#LOVE U BETTA# L.S. FF

3

Pár desítek minut poté, co odešel Louis, jsem si chtě nechtě musel sbalit svoje věci i já a vypravit se k budově školy.
Jako každé ráno, Niall už tam na mě čekal, dál od hlavního chodu, kudy chodilo v tuhle dobu strašně moc lidí a my měli radši klid.

Když zahlédl, že se k němu blížím, pobledl. Tvářil se podobně nervózně jako včera, přešlapoval z místa na místo a botou kopal do kamínků kolem sebe.
,,Ahoj, Harry." zamumlal.
Kývnul jsem na pozdrav.
,,Tak co? Mluvil si s ním?"
,,Ani se neptej. Mluvil. Asi tak před půl hodinou prásknul s dveřma pokoje a pak už jsem ho neviděl. A ani nechci vidět. Kreténa teplýho..."
,,Aha." zapípal Niall a opět sklopil oči k zemi.
,,Neměl jsem ti to říkat..."
,,Ne, Nialle, já se na tebe nezlobím, v pohodě." snažím se znít alespoň trochu laskavě a klidně, protože vidím, že si to Niall dává za vinu.
,,Neměl jsem ti to říkat," zopakuje ,,vycházeli jste spolu dobře..."

Věnuju mu prázdný pohled, protože si uvědomím, že má pravdu. Hlavou mi problesknou všechny ty skvělé zážitky, které jsme jen za ten měsíc stihli prožít a přistihnu se, jak se ptám sám sebe, jestli chci opravdu tohle všechno teď jako lusknutím prstu hodit za hlavu.
Ne, Harry, Louis je monstrum. Nemáš na výběr.

Zatřesu hlavou, abych svoje pochybnosti zahnal a mou tvář už zase zdobí kamenná maska.

,,Bejvávalo. Říkal, že on se ode mě neodstěhuje za žádnou cenu. No, to se ještě uvidí, protože já se postarám o to, že mě nakonec bude prosit na kolenou, aby mohl jít pryč."

Niall nevypadá být mým plánem zrovna potěšen, ale nic neříká.

,,Jdeme," prohlásím a kouknu na hodiny ,,za chvíli zvoní."

***

Nějak jsem přežil dnešní hodiny ve škole a ve tři odpoledne jsem přišel na pokoj. Znaveně jsem sebou švihl do postele, k mé smůle jsem si pozdě uvědomil, že padám do té Louisova. Byla cítit jako on. Okamžitě jsem se v hlavě napomenul, ať koukám urychleně vstát, ale něco mě v ní drželo. Asi pocit, že už jsem si lehl a nemíním znova vstávat.

Povzdechl jsem si. V místnosti se pořád držel obláček dusného vzduchu naší hádky z rána. Nechápu, proč si Louis prostě nemůže sbalit svoje saky paky a vypadnout. Říkal, že odsud nepůjde, ať to stojí, co to stojí. Ale co ho tu drží?

Ještě včera večer na zápase, ještě před týdnem, dvěma...všechno bylo skvělý. A teď...Je to všechno strašně divný a je mi z toho na nic.

**flashback**

,,Ahoj, spolubydlící." zazněl za mnou sametový hlásek a já se otočil.
,,Ahoj." usmál jsem se. Ve dveřích stál modrooký klučina menší postavy v uplém tričku, které mu rýsovalo jeho vypracované tělo. Měl krátké karamelové vlasy a cítit jeho úsměv na sobě byl jedinečný pocit.
,,Koupil jsem si cestou sem Sprite a zapomněl, že už mám jeden v batohu, takže tady..." udělal pár kroků a natáhl ke mně ruku s plechovkou ,,pro tebe, pokud nevadí samozřejmě."
Já ji s radostí přijal.
,,Děkuju. Musíš být milý a oblíbený."
,,Oblíbený asi ani ne, moc lidí o moji společnost nestojí." zasmál se a začal si na postel u okna pokládat svoje krabice a věci.
,,Pak teda doufám, že budu moct být jeden z prvních, kdo si tě tu oblíbí." Věnoval jsem mu přátelský úsměv a on mi ho oplatil.

**end of flashback**

Přemýšlel jsem nad všemi jeho větami, co mi řekl dnes ráno. Nechápe mě. Nechápe proč se chovám, jak se chovám. Nechápe kurva nic a ani to nikdy nepochopí. Proto ho už nechci ani vidět.

Pozoroval jsem Louisovi věci kolem jeho postele a v tu chvilku mi do hlavy přiletěl nápad. Moc dobrý nápad. Chvilku jsem přemítal, jestli je opravdu tak dobrý, ale pak jsem se zvedl a začal.

Přešel jsem k jeho malému psacím stolu, kde se obvykle učil. Měl tam nějaké poznámky, tužky a učebnice. Jedním rychlým pohybem jsem to vše smetl na zem. To stejné jsem udělal i s jeho oblečením, vyskládaným ve skříňce. Nad postelí měl několik plakátů jeho oblíbenců The Fray a dalších podobných přiteplených skupin. Nejprve pomalu jsem vzal za růžek jednoho z nich a v okamžiku byl papír na dvě půlky. Takto jsem roztrhal ještě tři a pak jsem se kolem sebe rozhlédl. Vypadalo to tu, jakoby se půlkou pokoje prohnalo tornádo. Jo, to by mohlo stačit. Prozatím.

Už jsem se nemohl dočkat, co na můj dáreček řekne. Byl jsem rozhodnutý. Udělám vše pro to, aby mi zmizel z očí.

ahojkyy tak uz jsem na dovolene, v orlickych horách a je tu krasne <3 jsou tu strasne milý lidi a hezka priroda :) doufam, ze se vam kapitola libila ^^ nemam tu notebook a nemuzu tak nahrát gify, takze ty nahraju az doma bohuzel :( mějte se krasne!
natt