Trosečníci [SasuNaru] ✓

4. Skopnu tě z paluby

Další týdny se studentům neuvěřitelně táhly. Nejen, že jim všichni dávali hromadu testů na poslední chvíli, ale sami učitelé byli z blížícího se léta, od něhož je dělilo jen pár týdnů, neuvěřitelně nervózní. Nejspíš se každý z nich nemohl dočkat toho, až od těch věčně nespokojených a neukázněných smradů bude mít alespoň na dva měsíce volno, než ta pakárna v září začne nanovo. Stejně na tom byl i Kakashi, třídní učitel Sasukeho a Naruta, který pokaždé, když před tabulí vykládal poslední zbytky látky určené pro jejich ročník, se už v duchu viděl ve svých nejoblíbenějších, tmavě modrých bermudách s černými brýlemi na očích a s nějakým pořádným drinkem s brčkem a deštníčkem, jak na výletní lodi leží na lehátku a skrz kouřová skla tajně pozoruje opalovacím krémem natřená a lesknoucí se vyvinutá těla svých studentek. Nebo studentů.

Hatake Kakashi si nikdy nevybíral a vždycky bral zrovna to, co se mu namanulo. Pokud ho u toho zrovna nechytili a nevyrazili. Nepoučitelného úchyláka na moc školách zrovna nezaměstnávali, ale podle toho, co šedovlasý za těch několik málo měsíců stačil zaznamenat, si na téhle zrovna dvakrát vybírat nemohli. A mohla za to právě jeho problémová třída.

Vztah plavovláska k Uchihovi se za tu dobu ani o trochu nezlepšil, avšak místo toho, aby si na něj někde potají počkal a pořádně mu zmaloval jeho stupidně vypadající, namyšlený ksicht, se držel zuby nehty a raději si ho nevšímal, a co se týkalo jeho přítele, nebylo to o nic lepší. Během pár dní se po celé třídě rozneslo, že Nejimu nechce dát právě proto, že neustále myslí na Sasukeho, což jim oběma vyneslo spoustu posměšků a na rozvoji jejich mileneckého vztahu jim to zrovna dvakrát nepřidalo, a i když se Hyuuga omlouval, že vážně netušil, že ho při rozpravě s TenTen někdo poslouchá, stále mu nedokázal odpustit a dál trucoval.

Těch pár nudných a pomalých týdnů přece jen uteklo, za což byli všichni popravdě docela vděční. V poslední červnové pondělí se tedy všichni sešli v hlavním konožském přístavu. Někteří z nich přišli sami, jiné odvezli rodiče, případně jiné rodilí příslušníci. Všichni ale měli jedno společné, a sice neuvěřitelné nadšení z dobrodružství, které je za několik málo okamžiků mělo čekat.

Všichni byli vyletnění v kraťasech, tričkách s krátkým rukávem či v tílkách, v ruce měli malý kufr, nebo pouze batoh a když vstoupili na dlouhé molo a spatřili před sebou krásnou a velkou, bílou jachtu, začali obdivně jásat a cpát se dopředu.

"Hej, uklidněte se!" zavolal na ně Kakashi, prodral se dopředu, jako kouzelník bůhvíodkud vytáhl lejstra s docházkou a přejel je všechny přísným pohledem, "Uklidněte se, bando. Ještě pořád jsme na pevnině, takže jestli mě budete srát, pošlu vás hezky zpátky k vašim rodičům!"

S posledními slovy ukázal prstem dozadu za ně, kde za bezpečnostním zábradlím čekaly jejich rodiny, aby jim při vyplutí mohly s přáním krásné cesty zamávat. Některé matky měly dokonce připravené bílé kapesníčky, aby se v případě krokodýlích slz měly do čeho vysmrkat.

"Tak dávejte pozor, nebo pro vás tenhle výlet skončí dřív, než začal," zamručel ještě o něco tišeji, než se konečně zadíval do papírů a začal vyvolávat jednotlivá jména a podle toho, jak se hlásili, je také odškrtávat. "... a jako další... Sasuke?"

Rozhlédl se kolem sebe, aby si mohl zaznamenat dalšího studenta, ale ať koukal sebevíc usilovněji, zmíněného chlapce neviděl.

"Kde je Sasuke? Víte o něm něco?" zeptal se ostatních.

Zatímco Suigetsu, jeden z jeho nejlepších přátel, začal třídnímu okamžitě vysvětlovat, že se Uchiha nejspíš opozdí a z jakého důvodu, se Naruto naklonil blíž ke Kibovi a jen se posměšně ušklíbl.

"Asi mu to bráška fakt zakázal," zazubil se lišácky, mrkl na něj, složil obličej do dlaní a hraně hysterickým hlasem pronesl: "Pane bože, kdo teď bude řídit loď?!"

Inuzuka se rozesmál a chystal se odpovědět, ale to už se mezi ostatními začal prodírat černovlásek, v jehož těsném závěsu se mu držel jeho starší, dlouhovlasý bratr se starostlivým výrazem v obličeji.

"Ah, Sasuke, byla by škoda, kdybys nedorazil," pousmál se Hatake, zadíval se do dokumentů a konečně si ho odškrtnul. Pak zvedl hlavu a pohledem vyhledal jeho příbuzného, "Itachi, prosím, vyčkejte támhle vzadu s ostatními. Tady se už řadíme a já bych byl nerad, kdybych měl pak na palubě víc pasažérů, než je míst."

Při představě, že by přehnaně starostlivý sourozenec jednoho z jeho žáků měl jet s nimi, se mu úzkostí sevřel žaludek. Uchiha Itachi byl větší pedant, než většina učitelů na celé škole a bylo mu jasné, že kdyby se čirou náhodou nechtěl na loď protlačit jako dozor, měl by pěkně po srandě ve všem, co si tak dokonale naplánoval. Ostatně právě proto všechny na třídních schůzkách, jak rodiče, tak ostatní vyučující mermomocí přesvědčoval, že on to s nimi zvládne. Kdyby s nimi měl jet někdo další, nejspíš by těch pěkných prdelek moc neokoukl a nejspíš by se musel věnovat tomu, do čeho se mu fakt kurevsky nechtělo. Do poučného vyučování na lodi.

Itachi jen zavrtěl hlavou a zlehka se pousmál. "Nebojte se, nebudu vám tu překážet. Jen jsem chtěl na vlastní oči vidět, že Sasuke nastoupí v pořádku na loď."

Mladší černovlásek si dlaní promnul obličej, aby zamaskoval, jak strašně trapně se cítí, a snažil se ignorovat tiché, ale i tak dosti slyšitelné posměšky od ostatních spolužáků. Však on jim natrhne prdel, až vyplujou!

Uzumaki mezitím znovu drcnul do Inuzuki a přidrzle se ušklíbl. "Sleduj," zamumlal tiše, než se nenápadně i s batohem na zádech prodral mezi oba bratry a když byl až u nich, nesměle se na Itachiho usmál a kývl mu na pozdrav.

"Jé, ahoj Naruto," usmál se mile Itachi, "Dlouho jsem o tobě neslyšel. Těšíš se na výlet?"

"Zdravím," zazubil se zářivě blondýnek, "Jasně, že jo! Už jsem se bál, že s náma Sasukeho nepustíš. Kakashi-sensei má pravdu, byla by to vážně škoda."

Sauske rychle zvedl hlavu a několikrát nechápavě zamrkal. Párkrát přejel z bratra na Uzumakiho a zase zpátky, snaže se přijít na to, proč spolu ti dva do prdele mluví, a obličejem se mu rozlil nespokojený výraz.

Co má ten vocas zase sakra za lubem?! pomyslel si a rozzuřeně přešlápl z nohy na nohu.

"No jo," kývl hlavou starší, zvedl ruku a pořádně bráškovi rozcuchal jeho dokonalý účes, "Chvíli jsem si nebyl jistý a myslel jsem, že ho raději nechám doma, ale nakonec mě ukecal. Neměl by být doma zavřený, zvlášť v tomhle věku, když jeho kamarádi podnikají taková dobrodružství."

Vážně? Že jsem od tebe něco podobnýho v životě neslyšel! zamručel v duchu krátkovlasý, ale nahlas si postěžoval: "Víte, že tu stojím hned vedle vás, že?"

V ten okamžik ho Naruto, naprosto nečekaně, vzal kolem ramen a šťastně se rozesmál.

"Jen se neboj, dám na něj pozor," mrkl na Itachiho, než se nepatrně naklonil k Sasukeho uchu a tak, aby to jeho starší bratr neslyšel, do něj zasykl, "Dám pozor na to, aby ses odtamtud už nevrátil, ty sráči."

V tu chvíli mladý hnědovlásek z klanu Hyuuga, který postával opodál a až do té doby bedlivě poslouchal jejich kantora, jen zděšeně vykulil oči a vzteky sevřel ruce v pěst, když viděl, jak se jeho milý tulí úplně k někomu jinému!

"Já toho hajzla asi zabiju," zavrčel tiše.

"Kterého?" zeptala se dívka se dvěma culíky a rychle přes okolní dění přejela pohledem.

"Oba!"

Druhý Uchiha však nic z toho neslyšel a Narutovi jeho mrknutí oplatil. "Skvěle! Až se vrátíte, klidně se u nás můžeš zastavit a budete vyprávět, jak jste si to užili."

"Jo, vážně si užiju, až tu tvojí zbohatlickou prdel skopnu z paluby," šeptal mu dál do ucha.

"No nic bando, jsme všichni, takže vyrážíme!" přerušil jejich malý rozhovor šedovlasý vyučující zrovna ve chvíli, kdy to vypadalo, že Sasukemu rupnou nervy a začne Uzumakiho přede všemi mlátit, bratr nebratr. Zrovna v ten okamžik se z velké jachty spustily schůdky, značící, že už se můžou začít naloďovat. "Tak padejte, vy líný mořský červi!"