Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Oproti loňskému roku 2041, nyní stoupl počet lidí napadených bestií o trojnásobek. A to platí nejen u nás, ale i v ostatních okrscích."
,,Lidé se zavírají, odmítají chodit ven."
,,Tvory ovládly svět."
,,Ministerstvo obrany povolalo vojenskou jednotku, situace se zhoršuje, v sázce jsou životy nevinných dětí."
-
Kousal jsem si párátko, které jsem měl vložený mezi svými rty a u toho poslouchal rádio, které jsem po chvilce vypnul, jelikož tyhle kecy mi už začaly lézt krkem.
Zvedl jsem se z gauče, prošel kolem stolů, kde se válely noviny a plechovky od sycených nápojů, který jsme nelegálně kupovali na černém trhů.
Prohrábl jsem si svoje černý, delší vlasy a došel ke kovovým dveřím, který jsem se silou odtlačil do strany, abych se dostal ven na čerstvý vzduch.
Sluneční paprsky mě donutily na moment přivřít oční víčka a jakmile jsem si zvykl na to otravné světlo, tak jsem si letmo prohlédl areál.
,,Taehyungu!"
Pohled jsem upřel na hybrida, který ke mně přiběhl s jeho společníkem.
,,Ji-Woo už má svůj první špičák." řekne
Jazykem jsem protočil párátko a klekl si k holce, která se hrdě usmála, aby mi předvedla svůj nový zoubek.
Lehce jsem ji chytl za bradu, abych se mohl podívat pořádněji a jemně jsem se usmál, jelikož špičák měla hezky bílý a hlavně ostrý. Druhý už měla taky lehce venku a předpokládám, že během několika dnů ho bude moci hrdě ukazovat světu.
,,Velká holka." řeknu
Po mých slovech jsem na ni nenuceně mrknul, ihned zrudla, což mě vnitřně uspokojilo a pomalu jsem se postavil.
Jimin se nad tím zasmál a bouch Ji-Woo do ramena, která stydlivě sklopila pohled k zemi a s tichou omluvou odešla.
,,Líbíš se ji, Tae."
Vytáhl jsem si dřevěné párátko, které jsem zahodil a také si flusnul na zem, než jsem se na něho opět podíval.
,,Mé péro nezletilý holky nemá v lásce." odpovím
Protočil očima, ale následně se zasmál a společně jsme došli doprostřed areálu, kde jsem se zastavil.
,,Dobré ráno." promluvím
Všichni se zastavili v činnostech, podívali se na mě a ihned mi popřáli též hezké ráno, sborovně.
,,Náš včerejší host je již stabilizovaný, zůstane tady s námi, takže vás žádám, abyste se k němu chovali s úctou." řeknu
Zvedl jsem pohled i nahoru, abych spatřil tvory, který většinu času byly na střechách budov, kde mohly pozorovat okolí.
Kývly v souhlas, již byly zvyklý na nově příchozí. Před rokem se dostaly na svobodu, ale většina z nich zvolil špatnou cestu a záměrně ubližovaly lidem.
Tím se na světě započala válka, zabíjeli je a bohužel přišly k úhoně i tvory, který chtěly žít spokojený život.
Vytvořil jsem stanici, která je udrží v bezpečí, můžeme jim nabídnout útočiště a lékařskou pomoc, jakmile se uzdraví, tak buď odejdou či se rozhodnou tu zůstat s námi a žít v harmonii.
Po mém monologu jsem se zamlčel, děti si začaly spolu opět hrát a užívaly si sluneční den, což mi dokázalo vždy vykouzlit úsměv na tváři, normální dítě, hrající se s tvorem.
Žila tu s námi i prostá rodina, která věřila, že mezi nimi a tvory není žádný rozdíl. Otec těch dvou dětí nám chtěl pomáhat, před rokem se k nám připojili a poskytli pomocnou ruku při stavbě areálu.
Věřili, že jednoho dne i ostatní pochopí, že tvory nejsou hrozbou.
,,Můžu jít s Hoseokem na trh, prosím."
Jimin byl jako osina v zadku, stále mi chodil za zády a fňukal, že chce opustit areál, nehledě na to, že mu bylo jasné, že je stíhaný.
,,Už mě začínáš srát." řeknu
Došel jsem k hlavní bráně, kde byl Hoseok, který teprve včera opravil svou motorku, kterou objevil v dezolátním stavu ve vedlejším okrsků a měl jasnou vizi, že ji dokáže dát do kupy.
,,Jako nová."
Promluvil, jakmile nás spatřil přicházet a nasadil si helmu, kterou si zapnul. Jimin začal poskakovat, dožadující mé povolení, abych ho pustil ven, ale to se nestane.
,,Uklidni se do hajzlu, nikam nejdeš."
Sklopil ouška a poraženecky kopnul do kamínku, který se válel na zemi. Yoongi byl teď často zaměstnaný, staral se o pacienty jako správný lékař, jimž se chtěl vždycky stát, ale zraněný tvory přibývaly a opravdu měl spoustu práce.
Jimin se tím pádem potřeboval nějak zabavit, ale i přes to, že mu bylo skoro dvacet, tak se choval jako dítě.
,,Kup vitamíny, dezinfekci a jídlo, potřebuji doplnit zásoby." řeknu
Můj nejlepší kamarád mi ukázal palec nahoru a nasedl si, kousek jsem odstoupil a kývl na tvory, který seděly na bráně. Seskočily dolů, zavrčely a jejich oči ve vteřině nabraly zářící, zelený odstín a se silou roztáhly těžká vrata, aby poskytly Hoseokovi místo.
Ten svou motorku nastartoval a opustil areál.
Brána se poté ihned zavřela, tvory se vrátily nahoru a opět hlídaly okolí, zda se náhodou neobjeví někdo zraněný.
Otočil jsem se a spatřil Jimina, který mě bedlivě pozoroval.
Mykl jsem se svým pravým obočím a tázavě se na něho podíval.
,,Proč tak čumíš?" optám se
Po mých slovech se pousmál, vlídně a natočil svou hlavu jemně do strany, dívající se stále na mě.
,,Připomínáš mi jeho."
-
Zdravím sluníčka 🖤
Vítejte u pokračování Singularity Taehyungovi se krapet změnila povaha, zvykejte si, že teď už nebude tak vlídný jako v první knize.
Každopádně Tae, Jimin, Hobi a Yoongi jsou v pořádku spolu, ale kde je Jungkook je stále záhadou.
