Původní

10. Kapitola

2.9.1995

Druhý den ráno jsem se probudil docela brzy. A první věc, kterou jsem udělal bylo, že jsem se napil krve. Umím se ovládat, ale nechci riskovat, že zaútočím na studenta. A zvláště ne v době, kdy je tu ta ropucha. To by jen přidalo papír do ohně. Měl jsem vizi, že mě chce dát do zadržení, aby mohla použít krevní brk. To jí nevyjde. To přísahám. A když už mě dostane, nebudu to já, kdo bude trpět.

,,Jsi vzhůru, Rode?" slyšel jsem Rickův hlas.

,,Jo." řekl jsem tiše a hodil mu krevní vak.

,,Díky." řekl a vypil ho. Následně jsme oba vaky kouzlem poslali do koše k nějaké nemocnici. Tady jsem je pálit nechtěl.

Převlékli jsme se a společně jsme šli do společenské místnosti. Nikdo v ní nebyl, takže jsme se posadili na pohovku a propletli si prsty. Poté následoval ranní polibek.

Nějakou dobu jsme tam seděli blízko sebe. Když jsem uslyšel něco kroky, odtrhli jsme se. Ne že by mi vadilo, kdyby nás chytili, ale na to je ještě brzy.

,,Dobré ráno, Harry. A Henry." slyšel jsem za sebou Hermionu.

,,Dobré ráno i tobě." řekl jsem. Ale neotočil jsem se.

,,Ahoj, Hermiono." pozdravil ji Rick. Hermiona si k nám přisedla. Nedlouho poté přišli i Seamus, Dean, Neville a Ron. Pozdravili jsme se a vlastně nijak nekonverzovali. Teda do chvíle, kdy si Hermiona všimla nebelvírské nástěnky.

,,Ach můj bože." vydechla. Podíval jsem se na co dívala. Musím uznat, že mě ten nápis pobavil. Stálo tam: 

TREFA: GALONY GALEONŮ!

Nestačí kapesné, které dostáváte,

držet krok s vašimi výdaji?

Chcete si přivydělat trochu zlata?

Kontaktujte Freda a George Weasleyovy,

nebelvírská společenská místnost?

Nabízíme jednoduchou, jednorázovou práci,

která skoro nebolí.

(S lítostí sdělujeme, že veškeré úkony

postupují zájemci na vlastní riziko.)

,,To je tedy vrchol!" vykřikla Hermiona. Líbilo se mi, jak je vytočená. To je ta škodolibá radost. 

,,Budeme si muset s nimi promluvit, Rone!" otočila se na Rona.

,,Proč?" nechápavě se na ni podíval Ron. Jemu to bylo jedno. Klasika.

,,Jsme přece prefekti!" připomněla mu, když jsme odcházeli ze společenské místnosti. ,,Je naší povinností jim to zarazit!" Ron jí na to nic neřekl. Proč taky. Byl příliš zaneprázdněn myšlením na to, že potká svou životní lásku. Ano, mám na mysli jídlo.

Chvíli se Ron a Hermiona ještě hádali. Přestali, jakmile jsme se dostali do Velké síně. Pohlédl jsem k profesorskému stolu, kde seděla profesorka Červotočková s profesorkou Sinistrovou. Něco si povídali, ale mě to bylo naprosto jedno. Jen jsem si sedl ke stolu a dal si něco lehkého k jídlu.

,,Brumbál ani nenaznačil, jak dlouho tu má ta Červotočková zůstat," poznamenal Ron při jídle.

,,Možná nechtěl zbytečně upozorňovat na to, že tady Hagrid není." zamyslela se Hermiona.