Oliver ✔️

26. kapitola - Příliš

Byl tak nádherný, když spal.

A pravděpodobně vůbec nesnil o mně.

Tiše jsem si povzdechl a posadil se. Hřejivý pocit v žaludku se pomalu vytrácel, když Oliver usnul, a přišly chladné výčitky. Věděl jsem, že jsem mu neměl tak podlehnout. Nedokázal jsem se ale ovládnout, ztělesňoval všechno, co jsem kdy chtěl.

Zadíval jsem se na rysy jeho tváře, putoval pohledem po linii jeho nosu, přes rty až na bradu. Chtěl jsem ho mít pro sebe. Každý milimetr jeho kůže. Každou částečku jeho duše. Každé zabušení jeho srdce. A čím víc jsem chtěl, tím horší to bylo.

S povzdechem jsem se vyhrabal z postele a došoural se do obýváku. Hodiny ukazovaly půl jedné ráno. Pokud se tomu dalo říkat ráno. Posadil jsem se na gauč, zapnul televizi, zabalil se do deky a nohy si přitáhl až k hrudníku. Položil jsem si bradu na kolena a sledoval míhající se obrazy před sebou, aniž bych opravdu vnímal.

Chtěl jsem ho. Chtěl jsem být jeho. Ale taky jsem chtěl, aby byl můj. Bylo to příliš? Bylo příliš chtít nazpět to, co jsem sám dával?

Místo vedle mě se prohnulo a vzápětí si Oliver rozespale opřel hlavu o mé rameno.

"Proč nespíš?" zeptal se chraplavě.

"Nějak mi to nešlo," zamumlal jsem a položil dlaň na jeho nahé stehno.

"Proč?"

"Nevím," broukl jsem. Oliver se narovnal a přetočil se v sedě čelem ke mně, jednu nohu si při tom položil na gauč. Sjel jsem pohledem jeho nahé tělo ozařované jen svitem televize a přisunul se k němu blíž. "Chceš deku?"

"Doufám, že ji nebudu potřebovat a přesunem se zpátky do postele," odvětil a přitáhl si mě bokem mezi své roztažené nohy. Deka mi sklouzla z ramenou. Položil jsem se do jeho náruče a s dlouhým výdechem zavřel oči. Oliver kolem mě ovinul své paže a já odstrčil deku ze svých boků stranou, abych mohl každý centimetr jeho kůže cítit přímo na té své. Zavrtěl jsem se, abych se pohodlněji usadil, ale nakonec jsem to vzdal a rovnou se na něj usadil obkročmo.

"Dobře, tak se nepřesuneme do postele," uchechtl se, jeho hlas pozbyl veškeré ospalosti. Přisál se mi rty pod čelist a pomalu se přesouval výš, až se dostal k mým rtům. Horlivě jsem mu polibek oplácel a objímal ho kolem krku, dokud nesjel svýma rukama níž. Pevně mi stiskl obě půlky a roztáhl mi je od sebe. Se zamručením jsem obličej zabořil do prohlubně mezi jeho krkem a ramenem a rukou jsem vklouzl mezi naše těla, abych mohl obemknout prsty kolem jeho napůl tvrdého mužství.

"Eriku," napomenul mě, když jsem o něj začal zároveň otírat. Pleskl mě přes pravou půlku. "Nechápu, o co se snažíš."

"Fakt?" ušklíbl jsem se ironicky. "To je zajímavé, protože jsme to před nějakými dvěma hodinami dělali naposled. To, co nechápeš."

"Nechápu, o co se snažíš, když tu nemáme kondom ani lubrikant," doplnil se.

"Tam můžeš dojít," pokrčil jsem rameny a několikrát mu přejel po erekci dlaní.

"Od toho tady mám jiné," odvětil.

"Se mi nechce."

"Tak nechce..." zopakoval po mně a v očích se mu zablýsklo. Vzápětí mě pevně chytil za čelist a zmáčkl. Bolestně jsem zaskuhral, ale skutečné mučení přišlo až ve chvíli, kdy mi mezi prsty druhé ruky stiskl bradavku. Zatáhl a nutil mě se postupně ohýbat, dokud jsem obličejem nebyl ve výšce jeho rozkroku. Až v tu chvíli pustil mou čelist a místo toho mi zatlačil mezi lopatky, abych se nemohl narovnat. Přestal svírat mou bradavku, místo toho se nahnul nade mě a zatlačil tak dlaní více na má záda. Nemohl jsem se nadzvednout ani o kousek, pomalu se ani pořádně nadechnout. Na zadku mi začala přistávat jedna rána za druhou, a když jsem se snažil zakrýt si ho rukama, dostal jsem pořádně i přes ně. Poté se Oliver posunul obkročmo někam nad mou hlavu, takže tlak vyvíjený mezi lopatky zmizel, chytil obě mé ruce a sevřel mi je za zády. Alespoň jsem se konečně mohl lépe nadechnout. Nic už mu tak nestálo v cestě a ve stabilnější pozici mě mohl vyplácet ještě lépe.