Sweet Revenge ~Yoonmin~ |CZ|

14.

Donutil mě se dívat na to, jak ze sebe Jimin sundal drahou bundu a vášnivě se ponořil do polibku.
"Já na tohle fakt koukat nechcu." Pokusil jsem se otočit, ale mohutný černoch mě otočil zase zpět.
Nemohl jsem se přinutit k tomu zavřít oči. Musel jsem být neustále v pozoru, kdyby se cokoliv posralo. Stále jsem pevně věřil, že Jimin ví co dělá.
Když mu Jisung zajel rukama pod triko, odtáhl se od něj, aby si mohl zase potáhnout. Dřív než vydechl, znovu se natiskl k Jisungově nepřirozeně velké tlamě.
Ach tak. V polibcích do něj vydechoval omamný dým, aby ho zhulil. A aby to vypadalo, že stále šlukuje.

"Chutná ti?" Jisung stiskl Jiminovy tváře a odtáhl od sebe jeho obličej. Ukázal na skéro a Jimin zakýval hlavou.
"Je to silný. Mám pocit že se z toho udělám."
"O to se můžu postarat já." Zasyčel Jisung s nechutným úsměvem na tváři a rty přejel po Jiminově napjatém krku. Uviděl jsem, jak si Jimin povzdechl.
Tak přece jen.
"Ale, alee." Jimin ho od sebe odstrčil a dlaň přiložil na jeho hruď. Vložil do toho poměrně dost síly.
"Možná by bylo fér, kdybychom nejdříve z krku měli tu smlouvu." Poplácal Jisunga po rameni a slezl z jeho klína. Rukou s nalakovanými nehty přitáhl papír blíž k Jisungovi a druhou rukou mu prohrábl rovné vlasy.

Viděl jsem, jak Jisung přemýšlel. Vypadal jako opice, která přemýšlí co sníst a co ne. Nakonec vztekle popadl propisku.
"Co je to vůbec za sračku?" Ulevil si, když se ve tmě snažil prodloužení smlouvy přečíst.
"Nevíme. Prostě to podepište a dáme vám pokoj." Vstoupil jsem do toho. Jisung sebou škubl, protože očividně zapomněl, že tu jsem.
"Žádnej pokoj nechci, to si nechte. Zato tenhle poklad..." Jisung chytil Jimina za naušnici. Jimin se křečovitě usmál a potáhl ze skéra. Tentokrát už doopravdy.
Děcko, nechal se unést.
"Zajímá mě, jaké budeš vydávat zvuky." Jisung pustil jeho naušnici a rychlým pohybem zápěstí smlouvu podepsal.

"Tak. Kde jsme to skončili?" Smlouvu nechal smlouvou a popadl Jimina za pas. Čekal jsem, že se mu Jimin vyvlíkne, s úsměvem mu poděkuje za podpis a společně odjedeme, spokojeni jak hezky ho Jimin oblafnul, ale Jimin, očividně omámen účinky marihuany se nechal povalil na gauč. Jeho tělo zmizelo pod Jisungem a jediné co z něj zbylo byly nalakované nehty zapletené do rovných vlasů.

"No doprdele." Sebral jsem ze stolu ten kus papíru.
"Jimine! Hej, musíme jít, tlačí nás čas!" Zařval jsem na něj. Radši jsem na Jisunga zatím nesahal. Zatím.
"Mhmm, Jimin jo?" Zamručel Jisung do Jiminovi pokožky.
"Park Jimin. K vašim službám." Zasmála se ta malá potvora a obtočila nohu kolem Jisungova pasu.
"Park Jimin." Zopakoval Jisung. Jeho tón hlasu náhle změnil barvu. Zastrčil jsem si papír do kapsy a ostražitě se rozhlédl kolem. Většina lidí nám nevěnovala pozornost, ale černoch za mými zády byl jak otravný bulldog.
"Stačí Jimin, děkuji pěkně. Pokud vás nenapadá něco nápaditějšího."
Jisung celý ztuhl. Když si toho všiml i Jimin, rychle se vzepřel na loktech, aby mohl být připravený na vše, byl ale stále uvězněný pod Jisungovým tělem.

"Park Jimin od Taehyunga. Neznal si náhodou... Jeona Jungkooka?"
Jeho jméno se rozneslo tichem. Zaslechl jsem Jiminovo zalapání po dechu. Nemusel nic říkat. Jisung, i na drogách, na to přišel.
"Hele nebude to bolet, ale jsou v tom prachy a mrtvola se dá mrdat taky."

O noži v jeho kapse jsem věděl dřív než si vzpomněl, že ho tam má.
Rychle jsem kopl do ramena Jisungovy ruky, té co z kapsy vytáhla nožík. Když bolestí vykřikl, z jeho vykloubené ruky jsem kapesní nožík vytrhl a otočil se k černochovi, který se mezitím stihl vzpamatovat z šoku a šel mi po krku.
Sehnul jsem se k zemi a uhnul před ranou jeho pěsti, která mi mířila mezi oči. Rychlost rány bez cíle ho vyvedla z rovnováhy a přepadl na gauč, jelikoź pod vlivem drog se pohyby ovládají hůř.