Dokud nás probuzení nerozdělí

10

Dream~

O-on.. umřel.. prosím řekněte že žije a ten k0kot ve dveřích si z nás dělá jen srandu.. "pan George Henry Davidson je na tom velmi, ale velmi špatně. Je momentálně uveden do umělého spánku a je na pokoji. Můžete se jít za ním podívat. Ale nemyslím si že by jste ho chtěli vidět v tomto stavu." Vážně? Vážně to ten doktor řekl?."Já ho chci hlavně vidět. Je mi jedno jak vypadá, co s ním je. Prostě ho chci vidět.." zase se mi nahrnuly slzy do očí. Přišel ke mě sapnap a objal mě. "Nebuď smutný dreame.." jo jasně. "Mhm.. díky." "Promiň pokud jsem ti nějak ublížil." Řekl sapnap a pustil se mě. Já ho chytl zpět a objal jsem ho. "Sice nejsi George. Ale objetí pomáhá." Položil jsem hlavu na sapnapovu a zavřel oči. "Můžete jít pánové." Ozvalo se z pusy sestřičky a já otevřel oči. "Za Georgem?!" Prosím. Prosím ať řekne že ano.. "Ano. Za panem Georgem. Pojďte, odvedu vás tam." Když to sestra dotekla hned jsem se za ní rozběhl a na nic nečekal.

Došli jsme k Georgovi na pokoj a já se rozbrečel. Bylo strašné ho vidět v tomto stavu.. sedl jsem si vedle jeho postele a chytl ho za ruku. "Myslíš že ho to bolí?.." otočil jsem se na sapnapa. "J-ja si myslím že ne.." řekl sapnap a zase se zakoukal do země. "Doufám že ho to nebolí.." podíval jsem se na něj. Na jeho krásný Bezbolestný obličej. Bylo vidět že ho nic netrápí...

George~

Zase jsem ve své hlavě! Ano! "DREAME!!! KDE JSI?!" zakřičel jsem přes celé mé město. "Dream šel za tebou. Slíbil že bude s tebou. Ty jsi ho opustil." Ozval se hlas zamnou. "P- počkat co? To mi chceš říct že clay.. je Dream? Můj Dream?.." zeptal jsem se zmateně. "Ano. Přesně to ti chci říct. Takže šup! Upaluj za ním! Chybíš mu! Utikej za ním." Jak řekl, tak jsem udělal.

Dream~
George cukl rukou. Já jsem se probudil a podíval se na něj.
Otevřel oči! "Georgie.. t-ty jsi v pořádku.."  MŮJ BOŽE ANO! ON ŽIJE! LÁSKA MÉHO ŽIVOTA! JE V POŘÁDKU!!
"A-asi... Kde-" začal mluvit George. "Nee. Nemluv, šetři síly mimi.. moje.. jsi v nemocnici, pokud ses chtěl zeptat na tohle." Chytl jsem ho pevněji za ruku a George zakňučel. Pustil jsem mu ruku a omluvil se mu. "Oh, Georgie promiň pokud jsem ti ublížil.. nemám cit. Promiň" řekl jsem úplně sklesle.
"V pořádku dreame. Já jsem v pohodě. Neboj." Když to George dořekl úplně jsem cítil jak jsem šťastnější. Cítil jsem se, dobře, v přítomnosti mého. Mého- budoucího kluka. Z představy mě vyrušil sapnap který odcházel z místnosti.. "sape?? Kam jdeš??" Zeptal jsem se nervózně. "Pryč, vy už si poradíte." Usmál se a odešel. Vim že nebyl šťastný. Znám ho už dost dlouho. Trápí ho to. A vadí mu to. Ale já to nezměním.. já George miluju a.. a za to nemůžu prostě. "Georgie?.. jeden poslední dotaz.." řekl jsem a otočil se na George. "Ano clayi?"
T- tak mi ještě ani jednou neřekl.. awh.. "p-proč jsi to udělal?.. jaká byla motivace?.. co tě to donutilo udělat.. jaký byl motiv?.." řekl jsem to. Vim že to je nepříjemné ale já musel... "Ugh." Zamumlal George a otočil se na druhou stranu.

George~
Já jsem si myslel že je normální. Jiný než ostatní. Že- že mi to nebude dávat za zlé. Že mi to nebude vyčítat.. a přijme mě takového jaký jsem.. jak jsem se mýlil..
"Promiň Georgie.. vím že to je nepříjemné.." řekl Dream a mě to úplně zarazilo.. " počkej, co? Ty víš jaké to je? A neomlouvej se." Otočil jsem se zpět na Dreama a podíval se do jeho očí. "Co se děje dreame?" Dream ze začátku nic neodpověděl. Po chvíli ticha řekl- "Nic se neděje. Jen, no radši nic." Byl jsem zmatený. Nevěděl jsem co se děje. "Dreame. To nejsi ty..." Když jsem to řekl tak jsem si uvědomil co za hloupost jsem to vypotil. "Co?! Jak nejsem já?.." oh, to jsem neměl říkat... "Nic promiň. Neřeš to.." vrátil se sapnap. "Ahoj.. jsi v pohodě Georgie?.." zeptal se starostlivě Sap. "Jo. Jsem v pořádku..
-bohužel-" zašeptal jsem. "Georgieee..." Zasténal sapnap. "Co se děje?" Zeptal jsem se. "Jak jako bohužel?." Řekl sapnap a já si to uvědomil. "Oh, ne nic, v pohodě neřeš to. Jsem okey. Nic víc. Děkuji ti."

Uběhly 2 dny a já mohl jít domů. Vzal mě k sobě Dream.

Nasedl jsem k dreamovi do auta. Sapnap řídil a Dream seděl semnou vzadu. Bylo to hezký.. "je vše v pořádku gogy?" O můj bože. 'Gogy' to ještě nikdo z mých přátel nikdy nepoužil. Je to hezká přezdívka.. "jo je vše v pohodě, děkuji ti." Je strašně moc starostlivý. Je to na něm hezké...
Během jízdy se naše ruce dotkly dvakrát.  Pokaždé jsem se zlekl a začervenal.. ke konci cesty jsem usl. "Jsme tady- oh on usl" řekl sapnap.

Dream~
"Je roztomilý. Přenesu ho do pokoje." Rozloučil jsem se se sapnapem a vzal jsem George do náručí a odnesl ho domů do pokoje. Položil jsem ho na postel, pohladil jsem ho po hlavě a všiml jsem si vyholeného místa na jeho hlavě s ránou.  To je asi z toho pádu... "Dobrou noc Georgi." Dal jsem mu pusu na čelo a chtěl odejít. George mě chytl za ruku a zamumlal něco v tom smyslu ať tam s ním zůstanu. Lehl jsem si vedle něj a po chvíli mi lehl na hruď. Byl to skvělý pocit! Měl jsem motýlky v břiše! Myslel jsem si že se rozteču! Tak skvělý pocit to byl že si to ani přestavit neumíte!

Po chvíli George usl. Objal jsem ho a hladil ho po vlasech. Zabořil jsem svoji hlavu do jeho vlasů které sice už nebyly tak dokonalé jako ze začátku ale pořád se v nich dalo ležet a také jsem usl.

Dneska taková kratší kapitolka a celkem o ničem ale je tady<3. Hned jdu psát další, dokud mám nápady xd. Jinak vydávám jí během dne protože to podle ohlasů bude dobrý. Pokud by mi to šlo tak by mohly být 2 za den. Ale! Nic neslibuju. Třeba bych si dala tří denní pauzu a napsala pár kapitol a ty potom vydávala. Uvidím ještě. Pěkný den, večer, ráno, dobrou chuť. Záleží co děláte<3 ily, ell~

     1050 slov