Mischief || ff Loki Laufeyson

IX.

„Jsme zpátky!" oznámila jsem do prázdné chodby.

„Máme návštěvu." zaslechla jsem hlas táty z obýváku.

Sundala jsem si boty a podívala se na Lokiho, který řekl, že počká v pokoji. Kromě táty o Lokim nikdo nevěděl a bylo to tak zřejmě lepší. Prozatím.

„'Jsme'..?" zaslechla jsem povědomí hlas.

Pomalým krokem jsem vstoupila do obýváku. Na gauči seděl Tony, Bucky a Peter. Na bočním křesle seděl Scott.

„Co tady chcete?" zeptala jsem se v průchodě. Nešla jsem dovnitř.

Všichni se na mě podívali. Prvně na můj obličej, jako pokaždé když s někým začnete mluvit, ale hned poté jejich oči klesali dolů. Prvně Peter, který se zdál vyděšený, potom Bucky a Tony.

Jizvy co jsem měla na obličeji, lícních kostech, rukách a nohách byli jasně viditelné. Světlé, dlouhé nebo o něco kratší jizvy.

„Star..." promluvil, spíše vykoktal první Peter. Vstal z gauče a šel zamnou mě obejmout „Chyběla si mi." zašeptal mi do ucha „Co se ti stalo?" podíval se na mě ustaraně.

„Jak říká Tony a kovová ruka." řekla jsem hnusným tónem „Přeci jsem utekla na celý týden." ironicky jsem se usmála „Sama si zlomila nohu, ruku. Sama si do těla napíchala bůh ví co!" začala jsem zvyšovat hlas „Sama se řezala různě po těle!" na chvíli jsem zastavila a po tváři mi tekly slzy „Sama se několikrát znásilnila!" křikla jsem ještě víc nahlas „A potom když se dostanu zpátky z toho PEKLA 'domů', tak mě čeká jen to že se nic z toho nestalo a že jsem si to vymyslela..." začala jsem otírat slzy, které nechtěli přestat dál téct „...Nikdo mě nehledal..." stále jsem ze sebe dostávala se zlomeným hlasem „Vidíte mě?! Moje tělo je samá jizva! Moje magie je tak slabá, že ji skoro vůbec nepoužívám! Z mých snů jsou noční můry, za kterých křičím, ale nevzbudí mě! Dneska jsem byla někde dál venku než jen na zahradě! Dnes jsem se po dlouhé době koukla na sebe do zrcadla! Oblékla si tohle!" ukázala jsem na šaty „Nosila jsem jen dlouhé oblečení, abych zakryla svoje tělo!" otřela jsem znovu slzy a podívala se na Petera, který stál trochu dál ode mě. Peterovi tekly po tváři slzy.

Mému tátovi slzy taky tekly. Tony a Bucky vypadali, jakoby si začali uvědomovat co provedli. Než ale stihli něco říct otočila se a odešla po schodišti nahoru do svého pokoje.

Uprostřed pokoje stál Loki. Hned jak jsem zavřela dveře a opřená o ně jsem sklouzla na zem zamnou přišel a bez slova mě jen obejmul.

Po asi půl hodině jsem si myslela že už odešli, ale stále jsem je slyšela. Proč tu stále byli?

Někdo zaklepal na dveře „Běžte pryč." řekla jsem.

„To jsem já." řekl Peter.

Loki se na mě podíval a já přemýšlela, jestli ho pustím dovnitř. Po chvíli jsem pomocí Lokiho vstala a otevřela dveře. Loki zmizel a do pokoje vešel Peter.

Pokoj byl temný, zrcadla zakrytá, kromě toho v šatníku. Na zemi spoustu kapesníčku, buď s krví nebo jen se slzy, které jsem neuklidila. Z pokoje zmizeli všechny barvy, které tu kdysi byli. Radost z něho zmizela.

„Co potřebuješ, Petere?"

„Přišli se omluvit." řekl „Potom co si odešla to ráno. Ostatní se začali vyptávat, stejně jako já. Co se stalo a proč si odešla." posadil se na židli u pracovního stolu „Wanda, Nat, Clint i Bruce začali vysvětlovat situaci, ale mě neřekli teda všechno." dodal „Začali si uvědomovat, že zřejmě udělali velkou chybu. Pan Stark začal hledat důkazy něco co by potvrdilo verzi Wandy, Natashy a Clinta. Až teď nedávno něco našel a rozhodl se přijít."