Jak jsem se dostala až tam

2:10

Nechtěla tu být. Nechtěla být pořád ta milá dceruška, která je bezedná jáma na hnusný věci. Chtěla být jiná. Ale né až tak. Něco jako Andy. Ví, kde jsou hranice "stejnosti" a hranice "jinačnosti". Umí se zařadit do společností a rozhodně přemýšlí nad tím, než cokoliv řekne. Proto má tak úžasný život. Všechny ty peníze, ty skvělý hadry... Vlastně to všechno.  Hodně jí závidí, kdo by ne. Přeci má úžasný život, no ne?

Otevřely se dveře do učebny. Aspoň ve škole mě tu mají rádi. „Ahoj Medeo, jak se máš?" Než stihla odpovědět Grenty začal mluvit dál. „Včera jsem byl venku hrát fotbal. Můžeš mi udělat -," teď ho přerušila naopak Medea, „úkoly? Můžu." Grenty se usmál a podal jí sešit. Otevřela si svůj a všimla si, že Grenty odešel. Proto mu to musela opsat sama.

Mohla bych si koupit třeba ty bonbóny. „Dobrý den, nemáte 10 korun? Nevyšlo mi to na nákup. Nohy mě bolí, že to ani nejde popsat. Byla byste tak hodná a dala mi je? Budu vám děkovat do konce svého života." Straší pán se mile pousmál a čekal na odpověď. „Dobrý, ano mám nějaké drobné. Chtěla jsem si koupit ty bonbóny za 10Kč, ale to je dobrý." Dala pánovi předem nachystané peníze a usmála se. Třeba dostanu za dobrý skutek více peněz na to plátno.

Když vešla do vany, byla v šoku. Našla vlasy, které jí určitě nepatřily. Kdo tu byl?! Otevřela všechny šuplíky, které mohla. Dívala se i do záchodu, jestli něco nenajde. Marně. Zbyly po neznámé návštěvě pouhé vlasy. Zeptám se ho. „Tati!" „Krucinál, co je zase!?" Nemá čas, jako obvykle. Nezeptám se ho. Určitě né dnes. „Ale nic! Už jsem tu zubní pastu našla." Doufám, že mi to uvěří... „PŘÍŠTĚ OTEVŘI OČI DEBILE!"
Medea byla šťastná, její otec té lži uvěřil.

Medea dělala společnou večeři. První omeleta, teď druhá... Vše jí šlo, než neumývala nádobí. Totiž, spadl jí talíř a rozbil se. Sakra, sakra, sakra! Byla to obrovská rána, takže to musel slyšet i on. Rychle odcupitala pro smeták. Sklonila se, ale její otec jí vzal za krk a narovnal ji. „CO SI TO OPOVAŽUJEŠ TY JEDNA SVINĚ?" Tohle se ještě nestalo, kolik toho vypil? Pomozte mi někdo!!! Strašně to bolí! „Promiň já ne-" „JÁ NEMÁM TOLIK PENĚZ, ABYCH KUPOVAL PO KAŽDÉM MYTÍ NÁDOBÍ NÁDOBÍ!" Stalo se to jen jednou, moc se ti omlouvám! „VIDÍŠ JAK JE TO ROZTŘÍSKANÝ?!" On mi určitě dá, nemám šanci. A dal? Dal. Na tváři Medei přiletěla facka. První, druhá...

Ležela na posteli. Mám šílenou žízeň, ale teď opravdu nemám chuť si jít pro další. Byla prázdná, teď už by to ani album nezpravilo. Nemá mě rád, já to vím. Vstala. Sedla si jako vždy do závěsného křesla a myslela. Vymyslela jeden nápad. Uteču z domu.