|8| •sʟᴢʏ šᴛᴇ̌sᴛɪ́

146 8 7
                                    

Sakra, sakra, sakra! To nemůže být ani pravda jak je tenhle trip úžasnej! Stojím ve studiích od Marvel kde právě sleduju jak se před zeleným plátnem houpe na lankách Tom Holland! Jen doufám že tohle není sen, jinak budu hodně naštvaná...

Okamžité jsem to musela vyfotit, protože tohle je zážitek na celý život.

Okamžité jsem to musela vyfotit, protože tohle je zážitek na celý život

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Nadšeně jsem sledovala děj před zeleným plátnem. Perrie se smála mému výrazu. Ale i ona z toho byla úplně vedle.

"Stop!" zakřičel režisér když hráli scénu po 8. "Byli jste skvělí, děkuju." dodal a všichni začali tleskat. S Perrie jsme se přidali.

Štáb se začal rozcházet. Lidé opouštěli své stany a odpojovali všemožné přístroje. Další skupinka lidí zase odpojovala lanka od Tomova kostýmu.
"Co teď?" zeptala se Perrie Agnes, která stála hned vedle nás.
"Teď se můžeme jít podívat za panem režisérem. Můžete si s ním promluvit, on vám kdyžtak ukáže záběry z filmů a vysvětlí jak se co musí natočit aby se to pak dalo sestříhat." vysvětlovala Agnes. Můj pohled ale spadal na Toma, kterého zrovna vyslékali z kostýmu. Samozřejmě ne úplně do naha. Perrie i Agnes si všimli že je vůbec nevnímám. Po té Agnes dodala...
"... a nebo si můžete jít promluvit s Tomem."
Tak tuhle větu jsem už vnímala na 100%. Otočila jsem se a podívala se na Agnes výrazem jakože 'to myslíš vážně?!'. Agnes přikývla a můj pohled spadl na Perrie. Jelikož jsem si pomalu začala uvědomovat co se bude dít, na tváři se mi objevil úsměv.
"Tak fajn, jdeme za Tomíkem" dodala Perrie také s úsměvem.

Jak jsme se pomalu blížili k Tomovi, byla jsem čím dál víc nervóznější. Začínala jsem se zase klepat a celkově se zase začaly projevovat ty moje příznaky stresu. Mám to od narození. Pokaždé když je na mě nějaký psychický nátlak, začnu se klepat, rozbuší se mi srdce a někdy i nemůžu dýchat. Teď si asi říkáte "ale prosím tě, vždyť to má každý..." ale já to mám o dost silnější než ostatní. Beru na to i prášky. Má to i název ale je hrozně dlouhý a složitý. Jednoduše tomu říkám prostě záchvaty. Ale zpět k věci...

Tom už byl asi 2 metry od nás. Povídal si zrovna s nějakými lidmi. Myslím že to byli scenáristi, protože měli v ruce nějaký obrovský štos papírů, který Tomovi předávali.

"Tak jo dámy, pojďte prosím za mnou, představím vás." řekla Agnes a svižným krokem nás vedla za Tomem.
"Tome? Zlato! Ty naše hvězdo, dovol mi představit ti naše hosty." řekla Agnes a chytila Toma kolem ramen. Hlavou mi proběhla myšlenka 'chodí spolu?' ale tu jsem hned vymazala z hlavy. Agnes bylo tak přes 40, přeci by s ním nemohla chodit.

"Ahoj holky, rád vás poznávám." řekl Tom svým sametovým hlasem. Pane bože, mimo obrazovku zní ještě líp.
"Ahoj já jsem Perrie, těší mě." neváhala kamarádka a podala Tomovi ruku.
A teď se čekalo na mě. Jenže já byla úplně mimo.
Je to tady zas. Nemůžu dýchat. Sakra, teď ne!
"Jsi v pohodě?" zeptal se mě někdo a chytil mě za rameno. Nevěděla jsem kdo to je, měla jsem zavřené oči a hlavu otočenou k zemi. Začalo mi pískat v uších takže ani po hlase jsem danou osobu nepoznala. Jakoby hluk kolem mě utichl a já slyšela pouze moje plíce které lapají po troše kyslíku. Po chvíli se jim to konečně povedlo a já otevřela oči.

"Haló, slyšíš mě?" byl to Tom.
Podívala jsem se mu do očí.
"Jsi v pohodě?"  zeptal se znovu.
"Jo jenom je to pro mě obrovský šok mluvit takhle s mým oblíbeným hercem." řekla jsem a zasmála se. Vůbec se mi ale nechtělo smát. Bylo mi do pláče. Zase jsem měla tu svou psychickou chvilku. Byla jsem úplně mimo. Vždyť mluvím s Tomem Hollandem!

Sotva jsem to dořekla, po tvářích mi začali téct slzy. I tak jsem se ale smála, aby to nevypadalo tak trapně.
"Proč pláčeš?" pousmál se Tom, když si všiml že brečím.
"To kvůli tomu že s tebou teď mluvím." pousmála jsem se.
"Ježiš nebreč. A už vůbec kvůli mě, tohle si nezasloužím aby tak hezká holka kvůli mě brečela." řekl a obejmul mě.
"Hlavně už neplač. Cítím se hrozně když kvůli mě někdo brečí. Přijdu si jako vůl." dodal.
"Neměl by ses cítit hrozně." odtáhla jsem se.
"Proč?"
"Protože to jsou slzy štěstí"

Zdravíčko <3 osmá kapitola je venku. A ano, právě přichází otázka... na stupnici od 1-10 , jak moc máte rádi Toma Hollanda? Odpovědi do komentářů ;) Moc děkuju za hlasy a přečtení, moc si toho vážím <3 už jsme překonali 120 přečtení! Jinak, přeji krásný zbytek dne

1/8/2021
K<3

Léto s celebritou [Tom Holland]Kde žijí příběhy. Začni objevovat