do New Yorku musel opravdu hodně plácnout přes kapsu.
Postavil jsem se před boxovací pytel a nadechl se.
"Nesnáším tě."
"Já tě taky nemám moc v lásce."
Zprudka jsem do pytle uhodil pěstí.