Howl of the Wolf

~ Prologue ~

Vedle obyčejných lidí na světě žijí i zvláštní tvorové - my. Rodíme se s vzácným darem. Zmítáni svými emocemi se už po staletí přetvořujeme do něčeho nemyslitelného, neuvěřitelně mocného a silného, co sahá daleko za hranice lidské fantazie. Do vlků.

Říkáme si Lugaru.

V dávných dobách jsme žili s lidmi v míru. Zajišťovali jsme jim bezpečí, byli jsme něco, jako jejich osobní ochránci. Tisíce, tolik nás bývalo. Ale to už je dávno, tak dávno, že si na to jen málokdo pamatuje. Lidé se totiž rozhodli, že jsme příliš mocní, příliš silní, příliš dobří na to, abychom žili po jejich boku. Ve skutečnosti je ale sžíral strach. Báli se, co by se stalo, kdybychom se rozhodli převzít moc. Ale my jsme nic takového nikdy nechtěli. Žili jsme spokojeně ve smečkách po celém širém světě. Rozděleni do skupin jsme si tvořili vlastní pravidla a hierarchii.

Jako lusknutím prstů se ale všechno změnilo. Každou noc vyhaslo mnoho životů. Pořádaly se na nás hony, probíhaly krvavé války a jediné, co bylo ve tmě noci slyšet, bylo poslední vytí mnohých z nás.

A tak jsme zbyli jen my. Ti, co přežili, se odebrali na sever Spojených států a vytvořili dvě smečky. Smečky Laccarů a Dareiů. Prozatím chráněni ještě neprobádanou krajinou jsme skrývali svou identitu po po mnoho let. Ale bylo nás čím dál méně. Umírali jsme postupně tak, jak šel čas a více nás už nikdy nebylo. Jako Lugaru jsme sice nesmrtelní, alespoň co se zubu času týče, ale nemocem a zákonům přírody se ani Lugaru neumí bránit. Ptáte se, proč jsme se nemnožili? Nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá...

Lugaru vznikne jen tehdy, pokud dojde ke spojení Lugaru ženy a Lugaru muže. Křížencům Lugaru a člověka říkáme Nagaru a v našich řadách jsou nežádoucí. Vůdci zřídkakdy strpí ve smečce někoho z Nagaru a pokud se tak stane, dotyčný nikdy nezíská ve smečce lepší postavení než je omega (tzv. podřadný jedinec, nejméně cenní členové smečky. Nemají žádná práva, jsou sice chráněni smečkou před odpadlíky, ale mnohdy jsou šikanováni ostatními členy smečky).
Vlčice nosí potomka v lůně celých 6 měsíců, což je o něco méně než lidská žena a o něco více než běžná vlčice. Je to právě kvůli tomu, že Lugaru se neuvěřitelně rychle vyvíjí a nekontrolovatelně roste. Matka tím pádem ztrácí sílu a jak se blíží termín porodu, je čím dál slabší. V průběhu těhotenství je matka ve své vlčí podobě, v lidské by totiž nepřežila. Žena často zemře ještě před porodem nebo těsně po něm. Jen ty s opravdu tuhým kořínkem jsou schopné donosit dítě a následně ho přivést na svět, aniž by v průběhu jeden z nich zahynul. Proto smí mít ve smečce potomky jen vůdci - alfy (tzv. vyvolení Lugaru, kteří vedou smečku) a jejich zástupci - bety (tzv. nejsilnější členové smečky, ochránci, lovci a v neposlední řadě bojovníci). Rodí se zpravidla jen jedno dítě. Bohužel, jen zřídka kdy se narodí živé, to je ten největší problém. Genetika je neúprosná a příroda si tímto vybírá svou daň za naši mutaci a schopnosti. Svět musí být v rovnováze.

Jak jsem již řekla, našemu světu vládnou dvě smečky - Laccarové a Dareiové. Naše smečky jsou jako oheň a voda. Soupeříme mezi sebou a bojujeme o vládu nad světem Lugaru.

Laccarové jsme my. Jsme spravedliví, rozvážní, rozhodní a dokážeme racionálně uvažovat. Naší zbraní jsou především naše schopnosti - rychlost, obratnost, citlivost a neviditelnost. Jsme vynikající stopaři, průzkumníci a pronásledovatelé. Nejsme zdaleka tak zdatní v síle jako Dareiové a nedosahujeme ani extrémních velikostí, ale všechno naženeme lstivostí, rychlostí a rozumem. Dareiové se nám v běhu nemohou rovnat.

Dareiové - naši odvěcí nepřátelé vynikají především v síle a dosahují obřích velikostí. Jsou mohutní a nezastavitelní. Jejich hlavním problémem je jejich zuřivost. Slepě následují negativní emoce a lze je lehce vyprovokovat. Mají vysoké ego a násilí s agresí jim není cizí. Proto se není co divit, že se vraždí navzájem. Jsou výbornými lovci a neocenitelnými bojovníky. Zatímco dva Dareiové dokáží relativně bez potíží skolit statného medvěda, my lovíme ve skupinkách čítající zhruba čtyři až pět jedinců. Dovedete si tedy asi představit, kolik Laccarů je potřeba na zneškodnění jednoho Dareia. Naštěstí pro nás nejsou zrovna chytří.

Nakonec jsou v našich řadách i Nagaru. Jak jsem řekla, jedná se o křížence člověka a jednoho z Lugaru (nejčastěji ženy). Tito kříženci vypadají jako lidé, jsou téměř k nerozeznání. Mají sice zlepšené smysly i schopnosti jako Lugaru, ale na rozdíl od nás toho moc nevydrží. Ve své vlčí podobě se necítí moc příjemně a jejich proměny jsou i po několika letech stejně bolestivé, jako na začátku. Jsou bráni jako nežádoucí, někteří je dokonce považují za urážku našeho národa. Co je na tom pravdy, to nevím. Sama mám s nimi jen velmi dobré zkušenosti. Nagaru dokáží být neuvěřitelně snaživí a schopní. Málokdy odmítají plnit rozkazy a to už jen z důvodu, že by mohli být zbaveni života.