Impressionism

Kapitola 27.

Mei se vrátila na víkend domů a v pondělí zase šupačí do pryč. :3 Mějte se mnou prosím trpělivost (což vím, že vy máte a zasloužili byste za to medaili). ♥

><><><><><

„...Netušil jsem, že se znají. Kdybych to věděl-" odmlčel se po dlouhé době vyprávění. Samozřejmě nezacházel do detailů, vše popsal jen okrajově. Nemluvilo se mu před přáteli o jeho sexuálním životě zrovna nejsnadněji. Cítil se, jako by byl v pubertě a jeho rodiče s ním pobírali rizika sexu (k čemuž před několika lety skutečně došlo).

Při vyprávění jeho a Deidarova příběhu se mu částečně urovnaly myšlenky. Ten večer, kdy se rozešli, jednal přehnaně. Byl poháněný vztekem na svého bratrance a strachem o Deidaru a vůbec mu nedocházelo, co provedl. Naštval se na Deidaru, takřka ho obvinil z podvádění s jeho bratrancem, který mu už několik let dělá všemožné naschvály, jak se ho snaží dostat do basy. Vůbec by si nepomyslel, že by Obito zašel tak daleko, jako seznámit se s člověkem, který se Itachimu líbí. Nepochyboval, že to bratranec udělal naschvál.

„Takže jste spolu, a nejste spolu," shrnul to Hidan. Ještě mu úplně nedocházelo, jak by měl tento zvláštní vztah popsat.

„Tak nějak," přikývl Itachi. „Já si fakt myslel, že spolu chodíme. Ale úplně mě dostalo, když byl Dei pak překvapenej, když jsem to řekl nahlas. Myslel jsem, že si to myslí taky."

„Dei to potřebuje slyšet na přímo," přidal se Sasori. Byl k Itachimu lehce chladný, možná proto, že dal jeho nejlepšímu příteli novou přezdívku. Možná proto, že si Itachi ukradl Deidaru pro sebe. Možná proto, že je Itachi de facto Deidarův ex. „On si nedělá závěry podle sebe. Celou dobu čekal na tebe, až si ty uvědomíš, co k němu cítíš a jak tomu vašemu vztahu budeš říkat."

„Tobě se svěřil?" zeptal se hloupě Itachi.

„Jasně, že jo," kývl posměšně Sasori. Ještě aby se Deidara svému nejlepšímu příteli s něčím nesvěřil.

„Spíš mě zajímá," začal zrzek přemýšlivě, „co teď hodláš dělat?"

Černé oči se setkaly s pohledy všem přítomných. Čekali na odpověď, kterou ani Itachi neznal. Trochu se obával, že když cokoli řekne, jeho přátelům se to nebude líbit, protože stojí na Deidarově straně, což bylo do jisté míry pochopitelné.

„Chci s ním být," pověděl první věc, která mu doputovala ze srdce na jazyk.

„To ti teď nedovolím," zavrtěl hlavou rudovlásek.

„Proč ne?" zamračil se Itachi. „Děláš, jak kdybych mu měl ublížit–"

„To jsi řekl ty, ne já."

„Co máš za problém?!"

„On teď potřebuje oporu, ne dildo."

„Já mu budu oporou!"

„Ty by sis měl nejdřív uvědomit, co k němu cítíš!"

„A ty by ses měl k němu přestat chovat jako jeho přehnaně starostlivý rodič!"

„A kdo jiný se o něj celý ty roky asi staral?! Jeho rodiče ne, tys ho tři roky ignoroval a paks mu akorát zamotal hlavu!"

„A proto musíš rozhodovat za něj?!"

„A co kdybyste drželi huby?!" vložil se do debaty Kisame. Z jejich hádky ho pěkně rozbolela hlava. „Na jednu stranu souhlasím se Sasorim. Teď bych nechal Deidaru na pokoji, protože se potřebuje dostat z nejhoršího, ale zase na druhou stranu bych ho nechal samotného se rozhodnout, jestli se k Itachimu vrátí, nebo ne. Necháme mu dveře otevřený a buď jimi projde, nebo ne. Necháme to na něm."