Poprvé a navždy [dnf]

*16*

POV Dream

Vyšli jsme ven a mířili k autu. George stále nenápadně objímal mou ruku. Seděli jsme opět vzadu a jeli do hotelu. Přijeli jsme akorát na dvanáctou a mířili jsme do jídelny na oběd. Jídlo jsme do sebe všichni doslova naházeli a vydali se na pokoje. Fláknul jsem sebou o posel. George si pomalu sedl vedle mě a opřel se o zeď. Chvíli jen koukal dopředu, ale pak vzal telefon, otevřel domovskou obrazovku a zase koukal jako bez duše do prázdna. Chvíli jsem ho pozoroval.

Dream: ,,Hele, nechceš jít ven? Je docela vedro a já mám chuť na zmrzlinu..."

Přiznal jsem a očekával jeho reakci.

George: ,,Co...? Jo jasně!"

Usmáli jsme se navzájem a vyskočili z postele. Za chodu jsem popadl telefon s peněženkou. Šli jsem na náměstí a koupili jsme si nějakou vyhlášenou zmrzlinu. Měl jsem vanilkovou, jahodovou a citrónovou. George měl stejnou, ale kopečky v jiném pořadí. Když si to objednával, musel jsme se prostě usmát. 

Geroge: ,,No co je...? Patří mezi moje oblíbené příchutě..."

Malinko zčervenal a otočil se raději zády, aby si mohl v klidu sníst zmrzlinu. Já se nenechal tak snadno odbýt a chytil ho kolem ramen. Málem mu ty kopečky spadli a hodil po mně vražedný pohled. Začali jsme se oba dva potichu smát a šli pomalu dál po náměstí. Sice jsme ho prošli za tuhle dovolenou už několikrát, ale tohle nikdy nikoho neomrzí, protože je to tady krásné. Vrátili jsme se kolem šesté a rovnou se vystřídali v koupelně, abychom si mohli lehnout, protože jsme všichni po dnešku byli poměrně unavení. Přikryl jsem se dekou a koukal do telefonu. George vyšel a sedli si do tureckého sedu do rohu postele. Minimálně hodinu jsme si povídali, ale pak jsme si oba lehli a koukali do telefonu. Po deváté George vstal, že půjde zhasnou a spát. Ještě tak půl hodiny jsem koukal do mobilu, ale pak jsem ho dal na nabíječku a chtěl jsem jít spát také. Lehl jsem si obličejem k Georgovi a zavřel oči. 

George: ,,Dreame...?"

Dream: ,,Hm?"

George: ,,Neodejdeš pryč... že n-ne?"

Otevřel jsem oči a nechápavě na něj koukal. 

Dream: ,,Kam bych chodil?"

George: ,,Pryč..."

Začali se mu lesknout oči. Rychle jsem se posadil a obejmul ho.

Dream: ,,Neboj, nikam neodejdu..."

Odtáhnul jsem se. Měl malý úsměv na tváři, když jsem ho ujistil, že neodejdu, ale já se tvářil vážně. 

Dream: ,,Souvisí to s tím snem, že mám pravdu?"

Úsměv mu zmizel z tváře. Sklopil pohled a mlčel. 

Dream: ,,Co se tam stalo?" 

Tu pravdu jsem byl odhodlaný z něj vydolovat, protože jsem si byl jistý, že se mu pak uleví. Záleží mi na něm až nezdravě moc a to že je smutný, mě opravdu mrzí. Podíval se na mě. Vypadal, že se každou chvílí rozbrečí.

George: ,,N-no..." 

Vím, že je tady George pořád takoví citlivka, ale mně se to k němu zkrátka hodí. 😅 Doufám, že mě nechcete zabít a zalít do betonu za to, že Dream George stále hladí po zádech, ale tyhle scény mi přijdou prostě vážně skvělý a navíc se snažím ty situace dobře popisovat a tohle je to, co se mi vybaví, když si je v těch chvílích představím. Takže se to tu ještě párkrát objeví. 😜 Moc děkuji za aktivitu, přečtení a hvězdičky stoupají světelnou rychlostí. ❤ Páčko! (ˉ﹃ˉ)/