Poprvé a navždy [dnf]

*28*

POV George

Seděli jsme a povídali si. Jako vždy jsme vymýšleli co budeme dělat. Rozhodli jsme se pro návštěvu skanzenu. Před obědem jsme nasedli do auta a Niki nám všem rozdala jídlo. Jakékoliv jídlo nebo pití od Niki patří k těm nejlepším co jsme kdy jedli a je jedno jestli se jedná o pouhý toust. Oběd jsme snědli a vyrazili na cestu. Skanzeny a podobné věci mám rád, takže jsem se opravdu těšil. Když jsme dorazili na místo, koupili jsme si vstupenky. Prošli jsme kousek po kousku a já nafotil poměrně dost fotek. Nesmělo chybět video, sice jen krátké záběry věcí kolem, ale jeden záběr nás jsem měl taky. Samozřejmě Dreamův obličej potom zakryju ve photoshopu. Musím říct, že to bylo mnohem zajímavější než jsem čekal a ostatní vypadali také opravdu nadšeně. Když jsme se vraceli k autu, Quackity si něčeho všiml.

Quackity: ,,Hele!"

Ukázal někam do strany a my se všichni sjednoceně otočili jako kdybychom to měli nacvičené. Byl tam stánek s cukrovou vatou. Rozzářili se mi oči, protože jsem ji měl naposledy asi před čtyřmi roky. Podíval jsem se na Dreama on na mě. Následně jsem se ohlédl po ostatních a z našich pohledů bylo jasné, že k autu bez vaty rozhodně nepůjdeme. Přešli jsme silnici, a když jsme došli ke stánku, začali jsme přemýšlet nad příchutěmi. Bylo jich tam sedm stejně jako nás a nakonec nás napadlo, že si každý vezmeme jinou příchuť a pak se nějak podělíme, a tak vlastně můžeme ochutnat všechny příchutě. Vybrali jsme si rychle, protože jsme skoro všichni jedli všechny příchutě co ten týpeček měl. Postupně jsme si stoupali do řady, ale ani jeden ještě neochutnal ani jednu. Když už jsme jí měli všichni, rozešli jsme se k autu a rukama si vždy odtrhli nějaký kus jakékoliv vaty. Do auta jsme s tím lézt nechtěli, a proto jsme tak různě posedávali okolo. Po pár minutách už jsme se poutali a vjeli na silnici. Když jsme vysmátý dorazili na hotel, k našemu překvapení nás zastavila recepční. Myslel jsme si, že si na nás opravdu někdo nakonec stěžoval a ona nás chtěla poprosit, abychom se ztišili nebo něco takového, ale nebylo tomu tak. Sdělila nám, že se stala chyba v našem prodloužení pobytu v tomto hotelu, protože pokoj zároveň nedopatřením zarezervovali i někomu jinému. Ten někdo byl v rezervování o kousek rychlejší, a protože přijede už pozítří, musíme nejpozději zítra večer odjet. Úsměvy z tváří nám zmizely a když jsem se podíval na Dreama, bylo na něm vidět, že má chuť tu recepční přetáhnout židlí po hlavě. S omluvami nám poděkovala za pochopení a odpochodovala si zase sednout zpět na svou židli. Hodili jsme věci na pokoje a sešli se venku u stolků. Sedli jsme si k jednomu a jakmile jsme byli všichni, začali jsme řešit ten menší problém. 

Doufám, že se vám tato kapitola líbila. 😋 Moc děkuji za tuto hvězdnou aktivitu! ❤ Užívejte zbytek prázdnin! ╰(*°▽°*)╯