V době Zakladatelů

2. Jiná realita - Prolog

Tak je tu trochu v předstihu pokračování série Zakladatelů zatím to bude hlavně o Siriusovi.

Sirius Black propadl tajemným obloukem na Odboru záhad.

Nejdříve ho zahalil nesnesitelný žár, pak naopak chlad, a nakonec černá tma.

Zničehonic se probudil ve svém úkrytu, který používal potom, co se stáhl do utajení, když byly James, Lily a malý Harry chráněni Fideliovým zaklínadlem.

Rozhlédl se po svém skromném příbytku, a všiml si novin, na kterých bylo datum 31. října 1981. Podíval se do zrcadla. Z něho na něj hleděla jeho tvář, ale o mnoho let mladší.

V tom si uvědomil, co se vlastně stalo.

Musí Jamese varovat, že Červ je zrádce.

Rychle vyběhl ze dveří, a ihned se přemístil do Godrikova dolu.

Přímo do vesnice se přemístit nešlo, a proto se objevil na nedaleké louce, z které běžel tryskem k domu svého nejlepšího přítele.

Sotva se k němu dostal, uviděl, že přišel pozdě, zničeně si uvědomil, že už podruhé. Zhroutil se do prachu a skryl do svých dlaní svojí tvář. Jeho svět se mu zhroutil podruhé.

Z domu se najednou ozval dětský pláč. Sirius zpozorněl. Ve svém smutku nevěděl, co to bylo, ale prostě něco zaslechl. Když se pláč ozval podruhé tak si vzpomněl na svého kmotřence.

Sirius se vydal dovnitř. Dole nalezl mrtvé tělo svého kamaráda. Překročil ho. Nemělo cenu zjišťovat, zda ještě žije. Vydal se nahoru. Pomocí kouzel odklízel trosky, až se dostal do horního patra, kde našel plačícího Harryho. Před postýlkou leželo další tělo. Tentokráte patřilo, Lily.

Opatrně malého Harryho vzal do náruče. Zabalil ho do deky, kterou v troskách našel, a vydal se ven z domu, s posledním smutným pohledem se otočil na dům svého nejlepšího přítele a přemístil se do Prasinek. Kde se tajnou chodbou pod Medovým rájem nepozorovaně dostal do Bradavického hradu.

Jakmile byl uvnitř, zamířil rovnou do Brumbálovi pracovny.

Když dorazil k chrliči, řekl mu speciální heslo, které měl každý člen Fénixova řádu, a vyjel po schodech, až ke dveřím pracovny zaklepal, a vešel.

Místnost až na Brumbálova Fénixe Fawkese byla prázdná.

Sirius se posadil do křesla před ředitelským stolem.

O chvíli později začal Sirius poklimbávat. Probralo ho, až když zničehonic zahučel letax a z krbu vystoupil Brumbál, který vypadal velmi zničeně.

„Sirius Black? Co tu děláš?" Optal se překvapený Brumbál.

„Voldemort zavraždil, Lily a Jamese, Harry to ale přežil," s tím ukázal na uzlíček ve svých rukou.

„Albusi, neměl bys k dispozici domácího skřítka, který by se na chvíli o něj mohl postarat? Než vyřešíme vše nezbytné."

Brumbál pokýval hlavou a zavolal jednoho z Bradavických skřítků.

O okamžik později se skřítek objevil.

„Co pro vás Cooky může udělat, pane?"

„Potřebuju, aby ses postaral o mého prapravnuka."

„Ano pane," po těchto slovech si Cooky malého vzal a za lusknutí prstů se přemístil pryč.

„Co se tedy stalo Siriusi? Je všeobecně známo, že Strážcem tajemství Fidelia jsi měl být ty, a vzhledem k událostem posledních hodin vše ukazovalo na to, že zrádce jsi ty."

„Ne! Zrádce nejsem. Tím je Petr Pettigrew, tajně jsme se prohodily, a já měl být návnada."

Brumbál zaraženě oněměl. Chvíli o tom přemýšlel, než promluvil:

„Nevyčítej si to Siriusi. Co ale uděláme teď?"

„Prvně bych ti chtěl říct, že pocházím z budoucnosti."

Brumbál na něj chvíli koukal, než se z toho vzpamatoval.

„Jak ti mohu věřit, že jsi z budoucnosti?"

„Můžeš se mi podívat do hlavy, dobrovolně tě tam pustím."

Sirius pomalu stáhnul neprostupné hradby své mysli.

Brumbál zašeptal Legilimens a ocitl se na prahu Siriusovi mysli.

Zaměřil se na vzpomínku, kde Sirius vypadal starší a bojoval s Bellatrix.

O chvíli později viděl, jak ho zasáhla omračovacím kouzlem, které ho odhodilo, a on propadl obloukem, co je umístěný v odboru záhad kvůli výzkumu.

Prozkoumal dalších několik vzpomínek, než propojení zrušil.

„Siriusi moc se omlouvám za to, že jsem v budoucnosti neudělal nic proto, abych tě osvobodil z Azkabanu."

Sirius pokýval hlavou, jako že omluvu bere na vědomí.

„Dále bych ti chtěl říct, že Voldemort dnes nezemřel, jak se všichni budou brzy domnívat."

„Ano máš pravdu Siriusi, dům v Godrikově dole jsem prozkoumal a Tomovo tělo opravdu nenašel."

„Chtěl bych se ujmout Harryho a postarat se o něj, možná by nebylo od věci pozměnit trochu jeho podobu, a změnit mu jméno, aby nebyl tak nápadný a měl klidné dětství.

Už nepřipustím, aby Harryho znova dostala do péče Petunie."

Brumbál se velmi zachmuřil.

„Siriusi mrzí mě to, ale budeme muset Harryho ukrýt u jeho tety Petunie, pro tebe mám jiný úkol."

„Albusi ses zbláznil? Harry k těm zvířatům nemůže jít, zacházeli s ním jako s otrokem nebo Domácím skřítkem."

„Není to trochu přehnané Siriusi?"

„Ani v nejmenším. Pokud se o něj nemohu postarat já, zajistím ale, že o něj bude dobře postaráno. Svěřím ho své sestřenici Andromedě, ta se o něj už dobře postará."

„Je to moudré Siriusi? Vím, že Andromeda je moc hodná, ale z Harryho je po porážce Voldemorta celebrita, a nechci ho již od malička vystavit takové publicitě."

„To moc dobře vím, ale jsou i jiné prostředky jak zajistit, že Harryho nikdo nepozná a Albusi nezapomínej, že je to vše vina té šílené Trelawneyové, a toho netopýra co nyní obývá hradní sklepení. Nebýt jich, James spolu s Lily, by byly naživu, a neřešily bychom tuto situaci."

„Jak o tom víš Siriusi?"

„Jednoduše řekl jste mi to v budoucnosti."

„Bohužel Siriusi nejde to, Harry musí být u příbuzných, kteří v sobě mají podobnou krev jako jeho matka, a tuto podmínku splňuje pouze Petunie," rozhodl Brumbál.

Na moment se odmlčel a pak pokračoval.

„Potřebuji, aby ses vydal do Francie a pak postupně do dalších Evropských zemí následně do Austrálie a Ameriky, a hledal spojence pro boj s Voldemortem."

Sotva Brumbál domluvil, Sirius se naštval.

„Tak to né. Já jsem s vámi skončil Brumbále! Vrátím se zpět k bystrozorům a dohlédnu na Harryho. A pokud mi v tom zabráníte, zničím vás a Harryho odvezu tam, kde ho už nikdy nenajdete."

S tím Sirius nakvašeně odešel pryč z ředitelny.

Brumbál si jen zklamaně povzdechl a z jednoho z mnoha šuplíků vytáhl rodinou fotku, na které byl James, Lily a malý Harry, kterého se musí vzdát proto, aby mu zajistil bezpečí, a svěřit ho téměř cizím lidem.

Po tváři mu do vousů sklouzlo několik slz.