Agent T. - Pod rouškou strachu //LS// ✓

6.

Louis si už v životě nebyl jistý ničím. Všechno přestalo tak nějak postrádat smysl a on dokázal jen mlčet a zírat přes čelní sklo svého automobilu na nacpané parkoviště v nákupním centru. Obloha byla zatažená, pravděpodobně se za chvíli měl začít pořádný slejvák. A on by se měl vrátit domů. Vlastně nevěděl, zdali to místo stále může považovat za svůj domov. Schovával tam člověka, jenž byl tak obrovsky nebezpečný jemu, ale hlavně světu okolo.

Sklopil hlavu a čelo si opřel o volant. V rádiu mu tiše hrála nějaká zamilovaná píseň, což mu docela hrálo na nervy. Co byla nějaká pošahaná láska vlastně za problém. Tak ho ta žena měla odkopnout a najít si jinýho. Tak jednoduchý, myslel si. Ale ve skutečnosti on na tom byl úplně stejně, i když si to neuvědomoval. Měl oči pro kudrnáče a život si tím dělal těžší.

Ze zadního sedadel se ozvalo vyzvánění jeho mobilu, přičemž Louis se se zabručením narovnal a snažil se ze předního sedadla dosáhnout do nákupních tašek, v nichž bylo pár kusů oblečení pro právě kudrnatého chlapce u něj v bytě.

Volající mu hovor při hledání dvakrát položil a znovu prozvonil, zřejmě byl akutní. Louis nakonec skončil rozkročený na obou předních sedadlech, trup protáhlý mezi nimi a úspěšně nalezený mobil si přiložil k uchu. Volal mu Zayn a Louis se ještě chvíli rozmýšlel, zdali ho vážně chce momentálně slyšet, ale jeho přítel vážně vypadal, že s ním potřebuje hovořit. Byl vytrvalý a tak Louis hovor nakonec přijal.

,,Vole toto trvalo," odsekl Zayn, když se s Louisem konečně spojil. Brunet si mezitím přelezl zpět za volant.

,,Copak potřebuješ tak nutnýho," pronesl nevrle a znuděně sledoval pozadí nějaké slečny, která do kufru v předklonu skládala nákup.

,,Musíš přijet," naléhal Zayn.

,,Skoro jsem nespal. Co skoro, nespal jsem, jsem mrtvej a den dovolený si fakt zasloužím," opáčil kousavě a zrak raději přesunul do svého klína, protože uznal, že slečny pozadí za jeho pohled nestálo.

,,Jsi tu potřebnej kámo. A navíc mám blbou zprávu."

Louis zakňučel a protřel si dlaní obličej.

,,Tak povídej," hlesl a praštil sebou do sedačky.

,,Jsme v prdeli. Doslova. Máme další město v hajzlu," Louis slyšel, jak Zayn naléhavě psal na klávesnici.
,,Příčemž kudrnatej je taky v hajzlu, nemáme ho zachycenýho na kamerách. Někdo od vedle objíždí lidi a hledají záznamy z kamer, ale týpeček se prostě vypařil. A aby toho nebylo málo, Samantha se dostala do nemocnice, měla otřes mozku, ale už je v pořádku." 

Louis mlčel. Na tohle neexitovala reakce. Co měl dělat? Všechno bylo kurva v hajzlu.

,,Dobře, budu tam za hodinu."

,,Teď vole. Už byla zapřáhnutá i Ruby a sám moc dobře víš, že tu šéf užije jen tak na nošení kávy, protože je levá jak ty. Deset minut."

Louis se nadechl, že bude protestovat, ale tohle nemělo smysl. Raději sklapl a znovu pevně zavřel oči.

,,Dvacet, potřebuju ještě zajet domů pro Kapitána."

,,Nejseš doma? Mám pocit žes říkal, že jsi nemocnej..."

,,To jseš asi hluchej, čau." Tipl to černovlasému příteli a mobil odhodil na prázdné sedadlo spolujezdce. 
,,Teď oficiálně se už nic nemůže posrat víc, než je," zkonstatoval pro sebe hlasitě Louis a otočil klíčky v zapalování, aby automobil konečně nastartoval a mohl odsud vypadnout.

Sotva Range Rover zastavil před panelákem, vytáhl klíčky a s taškami, které taktak všechny najednou pobral vyběhl pár pater, aby se dostal k sobě a pokud možno jej vidělo co nejméně lidí. Byl ověšený taškami jako nějaká střeštěná ženská po nákupech s kamarádkami.